Borácká mistrovská klasika

Už výběr pořadatele pro letošní klasický mistrák sliboval náročný víkend, stále mám ještě v živé paměti Supí horu z roku 2006, natož pak když stavitel tratí Petr Karvánek sliboval, že to bude "tvrdá práce" a že připravil "opravdu náročné tratě". Má příprava tomu bohužel ani trochu neodpovídala - zahřívání postele s rýmičkou po sprintových štafetách mi nějakou závratnou formu nepřineslo, ale byl jsem si ve středu vyzkoušet, jestli vůbec zvládnu běžet 80 minut v kuse. Test sice dopadl rozporuplně, ale ta zatuhlá stehna do víkendu rozhýbu. Po příjezdu na louku ve vojenském prostoru u Stráže pod Ralskem vytahuju sluneční brýle a snažím se tak přesvědčit slunce, že by mohlo vylézt z mraků. To se tak po chvíli děje a až do nedělního večera se to nezmění. Postavit stany, sbalit se do karantény a může se vyrazit. Maje na paměti parametry nedělního finále říkám si sice, že by nebylo marné se vyhnout A-finále a postoupit do Béčka, přesto bych se konečně rád toho A-finále jednou dostal. Základ je nepokazit si to hned na jedničku. To se daří, bohužel už na dvojku to ne tak úplně vyjde a pár dalších zářezů cestou ještě přidávám. Ve výsledku tak budu do nedělního C-finále startovat ze zadní pozice. Ale co, stane se. Ale viník je jasný - jelikož už dva roky s Máňou postupujeme vždy do stejného finále, tak jsem ji nemohl nechat v tom Céčku samotnou. Večer tak můžeme navštívit hospodu U jezera a nabrat vitamíny na neděli. Ráno trochu poklidit a můžeme vyjet.

Vyjevenost po ránu...

Na shromku postupně ubývají lidé, Áčkaři do karantény, zbytek se trousí na druhý start, s Máňou vycházíme později, než jsme si plánovali (a překvapivě za to tentokrát nemohla žena, ale muž), přesto to stíhám do koridoru tak akorát. Začátek trati probíhá vcelku v poklidu, až cestou na šestku sbíhám omylem až do údolí potoka místo toho, abych si to svištěl po pěšině. Trochu mne to překvapí, rozhodí a nabírám první dvě minutky navíc. Na nejdelším postupu se rozhodnu lízat asfalt, užívám si výhledy na okolní krajinu. Hned na další kontrolu přidávám další minutu chyby a pak už jen jeden kopec na dvanáctku a valit do cíle. Tři minutky na Ondryse bych tam našel několikrát, takže jsem s šestým místem spokojen. Na o dost delších tratích se ale bojovalo o medaile. Bohužel pro nás byl tento víkend opět jen brigádou na poli, ale myslím, že už těch brambor máme dost i na ten bramborový salát, už by to chtělo nějakou tu placku. Takže teď trochu potrénovat na družstva a nějakou tam urvat.

Postupy sobota:

Postupy neděle:

Cena východních Čech 2014

Žádný primitivní drážní žebřík, ale lana, kladky, závory, háky, skoby, závory, cepíny, ZÁVORY! Ano přesně tak, po roce opět zpátky na místě činu, v dole Svatá Kateřina II, kde loni probíhaly líté boje o medaile na JWOCu, se letos běžela Cena. Zelý nás nabral v pátek dopoledne přímo před barákem a s menší zajížďkou do Křižánek a menší rallye přes Stárkov, jsme ještě před vyběhnutím na první etapu v klidu postavili stan a snědli oba cca 2,5 řízku, které nám přivezl Béďa ze soustředění malých dětí.

"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi

Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.

Sedmihoří

Článek bude...časem.
EDIT: Nebude.

Medvědi kam se podíváš

aneb MČR v rogainingu 2014

Je čtvrtek a mne čeká cesta téměř přes celou republiku, zpátky a ještě dál. Musím totiž na zápis do Plzně a potom vyrážím směr Zlín. Po úspěšném zápisu v Plzni se stihnu zastavit ještě doma, prohodit si zavazadla a vyrazit na další pouť. Naštěstí zatím jen do Zlína, další část cesty do cíle, který je v kempu Machůzky absolvujeme až ráno. A co tam? Přeci Mistrovství v rogainingu.

MČR v Ádru

Vážení diváci, vítejte u přímého přenosu z letošního MČR na middlu, komentuje ho pro Vás Míra Bosák.

A již nám hráči vstupují do karantény, žádné hymny jsme se letos opět nedočkali. Už by s tím pořadatelé měli konečně něco udělat.

Rozhodčí ještě kontroluje, jestli mají hráči zastrčené dresy v kraťasech a už můžeme jít na slavnostní výkop.

Píp! Je 12:56 a zápas právě začal.

Předmistrovská příprava v Boudě

Mistrovství na middlu se kvapem blíží, poslední volný víkend před vrcholem jarní sezony jsme se tak rozhodli potrénovat v terénech co nejbližších a nejpodobnějších tomu co nás příští víkend čeká. Ale ne zas tak blízko, abychom se vyautovali jako svého času Aljoša, který trénoval přímo v prostoru mistrovství.

O-dranecké peklo

Po tom, co jsem se během týdne zbavoval otoku pod okem a zároveň si tak krásně přivodil rýmičku, nastalo v pátek rozhodování, jestli běžet o víkendu v brýlích nebo bez nich. Nakonec si je do tašky balím a v sobotu ráno vyrážím na Zborák, kde nás (překvapivě včas) nabírá hradecký bus a míříme na jih, na louku pod vesničkou Odranec, kde se budou odehrávat víkendové souboje o body do všemožných žebříčků - ČP, Inov-8 ŽA, ŽB Morava, WRE, Jihomoravský oblž.

Epic HPL Březhrad

Když mi Panchy na Turnovských Áčkách vyprávěl o HáPéeLku, které proběhlo během jejich Velikonočního soustředění, zmínil se i o tom, že je v plánu další díl, tentokrát v příhodnější lokalitě na půl cesty mezi Mechovem a Městem perníku, v Březhradu. Když mi pak přišla i pozvánka na událost na FB, tak jsem neváhal a napsal Johnymu, že teda může počítat se "zahraniční" návštěvou.

Sprintová Třebová

Když jsem se před dvěma týdny přihlásil Štěpánovi, že si vezmu na triko RACOM na našich závodech, nevsadil bych si na sebe, že to bez problémů zvládnu (ostatně, nebyl bych sám). Když jsme to v týdnu před závody zkoušeli a podařilo se to rozchodit, začal jsem si věřit a už bych tu dvacku obětoval.

Turnovská Áčka aneb bahenní skluzavkou nahoru a dolů

Cesta na první víkendovou áčkovou kombinaci long + middle u mne začala dříve, než jsem si tak nějak představoval. Jelikož za týden pořádáme dvoje štafety, a rádi bychom, aby měl Béďa podle čeho komentovat,  je nutné mít v lese nějaké ty radiokontroly. Ty většinou zajišťuje RACOM. V době našich závodů, ale nikdo z nich nebude moci přijet a rádia zprovoznit, takže jsem dostal od Štěpána za úkol se to naučit. Právě proto mne, už třičtvrtě hodiny před odjezdem klubového busu, nabírá Klápa a míříme směr Rokytá u Mnichova Hradiště.

Čtyři dny na jihu

Druhým letošním soubojem o medaile (tentokráte už bez mé přímé účasti) bylo mistrovství ČR ve sprintu ve Znojmě. Pořádání se chopili Bažiňáci a závody to byly pěkné. Z Pardubic se vezeme busem společně s OKáčkem a to, že dnes to bude velmi rychlé, se nám snaží naznačit i řidič. Autobus má zřejmě velmi dobře natrénováno, protože to pěkně valíme a než jsem se nadál už míjíme ceduli "Znojmo 25km". Ani pořádně se dospat jsem nestihl.

Směr Nesměř!

Na prvního máje jsem svátek práce oslavil náležitě povalováním v posteli a nicneděláním, kdežto má dru(a)há polovička už ráno směřovala na zlínské soustředění, kam jsem v pátek odpoledne zamířil také. Co taky dělat jiného - plno lidí je na severu na Tiomile a na soustředění v Chotěboři jely jen malé děti. Když mne po dvou hodinách jízdy vysazuje autobus na nádraží ve VelMezu, vydávám se pěšky směr Nesměř.

Pardubická skorodesítka

Bylo to někdy v půlce ledna, když jsem v kanceláři nadhodil, že by stálo za to běžet Pardubickou devítku. Kolega (s krycím jménem Pé), který si do té doby chodil občas zaběhat se netvářil ani moc odmítavě a tak jsme se rozhodli přihlásit. A taky na to trochu potrénovat. Zatímco Pé postupně navyšoval své tréninkové dávky, já jsem se začal doma povalovat se zraněným kolenem a přemýšlel jsem koho nominovat místo sebe. Ale koleno se stihlo nějakým způsobem dát dokupy, takže jsme se mohli oba postavit na start.

MČR v noci a štafety ve dne

První letošní sada medailí se rozdávala poslední dubnový víkend u Olomouce. Pořadatelé z domácího UOL společně s Prostějovskými uspořádali v Daskabátu Mistrovství v nočním. Terén prakticky placatý nesliboval kromě porostů mnoho záludností, takže to bylo hlavně o tom neztratit směr a v hustníku si najít tu správnou cestičku. Což se ne každému povedlo a tak medaile putovaly k těm, kteří chybovali nejméně a dokázali to podpořit rychlým přesunem v lese.

Dvě Východočeská mistrovství

Je sice teprve začátek dubna, ale Východočeský pohár už je v plném proudu a nastal tedy čas rozdat první dvojici titulů "Mistr oblasti". A protože v neděli se nic nedělá a tak se ani závody nedělají, uskutečnila se oblastní mistrovství na middlu a ve sprintu pěkně hezky v jeden den - v sobotu.

Lahváč 2014

"Nazdar borci, máme tu jaro, teplo, sucho v puse. Takže je na čase si zopáknout předloňský povedený Lahváč."

Když mi tohle přišlo do mailu, tak jsem neváhal a psal se na soupisku. Ta se postupem času rozrůstala a vypadalo to na solidní účast. A když se mi dva dny před Dnem Čé (jo, jako čtvrtek) dostal do ruky leták z Alberta, kde na mne přímo mrkal Bráník za 6,90, bylo jasné co se bude pít.

Jarní "dlouhá" ve Vysoké

Už je to tady! Jaro máme sice už od půlky ledna, ale prvním opravdu jarním závodem je Jarní pohár. Oficiální start o-sezony sice proběhl už před týdnem, ale to jsem se "flákal" jinde. Přes týden, kdy se počasí opět snažilo a předvádělo výborné výkony podobné těm letním, jsem posedával doma a brečel nad rozbitým kolenem, ale po čtvrtečním obstřiku se koleno zdálo býti v mnohem lepší kondici, takže jsem se i začal těšit.

Brutus Extreme Orienteering 2014

"Hned jak přijedu domů, tak si musím zaktualizovat status na Facebooku, že jsem strávila víkend mezi partou sadomasochistických lidí!" "Však ty mezi ně patříš taky!"

Tento rozhovor, který proběhl během ranní přípravy na nedělní porci kilometrů letošního Brutusu přesvědčivě vystihuje to, do čeho jsem se namočil už někdy na začátku roku.

Znovu do Chocně!

Tentokrát ovšem z druhé strany, z Ústí nad Orlicí. V Pardubicích na hlaváku se nás schází devět, vedoucí samozřejmě přibíhá jako poslední. Lála přistupuje v Chocni, Voják na nás čeká v cílové stanici (tedy vlastně na startu). Dvouciferný počet účastníků je rekordní. Kromě už protřelých účastníků je nutné vyzdvihnout jednoho nováčka. Většinou se mu smějeme (zasvěcení už tuší), ale za tento výkon zaslouží pochvalu - dobrej výkon Jurdo! Po společné fotce do historických análů vyrážíme Lednový long run.

Deset speleologů a jedno Teletubbies na výletě