"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi

Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.
Ale když Béďa vyvěsil na stránky, kde kdo spí, tak přišlo zděšení - já, že nemám spát na bažině? Co by to bylo za tábor na Budislavi, kdybych se každé ráno nemusel brodit ke dveřím, které nejdou otevřít přes hromadu bot a běhacích věcí? Kdybych nemusel lézt po čtyřech do postele? Domlouvám se tedy se Zelým, že mne aspoň na pár nocí vezmou k sobě, nakonec z toho je celých 14 dní, byť si Kenny prvních pár dní myslel, že spím s ním na marodce, kde jsem měl původně bydlet. Na prvním nástupu dostávám přiděleny ty nejstarší a nejběhavější, k nim ještě Jurdu a můžeme se pustit do trénování. Dalším večerem se rozběhne i celotáborová hra, jejímž letošním cílem bylo dosáhnout Marsu v co nejrychlejším čase, nejlépe do dalšího čtvrtka, kdy jsme chtěli vyhlásit vítěze (jak to probíhalo se dozvíte tady).

Po nezbytném výcviku nastal čas se rozloučit s nejbližšími a vyrazit do kosmu, přenocovat na Měsíci, kdy jsme se my vedoucí opět nechali unést a ve snaze, aby se to dětem co nejvíc líbilo na sebe upletli bič v podobě celonočního pochodování po lese v igelitu a zimních gatích (rozuměj ve skafandru). Na druhou stranu mi to umožnilo prokázat výjimečné schopnosti navigace v téměř naprosté tmě, kdy bylo nutné dovést kosmonauta (Zelýho, Jurdu nebo Demlíka) navlečeného do "skafandru" na předem dané místo v blízkosti příbytku jednotlivých posádek bez světla a pokud možno i bez hluku. Což se nakonec vždy podařilo, největší odchylka od místa "přistání" byla cca 6 metrů, za což bych si určitě zasloužil diplom. Diplomy ale nakonec dostávali jiní, a to za výkon, který trval cca přibližně stejně dlouho jako naše noční putování, ale probíhal ve dne a mnohem víc se u něj i nadřeli. Obnovili jsme totiž přerušenou tradici Budislav Adventure Race a po nočním prologu vyslali smíšené dvojice na trať, kterou jsem absolvoval v mírné obměně i já při svém posledním táboře v roce 2007. Tenkrát ve dvojici Tomášem Rusým jsme vypálili rybník favorizované dvojici David + Matiesko a dojeli si pro první místo. Letos čekalo na dvacet smíšených párů nejprve tradiční plavání a poté letecký orienťák s vloženou střelbou ze vzduchovky. Pak už nasednout na kolo a vyrazit na trať značenou cyklostezkami regionu Maštale. Po cestě byly další disciplíny - nejprve Puzzle OB, poté vrcholová prémie na rozhledně Borůvka, pak hledání kontrol v Pivnické rokli (canyoning) a jeskyni (caving).

Caving při BAR 2014

Pod Kolumbovým vejcem čekala na závodníky střelba šiškou a následný paralelní OB. Jako poslední dvě disciplíny před návratem do tábora absolvovaly dvojice nejprve bouldering a poté Rubic OB. Po návratu do tábora je čekalo ještě překvapení v podobě humus krosu a závěrečného "volejbalu".

O první místo se v průběhu závodu přetahovaly 4 dvojice, postupem času už pouze tři a z nich nakonec do cíle dorazili jako první Anče s Jonášem, v pěkném čase 6 hodin 35 minut a nějaké ty vteřinky k tomu. Následující den dorazily první 4 posádky v rámci celotáborovky na Mars a my, vedoucí, tak mohli začít oslavovat, že se vše zvládlo, tak jak mělo.

Proto se nám tu tak líbí - je tu nádherně!

Následující den totiž už zbývalo pouze odběhnout Béďovy štafety, které opět stavěla ZuKli - že by pomalu přebírala žezlo po svém otci? Letos to bylo ale s velmi krátkým posledním úsekem, takže na lepší než sedmé místo to vytáhnout opravdu nešlo, ale aspoň jsme nebyli disk. Pak sníst nanukáč za špatně roznesenou kontrolu při úvodním tréninku, večer zapálit táborák a užít si poslední noc na letošní Budislavi. Ráno už jsme jen přeměnili bažinu na normální chatku a pomalu se rozjeli domů. Jak to tak posledních pár let chodí, naši jeli opět na dovolenou, takže jsem jel zase na kole, tentokrát s Peťou, dali jsme zastávku v Luži na pivo, poslali pohled, v Hrocháči dali jídlo a Bažanta a zdárně dojeli domů. Po 15 hodinách spánku se probouzím v neděli ráno uprostřed hromady špinavých věcí...

Trochu statistiky na závěr:

• Na kole najeto 204 km za 10 hodin
• Naběháno cca 98 km během 14 tréninků + nepočítaně km při celotáborovce a cestách z chatky na klubovnu a zpět
• Naspáno v průměru cca 4,5 hodiny denně
• Vypito 60 kuželek za 14 dní
• Všichni z mého družstva běhali výborně a měli nejlepšího vedoucího!