Jak se dostat na stránky SkyNEWS aneb ČP štafet v Libíně

Do you want orienteering in mass media? Deploy hornets.

I tak by se dal krátce shrnout sobotní závod ČP štafet v Libíně. Po tom co nás autobus vyhodil kdesi uprostřed lesa a my si střihli turistiku na shromko, se vyhouplo nad mraky slunko a nic nenaznačovalo tomu, co se mělo odehrát v průběhu následujících hodin. První úseky se chystaly na start, já pojídal těstoviny, Máňa se jako obvykle nerozcvičovala a vládla všeobecná pohoda. Pár minut po startu ženské vlny se ale ovšem ozývá Béďa s upozorněním, že cestou na první kontrolu se vyskytují sršně. Když pak postupně začíná přes rozhlas shánět lékaře z řad běžců, protialergické léky a injekce adrenalinu začíná být situace vážná. Pak je slyšet blížící se houkající sanitka, kterou ale přeruší hukot vrtulníku, který přiletěl z Hradce. Zakrouží nad shromkem a zkušeně to posadí na zem.

Postupně dojíždějí další sanitky, shromaždištěm se šíří zvěsti o počtu zasažených i počtu zásahů žihadlem. Přijíždějí i hasiči, policie a z louky u Libína se stává místo "hromadného postižení zdraví". Máňa naštěstí dostala jen asi jedno, takže je v pořádku a já můžu v klidu vystartovat na svůj poslední úsek. Z prvního se vrátil Prochy se solidním zářezem, ale Zvíře na druhém neskutečně stáhl, takže mne vysílá na jedenácté pozici v kontaktu s Turnovem na finiš.

Na začátku nás pořadatelé odklánějí od nebezpečných míst, na čtyřce vidím před sebou Kamendu, na jeho záda se mi běží docela dobře, takže ho postupně stahuju a po jeho zaváhání jdu před něj. V hustníkové pasáži mne opět dotahuje on a na divácké razíme spolu. Pak nastává klíčový okamžik - ve svahu mi to podjede a sjedu nějakých deset metrů zpět dolů do údolí a tento rozdíl už do konce nedokážu dotáhnout. Navíc za sebou v kopci na předsběrku slyším hlasité hekání a je mi jasné, že udržet deváté místo před Beťákem ještě bude náročné. Ale daří se mi to. Když se pak dívám na výsledky, zjištuju, že jsem s Kamendou vlastně prohrál souboj o třetí místo v oblastním mistrovství štafet, když první dvě místa zabraly naše dvě štafety. Pak rychle do sebe hodit něco k jídlu a opačným směrem vyrazit k autobusu. Ten nás odvezl do Hostinného, kde byl na programu poslední individuální sprint letošní sezony.

Trutnováci ho připravili moc pěkně, tratě se Ňufovi hodně povedly. Já jsem pro jistotu přehlédl hned plot cestou na trojku a pak jsem ještě měl trochu problémy se šrafováním silnic, kdy jsem si nebyl jistý, zda je půlmilimetrový chodník zašrafovaný či ne. Ale aspoň jsem si to ošahal před nedělním mistrovstvím. Dvě minutky od vítěze v Elitě jsem dostal i loni v Rychnově, takže to nakonec nebylo tak zlé.

A když pak byl Prochi disk, tak jsem se posunul na nedělní mistrovství do D-teamu k Alče, Káťě a Zlosinovi.

A na konec záznam ze sprintu z dílny Televize Mladé Buky:

O-dranecké peklo

Po tom, co jsem se během týdne zbavoval otoku pod okem a zároveň si tak krásně přivodil rýmičku, nastalo v pátek rozhodování, jestli běžet o víkendu v brýlích nebo bez nich. Nakonec si je do tašky balím a v sobotu ráno vyrážím na Zborák, kde nás (překvapivě včas) nabírá hradecký bus a míříme na jih, na louku pod vesničkou Odranec, kde se budou odehrávat víkendové souboje o body do všemožných žebříčků - ČP, Inov-8 ŽA, ŽB Morava, WRE, Jihomoravský oblž.

(Skoro)jednooký mistr oblasti

Po tom, co jsem v páteční podvečer absolvoval Epic HPL, jsem ráno vyrazil už na své druhé letošní oblastní mistrovství, tentokrát na klasice. Po menších peripetiích s nestartujícím busem nasedám k Zelýmu do vozu (tentokrát není bílé, ale červené :-( ) a vyrážíme do Lužan. Z pokynů si pamatuju, že je to dost daleko na start, ale příjezd stíháme v pohodě, ještě mám dokonce rezervu na TOIku.

Vinařský půlmaraton očima dobrovolníka

Když už jsem ho kvůli bolavému kolenu nemohl běžet, přihlásil jsem se asi dva měsíce předem, jakožto dobrá duše a volná ruka, k pořádání. Přišel mi potvrzovací mail, že jsem splnil náročná kriteria výběru (tzn. zvládl jsem vyplnit dotazník na jméno, mail a telefon) a pak ticho po pěšině. Skoro jsem na to zapomněl, když ve čtvrtek večer zvoní neznámé číslo.

Jarní "dlouhá" ve Vysoké

Už je to tady! Jaro máme sice už od půlky ledna, ale prvním opravdu jarním závodem je Jarní pohár. Oficiální start o-sezony sice proběhl už před týdnem, ale to jsem se "flákal" jinde. Přes týden, kdy se počasí opět snažilo a předvádělo výborné výkony podobné těm letním, jsem posedával doma a brečel nad rozbitým kolenem, ale po čtvrtečním obstřiku se koleno zdálo býti v mnohem lepší kondici, takže jsem se i začal těšit.

Brutus Extreme Orienteering 2014

"Hned jak přijedu domů, tak si musím zaktualizovat status na Facebooku, že jsem strávila víkend mezi partou sadomasochistických lidí!" "Však ty mezi ně patříš taky!"

Tento rozhovor, který proběhl během ranní přípravy na nedělní porci kilometrů letošního Brutusu přesvědčivě vystihuje to, do čeho jsem se namočil už někdy na začátku roku.

Reportáž ze ZáHROBí

Po roce opět nastal čas zničit si tělo, sáhnout si na dno, pobýt si v lese déle než čtyři hodiny, prostě si na víkend odskočit do HROBu. V pátek v podvečer nasedám do Renatiného vozu a vyrážíme na zaostalý jih Čech, do Vyššího Brodu, kde bylo letos centrum dvoudenního masakru. Přijíždíme tak akorát, aby nám nezavřeli prezentaci a abychom si stihli dát pár pivek na doplnění vitamínů před sobotní první etapou. Podstatné je, že mi v pořádku dojel Hubert, takže náš tým byl kompletní. Bert vůbec netušil do čeho jde, takže v naší předzávodní konverzaci padala taková odvážná prohlášení jako: "Přece tam nebudem hrát nějaké druhé housle", "Doufám, že pořádně trénuješ, páč doufám, že urvem placku." :-D Mně bylo samozřejmě jasné, že reálné by to bylo možná do desítky a to jen kdyby mne v půlce závodu vzal na záda a donesl až do cíle. V sobotu ráno se tak připravuju na nejhorší a balím zásobu Horalek a mága do batohu a vyrážíme směr stanoviště autobusů, které nás odvezou na tajné místo startu.

Sjezdovka hned ze začátku bolela

Víkend plný O-akcí - pokračování

...převléknout, vynulovat všechny čipy, připravit občerstvovačku a hurá na start. Ten nám zpříjemnili šamani, kteří tu měli své soustředění. A pak už se šlo na věc. V MIXech v kategorii one-man-show nás bylo pět, tedy aspoň do třetí kontroly prvního úseku, kde závod skončil pro Kamínka (s ohledem na výsledek - ještě, že tak, s ohledem na zranění - doufám, že to bude co nejdřív v pořádku). Z prvního úseku se vracím díky drobnému zaváhání dĚdy jako první, v závěsu za mnou "předávají" jak dĚda, tak PaNcHy a jako první LPU i Lála, zbytek netuším, protože jsem se vydal do lesa na druhou část dnešního snažení. 

Víkend plný O-akcí

Vezmu to dnes od konce - ležím v posteli a píšu článek o tom co předcházelo tomu, že ležím v posteli. A jelikož mám naspáno za celý víkend pouze dvě hodiny, tak to nebude dlouhé. Na úvod tipovací soutěž - co se stane dřív - přestanou mne bolet nohy nebo dopíšu tenhle článek? Jelikož jsem dost líný, zvažte obě možnosti:-) Tipy pište do komentářů, vítěz dostane...a nic nedostane, ale dobře mu tak!

Pačácký Výchoďáček

Po dlouhých měsících jsem opět zavítal na Výchoďák. Tento víkend ho pořádali Pačáci na Opičce, kde se běželo i loni, akorát z druhé strany lesa, ale kudrlinky ve středu mapy jsme vymetli, jak loni, tak i letos opravdu všechny. Poctivá příprava začala už v pátek, kdy se v Pardubicích zastavila cestou na sever Kjersti a po důkladné prohlídce Pardubic jsme skončili ve Velbloudovi. Předpověď nevypadala bůhvíjak dobře, ale počasí vyšlo úplně parádně.