MČR v noci a štafety ve dne

První letošní sada medailí se rozdávala poslední dubnový víkend u Olomouce. Pořadatelé z domácího UOL společně s Prostějovskými uspořádali v Daskabátu Mistrovství v nočním. Terén prakticky placatý nesliboval kromě porostů mnoho záludností, takže to bylo hlavně o tom neztratit směr a v hustníku si najít tu správnou cestičku. Což se ne každému povedlo a tak medaile putovaly k těm, kteří chybovali nejméně a dokázali to podpořit rychlým přesunem v lese.

Lahváč 2014

"Nazdar borci, máme tu jaro, teplo, sucho v puse. Takže je na čase si zopáknout předloňský povedený Lahváč."

Když mi tohle přišlo do mailu, tak jsem neváhal a psal se na soupisku. Ta se postupem času rozrůstala a vypadalo to na solidní účast. A když se mi dva dny před Dnem Čé (jo, jako čtvrtek) dostal do ruky leták z Alberta, kde na mne přímo mrkal Bráník za 6,90, bylo jasné co se bude pít.

PZP v Bohdanči a repre nočák na Roudničce

Seriál PZP se v polovině února přehoupl do své druhé poloviny a to závodem v Bohdanči. Scorelauf na 14 let staré mapě, se "zajímavým" způsobem ražení připravil Čenda, sraz u vodojemu všichni nakonec našli, takže když jsem s mírným zpožděním přijel aj já, tak už byla většina lidí v lese.

Vstříc ostružinám a sprintu na Dubině

Sice se říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok, ale u mě to tak zatím nevypadá. Prvního ledna jsem udělal rychlý krok maximálně tak na přechodu, aby mne nezajelo auto, kdežto hned první neděli už jsem ve skříni hledal buzolu a čelenku, abych mohl soupeřit s Honjanem o post vedoucího závodníka prestižního seriálu závodů. Dalším kolem PZP totiž byl middle na Vinici a blízkém vojenském cvičáku. Mapa byla slepená ze dvou částí - severní kus byl jižní část mapy Ideon, která si stále drží kvalitu z roku 2011, jižní kus byl pouhým překreslením starého leteckého snímku, který kvalitu neměl, takže jediné čeho se dalo držet byly velké cesty a směr a vzdálenost, což bez buzoly není zrovna úplně nejlehčí věc.

Jak jsem tu málem nebyl...dvakrát!

Venku úřaduje Xaver (popř. Sven nebo Bodil, záleží na tom, kde se zrovna nacházíte), takže nejrozumnější věc, která se dá dělat je buď ležet pod peřinou nebo sedět u krbu. No a k tomu se přece hodí nějaké pěkné čtení. Jelikož jsem si s článkem o O-Gala dal dost načas, takže vyšel až dnes, bude to už druhý autorský počin během krátké chvíle.

Winter is coming!

34 hodin, 254 km a 52 piv - to hlásí tréninkový deník po prvním cyklu. A bude hůř.

Velkou dávku kilometrů přidalo už soustředění v Prkeňáku, další solidní várkou byla návštěva HROBu, něco málo jsem dodal na Závěru a téměř nic na školení kartografů. Zato poslední týden to opět stálo za to. Na čtvrtek jsme byli dohodnuti s řidičem Bílého auta, že by bylo dobré se zajet podívat na nočák u Nasavrk. Jak jsme se dohodli, tak jsme i udělali (až na Jurdu samozřejmě...).