středa 27. srpna 2014

Skákali ze skály ve vesničce Skokovy

Mé původní plány na začátek posledního srpnového týdne byly vesměs ve znamení střízlivění z Vizovického Trnkobraní, ale to by se nesmělo stát, že jsem byl jednoho červencového dne povolán "na kobereček". 

  • "Co děláš poslední týden v srpnu?"
  • "Mno asi nic, chodím do práce..."
  • "Co kdybys jel od neděle do úterý na soustředění do Skokov?"
  • "Tak jako mohl bych, sice budu muset cestovat v neděli až z Vizovic, ale asi by to šlo. Ale nevím jak se tam dostanu, moc autobusů tam v neděli nepojede..."
  • "Dobrá, takže já ti půjčím auto a budeš vedoucí."
  • "No, tak jo no."

pondělí 11. srpna 2014

"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi


Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.