Zobrazují se příspěvky se štítkemMČR. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMČR. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. září 2014

Borácká mistrovská klasika

Už výběr pořadatele pro letošní klasický mistrák sliboval náročný víkend, stále mám ještě v živé paměti Supí horu z roku 2006, natož pak když stavitel tratí Petr Karvánek sliboval, že to bude "tvrdá práce" a že připravil "opravdu náročné tratě". Má příprava tomu bohužel ani trochu neodpovídala - zahřívání postele s rýmičkou po sprintových štafetách mi nějakou závratnou formu nepřineslo, ale byl jsem si ve středu vyzkoušet, jestli vůbec zvládnu běžet 80 minut v kuse. Test sice dopadl rozporuplně, ale ta zatuhlá stehna do víkendu rozhýbu. Po příjezdu na louku ve vojenském prostoru u Stráže pod Ralskem vytahuju sluneční brýle a snažím se tak přesvědčit slunce, že by mohlo vylézt z mraků. To se tak po chvíli děje a až do nedělního večera se to nezmění. Postavit stany, sbalit se do karantény a může se vyrazit. Maje na paměti parametry nedělního finále říkám si sice, že by nebylo marné se vyhnout A-finále a postoupit do Béčka, přesto bych se konečně rád toho A-finále jednou dostal. Základ je nepokazit si to hned na jedničku. To se daří, bohužel už na dvojku to ne tak úplně vyjde a pár dalších zářezů cestou ještě přidávám. Ve výsledku tak budu do nedělního C-finále startovat ze zadní pozice. Ale co, stane se. Ale viník je jasný - jelikož už dva roky s Máňou postupujeme vždy do stejného finále, tak jsem ji nemohl nechat v tom Céčku samotnou. Večer tak můžeme navštívit hospodu U jezera a nabrat vitamíny na neděli. Ráno trochu poklidit a můžeme vyjet.
Vyjevenost po ránu...
Na shromku postupně ubývají lidé, Áčkaři do karantény, zbytek se trousí na druhý start, s Máňou vycházíme později, než jsme si plánovali (a překvapivě za to tentokrát nemohla žena, ale muž), přesto to stíhám do koridoru tak akorát. Začátek trati probíhá vcelku v poklidu, až cestou na šestku sbíhám omylem až do údolí potoka místo toho, abych si to svištěl po pěšině. Trochu mne to překvapí, rozhodí a nabírám první dvě minutky navíc. Na nejdelším postupu se rozhodnu lízat asfalt, užívám si výhledy na okolní krajinu. Hned na další kontrolu přidávám další minutu chyby a pak už jen jeden kopec na dvanáctku a valit do cíle. Tři minutky na Ondryse bych tam našel několikrát, takže jsem s šestým místem spokojen. Na o dost delších tratích se ale bojovalo o medaile. Bohužel pro nás byl tento víkend opět jen brigádou na poli, ale myslím, že už těch brambor máme dost i na ten bramborový salát, už by to chtělo nějakou tu placku. Takže teď trochu potrénovat na družstva a nějakou tam urvat.



pondělí 15. září 2014

MČR sprintových štafet

Nová disciplína na poli orienťáku měla premiéru na Mistrovství světa letos v Itálii a ani u nás doma v Česku jsme nezůstali pozadu a druhou zářijovou neděli se sjeli do Smiřic, kde slávisté uspořádali premiéru MČR sprintových štafet. Pro nás dospělé to zpočátku znamenalo trčet hodinu a půl v karanténě, zatímco běhali dorostenci a štáb České televize si na nich zkoušel, jak natočit odložený přímý přenos ze závodu dospělých (jak se jim to povedlo můžete zhodnotit zde). Ve chvíli, kdy jsme se začali převlékat se spustil pořádný liják, takže rázem se všichni nahrnuli pod přístřešky a plno lidí si začalo zoufat, že mají jen hladké podrážky. Když nás konečně z první karantény vypustili (s mírně komickou vložkou, kdy se Zhusta překřikoval s borcem co nás tam hlídal), přesunuli jsme se do druhé karantény. Ta už byla na shromaždišti, které bylo na místním fotbalovém stadionu. Po tom co nám Béďa sdělil pořadí v dorosteneckých štafetách (první brambora do salátu) jsme se dali do "práce" i my. Pořadí úseků žena - muž - žena - muž dávalo tušit, že startovní pole by se mělo roztrhat již hned na prvním úseku a bylo tomu tak. Bohužel pro nás se z vedoucí skupinky oddělily všechny naše ženy. Překvapivě navíc pořadí LPU štafet v cíli prvního úseku bylo opačné, než by kdokoli očekával - LPU3, LPU2 a až pak Martinka jakožto LPU1. Mně Alča předala v těsném závěsu za balíkem tří štafet, takže jsem se mohl cestou na první kontrolu vézt a mapovat dopředu.
K2
Na postupu na pětku jsem ale přehlédl "umělý" plot přes silnici, takže nastala trochu kličkovaná, ale z mého okolí tak běželi všichni. Po divácké kontrole na kopečku, na který se dalo vyškrábat jen s obtížemi, nás trať zavedla do parku, kde v křížení potkávám Chlupa, takže si říkám, že jdu docela dobře, zrychluju a kontroly v parku prolétnu jak blesk.
K16
Od poslední kontroly ve městě (viz foto) je poslední volba, a to kudy na stadion, pak už jen atletická vložka po obvodu hřiště, sběrka a cíl. Tam vysílám do boje Káťu, která nás posunuje do TOP12.

Pak už jen zafandit všem co zrovna přibíhají nebo odbíhají. Podpořit Zlosyna, který to pálil až tak, že se seznámil zblízka s hlínou v zatáčce k mapám a jít s Máňou vyklusat. Vracíme se akorát abychom viděli dobíhající vítěze - Pragovku. Za nimi bohužel stihnou doběhnout ještě Dým s Kamendou, až pak teprve Píkej, takže druhá brambora. Za ním Maroš za Opavu a pak hned Matiesko s Filipem, takže sice na kvantitu dobrý, ale kvalita zůstala 17 sekund vzdálená. Zlosyn donesl naši štafetu na pěkném 13. místě, s čímž jsem velmi spokojený. Slávisté nasadili laťku hned pěkně vysoko, tak uvidíme, jaké to bude příští rok;-)

úterý 1. července 2014

Medvědi kam se podíváš

aneb MČR v rogainingu 2014


Je čtvrtek a mne čeká cesta téměř přes celou republiku, zpátky a ještě dál. Musím totiž na zápis do Plzně a potom vyrážím směr Zlín. Po úspěšném zápisu v Plzni se stihnu zastavit ještě doma, prohodit si zavazadla a vyrazit na další pouť. Naštěstí zatím jen do Zlína, další část cesty do cíle, který je v kempu Machůzky absolvujeme až ráno. A co tam? Přeci Mistrovství v rogainingu.

pondělí 23. června 2014

MČR v Ádru

Vážení diváci, vítejte u přímého přenosu z letošního MČR na middlu, komentuje ho pro Vás Míra Bosák.

A již nám hráči vstupují do karantény, žádné hymny jsme se letos opět nedočkali. Už by s tím pořadatelé měli konečně něco udělat.

Rozhodčí ještě kontroluje, jestli mají hráči zastrčené dresy v kraťasech a už můžeme jít na slavnostní výkop.

Píp! Je 12:56 a zápas právě začal.

pondělí 12. května 2014

Čtyři dny na jihu

Druhým letošním soubojem o medaile (tentokráte už bez mé přímé účasti) bylo mistrovství ČR ve sprintu ve Znojmě. Pořádání se chopili Bažiňáci a závody to byly pěkné. Z Pardubic se vezeme busem společně s OKáčkem a to, že dnes to bude velmi rychlé, se nám snaží naznačit i řidič. Autobus má zřejmě velmi dobře natrénováno, protože to pěkně valíme a než jsem se nadál už míjíme ceduli "Znojmo 25km". Ani pořádně se dospat jsem nestihl.

pondělí 28. dubna 2014

MČR v noci a štafety ve dne

První letošní sada medailí se rozdávala poslední dubnový víkend u Olomouce. Pořadatelé z domácího UOL společně s Prostějovskými uspořádali v Daskabátu Mistrovství v nočním. Terén prakticky placatý nesliboval kromě porostů mnoho záludností, takže to bylo hlavně o tom neztratit směr a v hustníku si najít tu správnou cestičku. Což se ne každému povedlo a tak medaile putovaly k těm, kteří chybovali nejméně a dokázali to podpořit rychlým přesunem v lese.

pondělí 30. září 2013

Vrchol sezony v Břízkách

„Favorité nevyhrají“ – to byl tip stavitele tratí Honzy Picka před vrcholem domácí OB scény – MČR štafet a družstev v Břízkách u Jablonce. Favorité vyhráli – to je realita. Ale začněme od začátku. Letošní vrchol domácí OB sezony obstaral Tatran Jablonec na biatlonové střelnici v Břízkách. Hned na začátek je nutné říci, že to byly (společně s Áčkama v Sedmihoří) nejpovedenější závody letoška – výborné shromaždiště, super terény, nádherné podzimní počasí (byť první úseky družstev by možná mohly namítat, že 5°C není nic příjemného), prostě závody jak mají vypadat.

pondělí 23. září 2013

Mistrák na Rejvízu

Tak se mi zase nepodařilo proniknout do A-finále. No ale popořadě. V sobotu vstávačka už v 5.43, cestou v buse ne a ne zabrat, ani Nightwish a Sonata nepomohla. Při průjezdu Jeseníkem brutální chcanec, cestou nahoru na Rejvíz mlha, to nám to pěkně začíná. Když vyjedem nahoru, jsme v mracích a mlze, ale už nic nepadá, takže to konečně začíná vypadat k světu. Máme štěstí, že bydlíme hned u shromka, takže před startem ještě stihnu si dát dvacet v měkké posteli. Pak už jen sbalit batoh do karantény – mp3, ESTIM ionťák, banán, horalku a dostatek hajzlpapíru. I když tak vybavený jako Šalát, který vypadá jako by šel na severní pól, teda nejsem. Na předstartu se vykecáváme s Kirim tak dlouho až málem nestíháme start, takže až z fotek zjišťuju, že jsem běžel „na Beťáka“.