MČR sprintových štafet

Nová disciplína na poli orienťáku měla premiéru na Mistrovství světa letos v Itálii a ani u nás doma v Česku jsme nezůstali pozadu a druhou zářijovou neděli se sjeli do Smiřic, kde slávisté uspořádali premiéru MČR sprintových štafet. Pro nás dospělé to zpočátku znamenalo trčet hodinu a půl v karanténě, zatímco běhali dorostenci a štáb České televize si na nich zkoušel, jak natočit odložený přímý přenos ze závodu dospělých (jak se jim to povedlo můžete zhodnotit zde). Ve chvíli, kdy jsme se začali převlékat se spustil pořádný liják, takže rázem se všichni nahrnuli pod přístřešky a plno lidí si začalo zoufat, že mají jen hladké podrážky. Když nás konečně z první karantény vypustili (s mírně komickou vložkou, kdy se Zhusta překřikoval s borcem co nás tam hlídal), přesunuli jsme se do druhé karantény. Ta už byla na shromaždišti, které bylo na místním fotbalovém stadionu. Po tom co nám Béďa sdělil pořadí v dorosteneckých štafetách (první brambora do salátu) jsme se dali do "práce" i my. Pořadí úseků žena - muž - žena - muž dávalo tušit, že startovní pole by se mělo roztrhat již hned na prvním úseku a bylo tomu tak. Bohužel pro nás se z vedoucí skupinky oddělily všechny naše ženy. Překvapivě navíc pořadí LPU štafet v cíli prvního úseku bylo opačné, než by kdokoli očekával - LPU3, LPU2 a až pak Martinka jakožto LPU1. Mně Alča předala v těsném závěsu za balíkem tří štafet, takže jsem se mohl cestou na první kontrolu vézt a mapovat dopředu.

K2

Na postupu na pětku jsem ale přehlédl "umělý" plot přes silnici, takže nastala trochu kličkovaná, ale z mého okolí tak běželi všichni. Po divácké kontrole na kopečku, na který se dalo vyškrábat jen s obtížemi, nás trať zavedla do parku, kde v křížení potkávám Chlupa, takže si říkám, že jdu docela dobře, zrychluju a kontroly v parku prolétnu jak blesk.

K16

Od poslední kontroly ve městě (viz foto) je poslední volba, a to kudy na stadion, pak už jen atletická vložka po obvodu hřiště, sběrka a cíl. Tam vysílám do boje Káťu, která nás posunuje do TOP12.

Pak už jen zafandit všem co zrovna přibíhají nebo odbíhají. Podpořit Zlosyna, který to pálil až tak, že se seznámil zblízka s hlínou v zatáčce k mapám a jít s Máňou vyklusat. Vracíme se akorát abychom viděli dobíhající vítěze - Pragovku. Za nimi bohužel stihnou doběhnout ještě Dým s Kamendou, až pak teprve Píkej, takže druhá brambora. Za ním Maroš za Opavu a pak hned Matiesko s Filipem, takže sice na kvantitu dobrý, ale kvalita zůstala 17 sekund vzdálená. Zlosyn donesl naši štafetu na pěkném 13. místě, s čímž jsem velmi spokojený. Slávisté nasadili laťku hned pěkně vysoko, tak uvidíme, jaké to bude příští rok;-)

Jak se dostat na stránky SkyNEWS aneb ČP štafet v Libíně

Do you want orienteering in mass media? Deploy hornets.

I tak by se dal krátce shrnout sobotní závod ČP štafet v Libíně. Po tom co nás autobus vyhodil kdesi uprostřed lesa a my si střihli turistiku na shromko, se vyhouplo nad mraky slunko a nic nenaznačovalo tomu, co se mělo odehrát v průběhu následujících hodin. První úseky se chystaly na start, já pojídal těstoviny, Máňa se jako obvykle nerozcvičovala a vládla všeobecná pohoda. Pár minut po startu ženské vlny se ale ovšem ozývá Béďa s upozorněním, že cestou na první kontrolu se vyskytují sršně. Když pak postupně začíná přes rozhlas shánět lékaře z řad běžců, protialergické léky a injekce adrenalinu začíná být situace vážná. Pak je slyšet blížící se houkající sanitka, kterou ale přeruší hukot vrtulníku, který přiletěl z Hradce. Zakrouží nad shromkem a zkušeně to posadí na zem.

Postupně dojíždějí další sanitky, shromaždištěm se šíří zvěsti o počtu zasažených i počtu zásahů žihadlem. Přijíždějí i hasiči, policie a z louky u Libína se stává místo "hromadného postižení zdraví". Máňa naštěstí dostala jen asi jedno, takže je v pořádku a já můžu v klidu vystartovat na svůj poslední úsek. Z prvního se vrátil Prochy se solidním zářezem, ale Zvíře na druhém neskutečně stáhl, takže mne vysílá na jedenácté pozici v kontaktu s Turnovem na finiš.

Na začátku nás pořadatelé odklánějí od nebezpečných míst, na čtyřce vidím před sebou Kamendu, na jeho záda se mi běží docela dobře, takže ho postupně stahuju a po jeho zaváhání jdu před něj. V hustníkové pasáži mne opět dotahuje on a na divácké razíme spolu. Pak nastává klíčový okamžik - ve svahu mi to podjede a sjedu nějakých deset metrů zpět dolů do údolí a tento rozdíl už do konce nedokážu dotáhnout. Navíc za sebou v kopci na předsběrku slyším hlasité hekání a je mi jasné, že udržet deváté místo před Beťákem ještě bude náročné. Ale daří se mi to. Když se pak dívám na výsledky, zjištuju, že jsem s Kamendou vlastně prohrál souboj o třetí místo v oblastním mistrovství štafet, když první dvě místa zabraly naše dvě štafety. Pak rychle do sebe hodit něco k jídlu a opačným směrem vyrazit k autobusu. Ten nás odvezl do Hostinného, kde byl na programu poslední individuální sprint letošní sezony.

Trutnováci ho připravili moc pěkně, tratě se Ňufovi hodně povedly. Já jsem pro jistotu přehlédl hned plot cestou na trojku a pak jsem ještě měl trochu problémy se šrafováním silnic, kdy jsem si nebyl jistý, zda je půlmilimetrový chodník zašrafovaný či ne. Ale aspoň jsem si to ošahal před nedělním mistrovstvím. Dvě minutky od vítěze v Elitě jsem dostal i loni v Rychnově, takže to nakonec nebylo tak zlé.

A když pak byl Prochi disk, tak jsem se posunul na nedělní mistrovství do D-teamu k Alče, Káťě a Zlosinovi.

A na konec záznam ze sprintu z dílny Televize Mladé Buky:

"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi

Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.

Směr Nesměř!

Na prvního máje jsem svátek práce oslavil náležitě povalováním v posteli a nicneděláním, kdežto má dru(a)há polovička už ráno směřovala na zlínské soustředění, kam jsem v pátek odpoledne zamířil také. Co taky dělat jiného - plno lidí je na severu na Tiomile a na soustředění v Chotěboři jely jen malé děti. Když mne po dvou hodinách jízdy vysazuje autobus na nádraží ve VelMezu, vydávám se pěšky směr Nesměř.

MČR v noci a štafety ve dne

První letošní sada medailí se rozdávala poslední dubnový víkend u Olomouce. Pořadatelé z domácího UOL společně s Prostějovskými uspořádali v Daskabátu Mistrovství v nočním. Terén prakticky placatý nesliboval kromě porostů mnoho záludností, takže to bylo hlavně o tom neztratit směr a v hustníku si najít tu správnou cestičku. Což se ne každému povedlo a tak medaile putovaly k těm, kteří chybovali nejméně a dokázali to podpořit rychlým přesunem v lese.

Velikonoce u Jablonce

Tradiční Velikonoční soustředění letos proběhlo u Jablonce, v terénech loňského mistrovství družstev v Břízkách a na Bramberku. Většina účastníků už tam byla od čtvrtka, já se v sobotu v osm večer dokodrcal do Liberce na nádro a X11kou dojel na autobusák v Jablonci. Škoda jen, že tramvajová trať byla zrovna rozkopaná a já se tak vezl náhradní autobusovou linkou.

Jarní "dlouhá" ve Vysoké

Už je to tady! Jaro máme sice už od půlky ledna, ale prvním opravdu jarním závodem je Jarní pohár. Oficiální start o-sezony sice proběhl už před týdnem, ale to jsem se "flákal" jinde. Přes týden, kdy se počasí opět snažilo a předvádělo výborné výkony podobné těm letním, jsem posedával doma a brečel nad rozbitým kolenem, ale po čtvrtečním obstřiku se koleno zdálo býti v mnohem lepší kondici, takže jsem se i začal těšit.

Víkend plný O-akcí - pokračování

...převléknout, vynulovat všechny čipy, připravit občerstvovačku a hurá na start. Ten nám zpříjemnili šamani, kteří tu měli své soustředění. A pak už se šlo na věc. V MIXech v kategorii one-man-show nás bylo pět, tedy aspoň do třetí kontroly prvního úseku, kde závod skončil pro Kamínka (s ohledem na výsledek - ještě, že tak, s ohledem na zranění - doufám, že to bude co nejdřív v pořádku). Z prvního úseku se vracím díky drobnému zaváhání dĚdy jako první, v závěsu za mnou "předávají" jak dĚda, tak PaNcHy a jako první LPU i Lála, zbytek netuším, protože jsem se vydal do lesa na druhou část dnešního snažení. 

Víkend plný O-akcí

Vezmu to dnes od konce - ležím v posteli a píšu článek o tom co předcházelo tomu, že ležím v posteli. A jelikož mám naspáno za celý víkend pouze dvě hodiny, tak to nebude dlouhé. Na úvod tipovací soutěž - co se stane dřív - přestanou mne bolet nohy nebo dopíšu tenhle článek? Jelikož jsem dost líný, zvažte obě možnosti:-) Tipy pište do komentářů, vítěz dostane...a nic nedostane, ale dobře mu tak!

Vrchol sezony v Břízkách

„Favorité nevyhrají“ – to byl tip stavitele tratí Honzy Picka před vrcholem domácí OB scény – MČR štafet a družstev v Břízkách u Jablonce. Favorité vyhráli – to je realita. Ale začněme od začátku. Letošní vrchol domácí OB sezony obstaral Tatran Jablonec na biatlonové střelnici v Břízkách. Hned na začátek je nutné říci, že to byly (společně s Áčkama v Sedmihoří) nejpovedenější závody letoška – výborné shromaždiště, super terény, nádherné podzimní počasí (byť první úseky družstev by možná mohly namítat, že 5°C není nic příjemného), prostě závody jak mají vypadat.

Štafle a sprint v Rychnově

První podzimní závody byly konečně blízko domova, takže jsem se konečně vyspal už v posteli a ne až v autobuse. Když už jsme u autobusu, v týdnu před závody se našemu milovanému klubovému busu utrhl měchýř (nebo měch, co já vim…), takže jsme museli vzít zavděk náhradním. Sakra, ten bych si nechal líbit až do konce sezony (přespříští), teda na družstva by to chtělo zase něco staršího samozřejmě… Shromko na louce pár kilometrů nad Rychnovem obsahovalo, co mělo (včetně dostatku sudů Kaštana). Přijeli jsme tak akorát, abych stihnul Toiku a došel včas na start prvních úseků a vyrazil do lesa.