Béčka v Maštalích

Je to teprve měsíc co jsem odsud odjel a už jsem tu zas! Přesně toto jsem mohl říkat v sobotu, když jsme dojeli na shromaždiště prvních závodů podzimní části sezony. Na louce u Proseče se právě první chystali do lesa na klasiku v Toulovcových maštalích, zatímco mně ještě zbýval čas na pořádnou svačinu. Bylo jí třeba - parametry slibovaly solidní kus práce a jak známo, údolí v maštalích jsou sice krásná, ale taky prudká a dosti hluboká.

O-dranecké peklo

Po tom, co jsem se během týdne zbavoval otoku pod okem a zároveň si tak krásně přivodil rýmičku, nastalo v pátek rozhodování, jestli běžet o víkendu v brýlích nebo bez nich. Nakonec si je do tašky balím a v sobotu ráno vyrážím na Zborák, kde nás (překvapivě včas) nabírá hradecký bus a míříme na jih, na louku pod vesničkou Odranec, kde se budou odehrávat víkendové souboje o body do všemožných žebříčků - ČP, Inov-8 ŽA, ŽB Morava, WRE, Jihomoravský oblž.

(Skoro)jednooký mistr oblasti

Po tom, co jsem v páteční podvečer absolvoval Epic HPL, jsem ráno vyrazil už na své druhé letošní oblastní mistrovství, tentokrát na klasice. Po menších peripetiích s nestartujícím busem nasedám k Zelýmu do vozu (tentokrát není bílé, ale červené :-( ) a vyrážíme do Lužan. Z pokynů si pamatuju, že je to dost daleko na start, ale příjezd stíháme v pohodě, ještě mám dokonce rezervu na TOIku.

Sprintová Třebová

Když jsem se před dvěma týdny přihlásil Štěpánovi, že si vezmu na triko RACOM na našich závodech, nevsadil bych si na sebe, že to bez problémů zvládnu (ostatně, nebyl bych sám). Když jsme to v týdnu před závody zkoušeli a podařilo se to rozchodit, začal jsem si věřit a už bych tu dvacku obětoval.

Turnovská Áčka aneb bahenní skluzavkou nahoru a dolů

Cesta na první víkendovou áčkovou kombinaci long + middle u mne začala dříve, než jsem si tak nějak představoval. Jelikož za týden pořádáme dvoje štafety, a rádi bychom, aby měl Béďa podle čeho komentovat,  je nutné mít v lese nějaké ty radiokontroly. Ty většinou zajišťuje RACOM. V době našich závodů, ale nikdo z nich nebude moci přijet a rádia zprovoznit, takže jsem dostal od Štěpána za úkol se to naučit. Právě proto mne, už třičtvrtě hodiny před odjezdem klubového busu, nabírá Klápa a míříme směr Rokytá u Mnichova Hradiště.

Čtyři dny na jihu

Druhým letošním soubojem o medaile (tentokráte už bez mé přímé účasti) bylo mistrovství ČR ve sprintu ve Znojmě. Pořádání se chopili Bažiňáci a závody to byly pěkné. Z Pardubic se vezeme busem společně s OKáčkem a to, že dnes to bude velmi rychlé, se nám snaží naznačit i řidič. Autobus má zřejmě velmi dobře natrénováno, protože to pěkně valíme a než jsem se nadál už míjíme ceduli "Znojmo 25km". Ani pořádně se dospat jsem nestihl.

Dvě Východočeská mistrovství

Je sice teprve začátek dubna, ale Východočeský pohár už je v plném proudu a nastal tedy čas rozdat první dvojici titulů "Mistr oblasti". A protože v neděli se nic nedělá a tak se ani závody nedělají, uskutečnila se oblastní mistrovství na middlu a ve sprintu pěkně hezky v jeden den - v sobotu.

Výchoďák na Pecce + Prkeňák

Jak už se opět začíná stávat zvykem - víkend začíná v pátek basketem, tentokrát jen 4x4, ale na druhou stranu i s účastí hráčů z Třinca a Jihlavy. Bohužel na příští téměř měsíc to byl pro mne i basket poslední. Po basketu na jedničku nabrat zpět vyběhané vitamíny. V sobotu se jelo na koupaliště u Pecky, kde Jilemnice uspořádala přesunutý Výchoďák. Pěkné shromko, dlouhé fronty na pivo a vyčítání, dlouhé cesty na start a z cíle, občas nudná trať, ucházející počasí - toť ve zkratce to podstatné ze sobotních závodů.

H21A s mými postupy

Víkend plný O-akcí

Vezmu to dnes od konce - ležím v posteli a píšu článek o tom co předcházelo tomu, že ležím v posteli. A jelikož mám naspáno za celý víkend pouze dvě hodiny, tak to nebude dlouhé. Na úvod tipovací soutěž - co se stane dřív - přestanou mne bolet nohy nebo dopíšu tenhle článek? Jelikož jsem dost líný, zvažte obě možnosti:-) Tipy pište do komentářů, vítěz dostane...a nic nedostane, ale dobře mu tak!

Pačácký Výchoďáček

Po dlouhých měsících jsem opět zavítal na Výchoďák. Tento víkend ho pořádali Pačáci na Opičce, kde se běželo i loni, akorát z druhé strany lesa, ale kudrlinky ve středu mapy jsme vymetli, jak loni, tak i letos opravdu všechny. Poctivá příprava začala už v pátek, kdy se v Pardubicích zastavila cestou na sever Kjersti a po důkladné prohlídce Pardubic jsme skončili ve Velbloudovi. Předpověď nevypadala bůhvíjak dobře, ale počasí vyšlo úplně parádně.

Áčka na Kokořínsku

Jelikož se pořád konstantně propadám v Ranku, snaha proniknout do elity se začíná míjet s úspěchem… Na sobotní klasiku jsem se přihlásil do Áček zbaběle sám, ale na neděli jsem si věřil, že ty 4 kilometry bych mohl zvládnout zaběhnout elitně. No nevyšlo to. Ale zpět k sobotě – ráno v Pardubicích chčije o 105, takže sluneční brýle nechávám doma. Cestou do Šemanovic přestává pršet, u Mělníka už svítí slunce… Na shromku je sucho, teplo, prostě hezky. Na start je to sice pořádný kus, cca jeden jičínský kilometr (tzn. tři normální), ale přes tréninkovou mapku se to dá zkrátit. Na startu proběhne tradiční vykecávání, pobíhání sem a tam a jde se na věc.

ŽA/ŽB Sedmihoří

Celou dobu mne ti Plzeňácí přesvědčovali, že ty Áčka udělaj ve vojenském prostoru v Brdech a nakonec z toho byly jen Mezholezy (ty u Horšovského Týna – to si dobře pamatujte, časem to bude ještě důležité). No co už, i tam by to mohlo bejt pěkné. Domů nepojedu, svezu se z Plzně s Vodrem, Karýkem a malýma Vodrama. Cestu tam jedu mezi dětskými sedačkami já, zpátky bude muset Karýk. Tohle zásadní rozhodnutí způsobuje, že ač v autě je tolik orienťáků, že by zvládli odnavigovat i tři auta zároveň, stane se osudná chyba. Mezholez je totiž v západních Čechách požehnaně a po tom, co se měnily správní hranice, rušily okresy atd., se dokonce dvoje ocitly v jednom okrese, což dělá pěknou neplechu v navigacích. Takže si to štrádujem sice do Mezholez, ale do těch u Domažlic. No a já jelikož sedím vzadu, ale zároveň jsem jedinej, kterej se před cestou kouknul na mapu, kam se má cca jet, jsem v háji, protože na mne nikdo nedá (nemáš mapu, nemáš GPS a navíc seš přesPrahovej). No ale, když už dostatečně dlouhou dobu prosím, aby mi půjčili tu GPSku, tak nakonec se slovy „hlavně nebreč a nerozbi jí“ mi jí půjčují a já jim vítězoslavně odhaluju to, co mi bylo jasný, už když jsme sjeli z dálnice. Takže po zadání správného cíle už jedem dobře. Dokonce jsme tam dřív než pardubickej bus, který bývá vždy a všude mezi prvními.