LuHo: Čtyři dny na jihu

Druhým letošním soubojem o medaile (tentokráte už bez mé přímé účasti) bylo mistrovství ČR ve sprintu ve Znojmě. Pořádání se chopili Bažiňáci a závody to byly pěkné. Z Pardubic se vezeme busem společně s OKáčkem a to, že dnes to bude velmi rychlé, se nám snaží naznačit i řidič. Autobus má zřejmě velmi dobře natrénováno, protože to pěkně valíme a než jsem se nadál už míjíme ceduli "Znojmo 25km". Ani pořádně se dospat jsem nestihl.
To už ale vystupujeme u ZŠ, kde je centrum, posíláme ty nejlepší a nejdražší do karantény a vydáváme se do cílové arény na něco na zub. V hospodě na náměstí vytušíme, že toho moc nedostaneme, takže nacházíme ve vedlejší ulici pizzerii a dáváme si "pizzu-to-go". pak ještě společně s Panchym nahlížíme do "medvědího výběhu", kam máme jako jediní z "diváckých" kategorií zakázaný vstup. Je nám sice jasné, že tam někde je naše budoucí kontrola, ale z míst, kam můžeme, tak vidět není. Takže návrat na náměstí, zaujmout pozici naproti divácké kontrole a vytáhnout foťák. Já jsem ready, první chlapi můžou začít běhat. Pak začnou běhat i ti nejlepší, atmosféra graduje, v cíli Dýmeček se raduje. Pak dobíhá Bet a jde před něj. Všichni už čekají, kdy vyběhne na náměstí Vojcek.

Nejrychlejší píchač

Mocný finiš a Bet je opět druhý, stejně jako loni v Chrudimi. Pak ale přichází rána pro "domácí" - Dým se ve škole asi málo učil a neumí tak čísílka, takže pro bronz si nakonec na stupně přijde veterán Sosák. Pak už jdou na řadu ženy. Záběr ze startu Máňu míjí úplně, ale v zapeklité části se jí jak kameraman, tak i komentátor věnují dosti, však taky si veze za sebou vláček žen startujících před ní. Na průběhu s Peťou mohutně povzbuzujeme, spoušť cvaká o sto sedm (aspoň jedna fotka třeba vyjde, statistika je neúprosná;-)).

Povedla se, že?

Pak ještě povzbudit na doběhu a dokumentovat ostatní. V ženách se na prvním místě dlouho držela Venda, ale nakonec, opět poslední startující, Ivetka dokázala v závěru zrychlit a obhájit titul z loňska.

Nejlepší ženy

Po ženách se na trať, tentokrát už bez kamer, po 2-3 hodinách strávených v karanténě, vydávají dorostenci a junioři a jejich dámské protějšky. To už je nejvyšší čas odevzdat foťák a jít se převléknout a vyrazit na svou trať.

Ta je až na část kolem náměstí (mezi k11-12) shodná s elitní kategorií. Bohužel Dým není jediný, kdo má problémy s čísly. Pořadí kontrol 1-2-4-3-4-5- prý není to nejvýhodnější, obzvlášť, když jde o vteřinky. Pak se mi ještě nevyhne chyba, kterou jsem dnes již několikrát viděl na velkoplošné obrazovce v podání těch nejlepších (a pak, že chybami se člověk učí - pokud se nespálím sám, tak to evidentně nefunguje). V součtu 14. místo a tudíž i celkové 48. místo. Proti loňsku je to sice mírné zlepšení, ale měl jsem navíc.

Po závodě nemířím jako zbytek pardubické výpravy domů, ale směr Zlín. V pátek večer Máňa musí sice do práce, ale vzala mne sebou a zrovna vZadu (studio Z Zlínského divadla) byla na programu debata o EU a situaci na Ukrajině, tak jsem se zašel podívat. Jako hosté tam byli K. Schwarzenberg a Daniel Kroupa. Tak nějak jsem doufal, že by si mohli rozporovat, bohužel jsem zjistil, že mají oba velmi podobné názory. No, a když došlo na diskuzi s publikem, tak to vypadalo, jako když se tam sešla úderná četa z Novinek a iDnesu, ale aspoň nepadaly neslušné výrazy. Co už, je třeba to zapít, tak mne bere NPyřin (mimochodem jeden z autorů knihy Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh´ - jo a bude druhej díl!) do hospody U pštrosa, kde dáváme pivko a zjišťujeme stav hokeje. Já zjišťuju, že mám tak hodinku a půl čas, než budu moct vyzvednout Mery z práce, takže padá návrh zaskočit do zlínské nádražky, Jiřin to má po cestě domů a zpátky k divadlu to taky není daleko. Jakožto člověk sečtělý, tak jsem věděl, že dát si tu jídlo není zrovna dobrý nápad, ale že se sem chodí na režnou. Dáváme Radka, režnou a tyčky a pak ještě jednou to samé, když koukám, že je nejvyšší čas vyrazit. Vyzvedávám Máňu a ta mne táhne domů. Druhý den ráno nasedáme do auta a vyrážíme do Starého města pod Landštejnem. Máňa mi jako obvykle spí na rameni, já se kochám přírodou a uměleckým talentem českých silničářů, takhle záplatovat jen tak někdo neumí (foto bohužel není, kdo chce vidět, tak musí sem). Program víkendu byl daný již dlouho dopředu - nejdřív klasika, pak pivo, pivo, pivo (bohužel už jich nikdy v životě nedám tolik, kolik mi bude let - 24 je prostě moc), převzetí daru od Peti, pivo, pivo a tak dále až do usnutí, v neděli middle a pak domů.

Nevím čím to bylo, ale celý víkend jsem byl nějaký zpožděný, takže na start longu přicházím pozdě - ve chvíli, kdy opouštím Toiku, tak hodiny pípají můj start, koridorem to stihnu během další minuty. Další dvě minutky, které mne dělily od Pavla Hradce, co startoval za mnou ztrácím v bažině cestou na čtyřku. Snaha zavěsit se a viset až do cíle mi nějak nevyšla, takže se zbytkem trati protrápím sám. Po doběhu sprcha, pivo a pak se pokusím něco nafotit, než se z lesa vrátí Mery. Pak mi Peťa předá dar k narozeninám - upe luxusní vlastnoručně upečený medovník.

Nejvíc nejlepší!

Následovala pasáž popsaná již výše. Na druhý den ráno se probouzíme do deště, ale pořád jsme na tom o mnoho lépe, než lidé spící ve stanech. Bohužel pokračuje víkend plný zpoždění, takže tentokrát už sice stíhám vystartovat včas, ale hlavu (a taky GPSku) jsem nastartoval až cestou na druhou kontrolu, kdy už jsem do té doby stihl přes dvě minuty bloudit.