pondělí 29. září 2014

Borácká mistrovská klasika

Už výběr pořadatele pro letošní klasický mistrák sliboval náročný víkend, stále mám ještě v živé paměti Supí horu z roku 2006, natož pak když stavitel tratí Petr Karvánek sliboval, že to bude "tvrdá práce" a že připravil "opravdu náročné tratě". Má příprava tomu bohužel ani trochu neodpovídala - zahřívání postele s rýmičkou po sprintových štafetách mi nějakou závratnou formu nepřineslo, ale byl jsem si ve středu vyzkoušet, jestli vůbec zvládnu běžet 80 minut v kuse. Test sice dopadl rozporuplně, ale ta zatuhlá stehna do víkendu rozhýbu. Po příjezdu na louku ve vojenském prostoru u Stráže pod Ralskem vytahuju sluneční brýle a snažím se tak přesvědčit slunce, že by mohlo vylézt z mraků. To se tak po chvíli děje a až do nedělního večera se to nezmění. Postavit stany, sbalit se do karantény a může se vyrazit. Maje na paměti parametry nedělního finále říkám si sice, že by nebylo marné se vyhnout A-finále a postoupit do Béčka, přesto bych se konečně rád toho A-finále jednou dostal. Základ je nepokazit si to hned na jedničku. To se daří, bohužel už na dvojku to ne tak úplně vyjde a pár dalších zářezů cestou ještě přidávám. Ve výsledku tak budu do nedělního C-finále startovat ze zadní pozice. Ale co, stane se. Ale viník je jasný - jelikož už dva roky s Máňou postupujeme vždy do stejného finále, tak jsem ji nemohl nechat v tom Céčku samotnou. Večer tak můžeme navštívit hospodu U jezera a nabrat vitamíny na neděli. Ráno trochu poklidit a můžeme vyjet.
Vyjevenost po ránu...
Na shromku postupně ubývají lidé, Áčkaři do karantény, zbytek se trousí na druhý start, s Máňou vycházíme později, než jsme si plánovali (a překvapivě za to tentokrát nemohla žena, ale muž), přesto to stíhám do koridoru tak akorát. Začátek trati probíhá vcelku v poklidu, až cestou na šestku sbíhám omylem až do údolí potoka místo toho, abych si to svištěl po pěšině. Trochu mne to překvapí, rozhodí a nabírám první dvě minutky navíc. Na nejdelším postupu se rozhodnu lízat asfalt, užívám si výhledy na okolní krajinu. Hned na další kontrolu přidávám další minutu chyby a pak už jen jeden kopec na dvanáctku a valit do cíle. Tři minutky na Ondryse bych tam našel několikrát, takže jsem s šestým místem spokojen. Na o dost delších tratích se ale bojovalo o medaile. Bohužel pro nás byl tento víkend opět jen brigádou na poli, ale myslím, že už těch brambor máme dost i na ten bramborový salát, už by to chtělo nějakou tu placku. Takže teď trochu potrénovat na družstva a nějakou tam urvat.



pondělí 15. září 2014

MČR sprintových štafet

Nová disciplína na poli orienťáku měla premiéru na Mistrovství světa letos v Itálii a ani u nás doma v Česku jsme nezůstali pozadu a druhou zářijovou neděli se sjeli do Smiřic, kde slávisté uspořádali premiéru MČR sprintových štafet. Pro nás dospělé to zpočátku znamenalo trčet hodinu a půl v karanténě, zatímco běhali dorostenci a štáb České televize si na nich zkoušel, jak natočit odložený přímý přenos ze závodu dospělých (jak se jim to povedlo můžete zhodnotit zde). Ve chvíli, kdy jsme se začali převlékat se spustil pořádný liják, takže rázem se všichni nahrnuli pod přístřešky a plno lidí si začalo zoufat, že mají jen hladké podrážky. Když nás konečně z první karantény vypustili (s mírně komickou vložkou, kdy se Zhusta překřikoval s borcem co nás tam hlídal), přesunuli jsme se do druhé karantény. Ta už byla na shromaždišti, které bylo na místním fotbalovém stadionu. Po tom co nám Béďa sdělil pořadí v dorosteneckých štafetách (první brambora do salátu) jsme se dali do "práce" i my. Pořadí úseků žena - muž - žena - muž dávalo tušit, že startovní pole by se mělo roztrhat již hned na prvním úseku a bylo tomu tak. Bohužel pro nás se z vedoucí skupinky oddělily všechny naše ženy. Překvapivě navíc pořadí LPU štafet v cíli prvního úseku bylo opačné, než by kdokoli očekával - LPU3, LPU2 a až pak Martinka jakožto LPU1. Mně Alča předala v těsném závěsu za balíkem tří štafet, takže jsem se mohl cestou na první kontrolu vézt a mapovat dopředu.
K2
Na postupu na pětku jsem ale přehlédl "umělý" plot přes silnici, takže nastala trochu kličkovaná, ale z mého okolí tak běželi všichni. Po divácké kontrole na kopečku, na který se dalo vyškrábat jen s obtížemi, nás trať zavedla do parku, kde v křížení potkávám Chlupa, takže si říkám, že jdu docela dobře, zrychluju a kontroly v parku prolétnu jak blesk.
K16
Od poslední kontroly ve městě (viz foto) je poslední volba, a to kudy na stadion, pak už jen atletická vložka po obvodu hřiště, sběrka a cíl. Tam vysílám do boje Káťu, která nás posunuje do TOP12.

Pak už jen zafandit všem co zrovna přibíhají nebo odbíhají. Podpořit Zlosyna, který to pálil až tak, že se seznámil zblízka s hlínou v zatáčce k mapám a jít s Máňou vyklusat. Vracíme se akorát abychom viděli dobíhající vítěze - Pragovku. Za nimi bohužel stihnou doběhnout ještě Dým s Kamendou, až pak teprve Píkej, takže druhá brambora. Za ním Maroš za Opavu a pak hned Matiesko s Filipem, takže sice na kvantitu dobrý, ale kvalita zůstala 17 sekund vzdálená. Zlosyn donesl naši štafetu na pěkném 13. místě, s čímž jsem velmi spokojený. Slávisté nasadili laťku hned pěkně vysoko, tak uvidíme, jaké to bude příští rok;-)

neděle 14. září 2014

Jak se dostat na stránky SkyNEWS aneb ČP štafet v Libíně

Do you want orienteering in mass media? Deploy hornets.

I tak by se dal krátce shrnout sobotní závod ČP štafet v Libíně. Po tom co nás autobus vyhodil kdesi uprostřed lesa a my si střihli turistiku na shromko, se vyhouplo nad mraky slunko a nic nenaznačovalo tomu, co se mělo odehrát v průběhu následujících hodin. První úseky se chystaly na start, já pojídal těstoviny, Máňa se jako obvykle nerozcvičovala a vládla všeobecná pohoda. Pár minut po startu ženské vlny se ale ovšem ozývá Béďa s upozorněním, že cestou na první kontrolu se vyskytují sršně. Když pak postupně začíná přes rozhlas shánět lékaře z řad běžců, protialergické léky a injekce adrenalinu začíná být situace vážná. Pak je slyšet blížící se houkající sanitka, kterou ale přeruší hukot vrtulníku, který přiletěl z Hradce. Zakrouží nad shromkem a zkušeně to posadí na zem.
Postupně dojíždějí další sanitky, shromaždištěm se šíří zvěsti o počtu zasažených i počtu zásahů žihadlem. Přijíždějí i hasiči, policie a z louky u Libína se stává místo "hromadného postižení zdraví". Máňa naštěstí dostala jen asi jedno, takže je v pořádku a já můžu v klidu vystartovat na svůj poslední úsek. Z prvního se vrátil Prochy se solidním zářezem, ale Zvíře na druhém neskutečně stáhl, takže mne vysílá na jedenácté pozici v kontaktu s Turnovem na finiš.
Na začátku nás pořadatelé odklánějí od nebezpečných míst, na čtyřce vidím před sebou Kamendu, na jeho záda se mi běží docela dobře, takže ho postupně stahuju a po jeho zaváhání jdu před něj. V hustníkové pasáži mne opět dotahuje on a na divácké razíme spolu. Pak nastává klíčový okamžik - ve svahu mi to podjede a sjedu nějakých deset metrů zpět dolů do údolí a tento rozdíl už do konce nedokážu dotáhnout. Navíc za sebou v kopci na předsběrku slyším hlasité hekání a je mi jasné, že udržet deváté místo před Beťákem ještě bude náročné. Ale daří se mi to. Když se pak dívám na výsledky, zjištuju, že jsem s Kamendou vlastně prohrál souboj o třetí místo v oblastním mistrovství štafet, když první dvě místa zabraly naše dvě štafety. Pak rychle do sebe hodit něco k jídlu a opačným směrem vyrazit k autobusu. Ten nás odvezl do Hostinného, kde byl na programu poslední individuální sprint letošní sezony.
Trutnováci ho připravili moc pěkně, tratě se Ňufovi hodně povedly. Já jsem pro jistotu přehlédl hned plot cestou na trojku a pak jsem ještě měl trochu problémy se šrafováním silnic, kdy jsem si nebyl jistý, zda je půlmilimetrový chodník zašrafovaný či ne. Ale aspoň jsem si to ošahal před nedělním mistrovstvím. Dvě minutky od vítěze v Elitě jsem dostal i loni v Rychnově, takže to nakonec nebylo tak zlé.
A když pak byl Prochi disk, tak jsem se posunul na nedělní mistrovství do D-teamu k Alče, Káťě a Zlosinovi.

A na konec záznam ze sprintu z dílny Televize Mladé Buky:
video

pondělí 8. září 2014

Béčka v Maštalích

Je to teprve měsíc co jsem odsud odjel a už jsem tu zas! Přesně toto jsem mohl říkat v sobotu, když jsme dojeli na shromaždiště prvních závodů podzimní části sezony. Na louce u Proseče se právě první chystali do lesa na klasiku v Toulovcových maštalích, zatímco mně ještě zbýval čas na pořádnou svačinu. Bylo jí třeba - parametry slibovaly solidní kus práce a jak známo, údolí v maštalích jsou sice krásná, ale taky prudká a dosti hluboká.

pondělí 1. září 2014

Cena východních Čech 2014

Žádný primitivní drážní žebřík, ale lana, kladky, závory, háky, skoby, závory, cepíny, ZÁVORY! Ano přesně tak, po roce opět zpátky na místě činu, v dole Svatá Kateřina II, kde loni probíhaly líté boje o medaile na JWOCu, se letos běžela Cena. Zelý nás nabral v pátek dopoledne přímo před barákem a s menší zajížďkou do Křižánek a menší rallye přes Stárkov, jsme ještě před vyběhnutím na první etapu v klidu postavili stan a snědli oba cca 2,5 řízku, které nám přivezl Béďa ze soustředění malých dětí.

středa 27. srpna 2014

Skákali ze skály ve vesničce Skokovy

Mé původní plány na začátek posledního srpnového týdne byly vesměs ve znamení střízlivění z Vizovického Trnkobraní, ale to by se nesmělo stát, že jsem byl jednoho červencového dne povolán "na kobereček". 

  • "Co děláš poslední týden v srpnu?"
  • "Mno asi nic, chodím do práce..."
  • "Co kdybys jel od neděle do úterý na soustředění do Skokov?"
  • "Tak jako mohl bych, sice budu muset cestovat v neděli až z Vizovic, ale asi by to šlo. Ale nevím jak se tam dostanu, moc autobusů tam v neděli nepojede..."
  • "Dobrá, takže já ti půjčím auto a budeš vedoucí."
  • "No, tak jo no."

pondělí 11. srpna 2014

"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi


Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.

úterý 1. července 2014

Medvědi kam se podíváš

aneb MČR v rogainingu 2014


Je čtvrtek a mne čeká cesta téměř přes celou republiku, zpátky a ještě dál. Musím totiž na zápis do Plzně a potom vyrážím směr Zlín. Po úspěšném zápisu v Plzni se stihnu zastavit ještě doma, prohodit si zavazadla a vyrazit na další pouť. Naštěstí zatím jen do Zlína, další část cesty do cíle, který je v kempu Machůzky absolvujeme až ráno. A co tam? Přeci Mistrovství v rogainingu.

pondělí 23. června 2014

MČR v Ádru

Vážení diváci, vítejte u přímého přenosu z letošního MČR na middlu, komentuje ho pro Vás Míra Bosák.

A již nám hráči vstupují do karantény, žádné hymny jsme se letos opět nedočkali. Už by s tím pořadatelé měli konečně něco udělat.

Rozhodčí ještě kontroluje, jestli mají hráči zastrčené dresy v kraťasech a už můžeme jít na slavnostní výkop.

Píp! Je 12:56 a zápas právě začal.