aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi
Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.


