pondělí 17. června 2013

ŽA/ŽB Sedmihoří

Celou dobu mne ti Plzeňácí přesvědčovali, že ty Áčka udělaj ve vojenském prostoru v Brdech a nakonec z toho byly jen Mezholezy (ty u Horšovského Týna – to si dobře pamatujte, časem to bude ještě důležité). No co už, i tam by to mohlo bejt pěkné. Domů nepojedu, svezu se z Plzně s Vodrem, Karýkem a malýma Vodrama. Cestu tam jedu mezi dětskými sedačkami já, zpátky bude muset Karýk. Tohle zásadní rozhodnutí způsobuje, že ač v autě je tolik orienťáků, že by zvládli odnavigovat i tři auta zároveň, stane se osudná chyba. Mezholez je totiž v západních Čechách požehnaně a po tom, co se měnily správní hranice, rušily okresy atd., se dokonce dvoje ocitly v jednom okrese, což dělá pěknou neplechu v navigacích. Takže si to štrádujem sice do Mezholez, ale do těch u Domažlic. No a já jelikož sedím vzadu, ale zároveň jsem jedinej, kterej se před cestou kouknul na mapu, kam se má cca jet, jsem v háji, protože na mne nikdo nedá (nemáš mapu, nemáš GPS a navíc seš přesPrahovej). No ale, když už dostatečně dlouhou dobu prosím, aby mi půjčili tu GPSku, tak nakonec se slovy „hlavně nebreč a nerozbi jí“ mi jí půjčují a já jim vítězoslavně odhaluju to, co mi bylo jasný, už když jsme sjeli z dálnice. Takže po zadání správného cíle už jedem dobře. Dokonce jsme tam dřív než pardubickej bus, který bývá vždy a všude mezi prvními.

čtvrtek 13. června 2013

Akáda 2013

Je klasické pondělní večer na koleji – lednice prázdná, piva vypitá a mě dochází, že bych měl vlastně začít balit na tu Akádu… První věc, která není k mání, je buzola. Nevadí, poběžím na Pasiho, mapa má být nová, takže no problem. Další věc, která by mi chyběla, se neobjevila, takže hurá na kutě. Ráno ještě dodělat svačinu a kvapem na sraz s Karýkem, Vodrem a Jájinem. Nepřišel jsem jako poslední – tahle mise bude mít úspěch! Jájin nás naložil do Transporteru (bývalé auto německých silničářůJ) a vyrazil směr Stráž nad Nežárkou (jo, to je tam jak to před dvěma dny vyplavilo asi tři vesnice). Cestou nabíráme ještě Viktora (kde, to netuším, páč jsem cestou nabíral síly) a po 3 hodinách nás Jájin vyhazuje na shromaždišti – resp. na loučce za vesnicí Hradiště, kde stojí jeden přístřešek a posedává cca 8 lidí. Jak se dostanem do Ovčína, kde spíme, to zatím nikdo neví, ale po chvíli přijely Luhačovice na kolech, takže rám to když tak jistí. A po přečtení pokynů jsme rozhodnuti tam dojít klidně i po svých – pořadatelé slibují bečky Svijan zadarmo! První den je na programu krátká, startuju vcelku brzy, aspoň bude plno lidí, co mne budou moct sebrat. Jedničku si ťukám, dvojku trojku taky, čtyřka nic moc, ale našel jsem jí a šup – dlouhý postup na pětku…po pěti minutách se ocitám na křižovatce dvou velkých cest (na sever od 4), která je uprostřed obrovské paseky s několika oplocenkami…poprvé (a rozhodně ne dnes naposledy) vzpomínám na buzolu, která se válí doma v šuplíku… Po chvilce váhání se rozhoduju běžet do kopce (tím nic nezkazím, v nejhorším případě to bude zpátky z kopce) a cestou zjišťuju, že jsem měl správný odhad a mířím správným směrem a nacházím jí s pětiminutovou ztrátou na nej mezičas. Pak mi to zase chvíli jde, pak zas nemůžu najít devítku a na desítku lezu skálu rovnou. Zbytek závodu už probíhá vyloženě v pohodovém tempu, akorát doběh bych moh narvat, ať to aspoň vypadá. Jenže ouha! Hned za sběrkou se povaluje ostnatý drát, který mi zachytil levou nohu a pravou si solidně dávám o nějaký šutr, takže nejrychlejší doběh je passé… Koleno pro jistotu oteče a pekelně bolí (ostatně jako už každý rok na Akádě…). Výsledek víceméně odpovídal výkonu a výkon odpovídal tomu, že to byly teprve druhé závody v sezoně. Prostě nahovno.
Na shromku nám Flaška nabídl místa v autě do Ovčína, takže nemusíme pěšky. Ubytování naprosto luxusní, takové rekreační centrum kdyby měla ZČU, tak jsem tam furt.