Je klasické pondělní večer na koleji – lednice prázdná, piva
vypitá a mě dochází, že bych měl vlastně začít balit na tu Akádu… První věc,
která není k mání, je buzola. Nevadí, poběžím na Pasiho, mapa má být nová,
takže no problem. Další věc, která by mi chyběla, se neobjevila, takže hurá na
kutě. Ráno ještě dodělat svačinu a kvapem na sraz s Karýkem, Vodrem a
Jájinem. Nepřišel jsem jako poslední – tahle mise bude mít úspěch! Jájin nás
naložil do Transporteru (bývalé auto německých silničářůJ) a vyrazil směr Stráž nad
Nežárkou (jo, to je tam jak to před dvěma dny vyplavilo asi tři vesnice).
Cestou nabíráme ještě Viktora (kde, to netuším, páč jsem cestou nabíral síly) a
po 3 hodinách nás Jájin vyhazuje na shromaždišti – resp. na loučce za vesnicí
Hradiště, kde stojí jeden přístřešek a posedává cca 8 lidí. Jak se dostanem do
Ovčína, kde spíme, to zatím nikdo neví, ale po chvíli přijely Luhačovice na
kolech, takže rám to když tak jistí. A po přečtení pokynů jsme rozhodnuti tam
dojít klidně i po svých – pořadatelé slibují bečky Svijan zadarmo! První den je
na programu krátká, startuju vcelku brzy, aspoň bude plno lidí, co mne budou
moct sebrat. Jedničku si ťukám, dvojku trojku taky, čtyřka nic moc, ale našel
jsem jí a šup – dlouhý postup na pětku…po pěti minutách se ocitám na křižovatce
dvou velkých cest (na sever od 4), která je uprostřed obrovské paseky
s několika oplocenkami…poprvé (a rozhodně ne dnes naposledy) vzpomínám na
buzolu, která se válí doma v šuplíku… Po chvilce váhání se rozhoduju běžet
do kopce (tím nic nezkazím, v nejhorším případě to bude zpátky
z kopce) a cestou zjišťuju, že jsem měl správný odhad a mířím správným
směrem a nacházím jí s pětiminutovou ztrátou na nej mezičas. Pak mi to
zase chvíli jde, pak zas nemůžu najít devítku a na desítku lezu skálu rovnou. Zbytek
závodu už probíhá vyloženě v pohodovém tempu, akorát doběh bych moh’ narvat, ať to aspoň vypadá.
Jenže ouha! Hned za sběrkou se povaluje ostnatý drát, který mi zachytil levou
nohu a pravou si solidně dávám o nějaký šutr, takže nejrychlejší doběh je
passé… Koleno pro jistotu oteče a pekelně bolí (ostatně jako už každý rok na
Akádě…). Výsledek víceméně odpovídal výkonu a výkon odpovídal tomu, že to byly
teprve druhé závody v sezoně. Prostě nahovno.
Na shromku nám Flaška nabídl
místa v autě do Ovčína, takže nemusíme pěšky. Ubytování naprosto luxusní,
takové rekreační centrum kdyby měla ZČU, tak jsem tam furt.
