Jarní "dlouhá" ve Vysoké

Už je to tady! Jaro máme sice už od půlky ledna, ale prvním opravdu jarním závodem je Jarní pohár. Oficiální start o-sezony sice proběhl už před týdnem, ale to jsem se "flákal" jinde. Přes týden, kdy se počasí opět snažilo a předvádělo výborné výkony podobné těm letním, jsem posedával doma a brečel nad rozbitým kolenem, ale po čtvrtečním obstřiku se koleno zdálo býti v mnohem lepší kondici, takže jsem se i začal těšit.
Tak trochu srabácky jsem se přihlásil pouze do Céček, takže ona dlouhá dvacetikilometrová trať mne naštěstí nečekala, ale i těch 11 kilometrů nebyl žádný med. Meteorologové sice opět na víkend slibovali hromy, blesky, deště a sněhy, ale studená fronta si cestou do Čech dala oraz někde v Německu, takže slunce pálilo celou sobotu, v lese bylo sucho, teplo, mír a klid.

Já jsem až na pár malých chybek utíkal celou dobu vcelku v pohodě, až ke konci mne začalo píchat ve zraněném koleni, takže jsem musel zvolnit. I tak jsem ale do cíle dorazil dříve než můj největší soupeř, takže jsem ze souboje s Mery vyšel sice se ctí, ale zato bez piva. Ve výsledku to byl pěkný závod, i výsledek je ucházející, body nějaké budou.

V neděli to bylo úplně jiné, nebesa otevřela svá stavidla naplno, teplota se nevyškrábala výše než na pětku a na nás čekaly štafety. Já jsem se nechal neprozřetelně nominovat na druhý, a tudíž nejdelší, úsek. Naštěstí to bylo i tak kratší než sobotní trať, takže jsem si věřil, to zvládnu. Voják mi předal na 24. fleku, minutu a kousek za hlavním balíkem. Už na startu je mi jasné, že tu velkou skupinu nedotáhnu, ale říkám si co kdyby, tak za to vezmu hned o startu a dobíhám tři štafety už cestou na dvojku, pak spolu spolupracujeme až do pytlíku, který má náš úsek navíc oproti ostatním. Tam se odpojuju a až do cíle si běžím sám na sebe, za diváckou dobíhám Zvířete a pak nemůžu minutu a půl najít hustníček deset metrů od cesty...nebýt toho předával bych na lepším než 18. místě.

Ani jsem si nevšiml, že cestou na 8 tam chybí velká cesta:-)

Fialson na posledním úseku do toho dává co může, ale po bouračce ještě není ve formě, takže naše štafeta končí na 26. místě - ale co, body do poháru jsou doma ;-) Nutno podotknout, že díky tomu, že ve stejném termínu probíhaly nominačky na ME v Portugalsku, tak byla menší konkurence, ale zase jsme díky tomu přišli o celou Áčkovou štafetu mužů a dokonce 4 ženy. Naše baby se s tím ale dokázaly vypořádat lépe - první a druhé místo mluví za vše.