Po roce opět nastal čas zničit si tělo, sáhnout si na dno, pobýt si v lese déle než čtyři hodiny, prostě si na víkend odskočit do HROBu. V pátek v podvečer nasedám do Renatiného vozu a vyrážíme na zaostalý jih Čech, do Vyššího Brodu, kde bylo letos centrum dvoudenního masakru. Přijíždíme tak akorát, aby nám nezavřeli prezentaci a abychom si stihli dát pár pivek na doplnění vitamínů před sobotní první etapou. Podstatné je, že mi v pořádku dojel Hubert, takže náš tým byl kompletní. Bert vůbec netušil do čeho jde, takže v naší předzávodní konverzaci padala taková odvážná prohlášení jako: "Přece tam nebudem hrát nějaké druhé housle", "Doufám, že pořádně trénuješ, páč doufám, že urvem placku." :-D Mně bylo samozřejmě jasné, že reálné by to bylo možná do desítky a to jen kdyby mne v půlce závodu vzal na záda a donesl až do cíle. V sobotu ráno se tak připravuju na nejhorší a balím zásobu Horalek a mága do batohu a vyrážíme směr stanoviště autobusů, které nás odvezou na tajné místo startu.
 |
| Sjezdovka hned ze začátku bolela |
