dO-Gala!

Áááá! Jůůů! Ou há jé hé! Hopsa! Hejsa! Héj! Hůůů! Jak vypadám? Ó, sekne mi to. Mám pěkné vlasy. Krásnou tvář. Nádherný oblek. Vypadám fakt božsky. Áááá! Ou ou há hú! Hejsa! Mňau! Hé! Ou áá! Jakpak asi vypadám teď? Ó, radost se podívat. Účes je parádní. Tvář pořád boží. Můj oblek - jsem prostě hezoun a tečka. Áá úú, áá júú, hej sou, hé eu ou.

Winter is coming!

34 hodin, 254 km a 52 piv - to hlásí tréninkový deník po prvním cyklu. A bude hůř.

Velkou dávku kilometrů přidalo už soustředění v Prkeňáku, další solidní várkou byla návštěva HROBu, něco málo jsem dodal na Závěru a téměř nic na školení kartografů. Zato poslední týden to opět stálo za to. Na čtvrtek jsme byli dohodnuti s řidičem Bílého auta, že by bylo dobré se zajet podívat na nočák u Nasavrk. Jak jsme se dohodli, tak jsme i udělali (až na Jurdu samozřejmě...).

Mapy nerostou na stromech!

Všiml jsem si, že poslední dobou mé články začínají zmínkou "V pátek ...", takže je nejvyšší čas na změnu. Tohle všechno začalo už asi před měsícem, když jsme se se Zelým přihlásili k tomu, že předěláme mapu Počáply. Když jsme zjistili, že naše mapařské zkušenosti jsou minimální, nezbývalo než je někde co nejrychleji nabrat. Jaká náhoda, že zrovna v té době se uzavíraly přihlášky na školení začínajících kartografů. Tak jsme se přihlásili a abychom se tam nebáli sami, naverbovali jsme ještě Kipliho a Alču. Týden před nám přišel mail s tím co by bylo vhodné míti sebou, abychom tam nejeli zbytečně. Den před odjezdem tak sháním tuhy, podložku, gumu, pentilky po všech čertech, protože v celých Pardubicích je naprosto nemožné sehnat barevné tuhy do tužky... Nakonec vše zvládám zabalit a v pátek ráno i vstát včas do práce.

Balíme

Uudelle lumelle ja hienorakeiselle lumelle!

O-sezona pro mne skončila minulou neděli v okamžiku oražení cílové jednotky na dvoře Vyšebrodského kláštera, takže nastal čas ji pořádně zhodnotit, říci si co mohlo být lepší, co zachovat do příštího roku, co se naopak povedlo a tudíž by se mělo i zopakovat, no a hlavně ji teda zapít. Takže na začátek pár odrážek:

• Rank - přezimovat na nejlepší pozici v historii je fajn - zachovat
• MČR - postoupit do A-finále by se už konečně mělo povést - zlepšit
• Rodinky - 2. místo je super - do příštího roku uzdravit strýce a mámu
• Pořádání - "kvalitně vodpořádaný závody se musí kvalitně voslavit, viď" - vše v nejlepším pořádku, nelze nic vytknout
• Blog - Litr jsem v počtu návštěv překonal, články přibývají sice nepravidelně, ale vždy relativně včas - zachovat i do příštího roku
• Zranění - "no pain, no gain" - mohlo by to být lepší...

No a cíle do příští sezony? Tady stačí pouze jedna tečka:

• It´s all about orienteering!

Reportáž ze ZáHROBí

Po roce opět nastal čas zničit si tělo, sáhnout si na dno, pobýt si v lese déle než čtyři hodiny, prostě si na víkend odskočit do HROBu. V pátek v podvečer nasedám do Renatiného vozu a vyrážíme na zaostalý jih Čech, do Vyššího Brodu, kde bylo letos centrum dvoudenního masakru. Přijíždíme tak akorát, aby nám nezavřeli prezentaci a abychom si stihli dát pár pivek na doplnění vitamínů před sobotní první etapou. Podstatné je, že mi v pořádku dojel Hubert, takže náš tým byl kompletní. Bert vůbec netušil do čeho jde, takže v naší předzávodní konverzaci padala taková odvážná prohlášení jako: "Přece tam nebudem hrát nějaké druhé housle", "Doufám, že pořádně trénuješ, páč doufám, že urvem placku." :-D Mně bylo samozřejmě jasné, že reálné by to bylo možná do desítky a to jen kdyby mne v půlce závodu vzal na záda a donesl až do cíle. V sobotu ráno se tak připravuju na nejhorší a balím zásobu Horalek a mága do batohu a vyrážíme směr stanoviště autobusů, které nás odvezou na tajné místo startu.

Sjezdovka hned ze začátku bolela

Výchoďák na Pecce + Prkeňák

Jak už se opět začíná stávat zvykem - víkend začíná v pátek basketem, tentokrát jen 4x4, ale na druhou stranu i s účastí hráčů z Třinca a Jihlavy. Bohužel na příští téměř měsíc to byl pro mne i basket poslední. Po basketu na jedničku nabrat zpět vyběhané vitamíny. V sobotu se jelo na koupaliště u Pecky, kde Jilemnice uspořádala přesunutý Výchoďák. Pěkné shromko, dlouhé fronty na pivo a vyčítání, dlouhé cesty na start a z cíle, občas nudná trať, ucházející počasí - toť ve zkratce to podstatné ze sobotních závodů.

H21A s mými postupy

Víkend plný O-akcí - pokračování

...převléknout, vynulovat všechny čipy, připravit občerstvovačku a hurá na start. Ten nám zpříjemnili šamani, kteří tu měli své soustředění. A pak už se šlo na věc. V MIXech v kategorii one-man-show nás bylo pět, tedy aspoň do třetí kontroly prvního úseku, kde závod skončil pro Kamínka (s ohledem na výsledek - ještě, že tak, s ohledem na zranění - doufám, že to bude co nejdřív v pořádku). Z prvního úseku se vracím díky drobnému zaváhání dĚdy jako první, v závěsu za mnou "předávají" jak dĚda, tak PaNcHy a jako první LPU i Lála, zbytek netuším, protože jsem se vydal do lesa na druhou část dnešního snažení. 

Víkend plný O-akcí

Vezmu to dnes od konce - ležím v posteli a píšu článek o tom co předcházelo tomu, že ležím v posteli. A jelikož mám naspáno za celý víkend pouze dvě hodiny, tak to nebude dlouhé. Na úvod tipovací soutěž - co se stane dřív - přestanou mne bolet nohy nebo dopíšu tenhle článek? Jelikož jsem dost líný, zvažte obě možnosti:-) Tipy pište do komentářů, vítěz dostane...a nic nedostane, ale dobře mu tak!

Pačácký Výchoďáček

Po dlouhých měsících jsem opět zavítal na Výchoďák. Tento víkend ho pořádali Pačáci na Opičce, kde se běželo i loni, akorát z druhé strany lesa, ale kudrlinky ve středu mapy jsme vymetli, jak loni, tak i letos opravdu všechny. Poctivá příprava začala už v pátek, kdy se v Pardubicích zastavila cestou na sever Kjersti a po důkladné prohlídce Pardubic jsme skončili ve Velbloudovi. Předpověď nevypadala bůhvíjak dobře, ale počasí vyšlo úplně parádně.

Závěrečná párty JWOC aneb „Sory alfe kalik!“

Je pátek 11:02 a někde daleko ve Zlíně nastupuje kdosi do vlaku směřujícího do Otrokovic. Ve stejnou chvíli se v Pardubicích ve vyhřáté posteli probouzím já. Tak by mohl začínat i nějaký béčkový román nějakého neznámého autora. Ve skutečnosti takto začíná příběh poslední JWOC párty v Hradci. Mně v tu chvíli zbývají přibližně tři hodiny do doby, než opustím rodné Pardubice a vyrazím směr Mechov.