LuHo: Uudelle lumelle ja hienorakeiselle lumelle!

O-sezona pro mne skončila minulou neděli v okamžiku oražení cílové jednotky na dvoře Vyšebrodského kláštera, takže nastal čas ji pořádně zhodnotit, říci si co mohlo být lepší, co zachovat do příštího roku, co se naopak povedlo a tudíž by se mělo i zopakovat, no a hlavně ji teda zapít. Takže na začátek pár odrážek:

Rank - přezimovat na nejlepší pozici v historii je fajn - zachovat
MČR - postoupit do A-finále by se už konečně mělo povést - zlepšit
Rodinky - 2. místo je super - do příštího roku uzdravit strýce a mámu
Pořádání - "kvalitně vodpořádaný závody se musí kvalitně voslavit, viď" - vše v nejlepším pořádku, nelze nic vytknout
Blog - Litr jsem v počtu návštěv překonal, články přibývají sice nepravidelně, ale vždy relativně včas - zachovat i do příštího roku
Zranění - "no pain, no gain" - mohlo by to být lepší...

No a cíle do příští sezony? Tady stačí pouze jedna tečka:

It´s all about orienteering!

A jak probíhalo samotné hodnocení? V pátek mne ve čtyři před barákem nabírá "Bílé auto na Závěr" a vyjíždíme směr Králický Sněžník, do Vojtíškova, kde Lála připravil letošním Závěr.

Ne, tady jsme fakt nebydleli, ale bylo to hned vedle

Bydlíme v penzionu, který je hotovým labyrintem, takže se úspěšně ztrácím už cestou do jídelny na večeři a pivo. Po večeři nás Lála zkouší kvízovými otázkami. Ve spolupráci se ZuKli (já 20%, ona zbylých 80) dosahujeme nejvyššího počtu bodů společně ještě s jedním teamem. Za odměnu samozřejmě "máme pohár!". Součástí chaty je i pinpongový a kulečníkový stůl, takže večírek přesunujeme tam a pro občerstvení posíláme rychlého posla. Ráno ani nevím jak vstávám... Ale v propozicích co nám přišly mailem je pozitivní věta o dvou fázích s přestávkou na oběd. Takže beru do kapsičky pouze horalku a mobil. Docházím na start stále ještě silně pod vlivem, jako úplně poslední dostávám do ruky mapu, kde jsou k mé radosti pouze dvě kontroly a cíl. Tak nějak jsem odhadoval, že se v cíli sejdu s partou lidí, se kterými absolvuju odpolední poobědovou část hry. V cíli na mne už čekal Zlosin, Jurda, Kipli jr., Kanti(y)s a Zelý. Prý že mám na mapě nějaký křížek a tam, že máme jít. Když dorazíme na kamennou kupu uprostřed hustníku jediné co upoutá naši pozornost je černý pytel na odpadky. "To není pro nás, to už tu určitě leží dlouho." "V tom bude nějaký fekál, na to nešáhnu!" No, leželo to tam teprve den a bylo to pro nás. Uvnitř nacházíme hromadu oblečení, dopis, nůž, chleba, fixu, sůl, dvě čutory (jedna s vodou, druhá s kořalkou - na sušáka fakt ideál), vojenské pláštěnky, šály a ušanky, a dvě mapy. Návrat na chatu, teplý oběd a spánek po obědě se nám v mžiku rozplynul a byli jsme vhozeni do studených vod válečného období. Rázem se z nás stala Jednotka velmi pomalého nasazení - zelená brigáda ve složení:

JVPN - zelená, zleva: Kněz st., Salát, Kondom a Kostík, foto © Pískomil

Velitel - Pískomil
Zástupce velitele - Dobrodcera
Průzkumník - Kostík
Zapisovatel - Salát
Podržpytel - Kněz st.
Šustil - Kondom
Všichni jsme si navlékli ušanky, Kondom ještě navíc pláštěnku, rukavice a pro jistotu si na nohy oblékl dvě šály. Pak jsme vyrazili na místo zakreslené v mapě pro vysílačku (stylově s tlačítky v latince a zároveň v azbuce) a nápovědu k šifře, která nám pomůže zjistit PIN vysílačky. Nápovědu jsme si prý mohli vzít sebou, ale jelikož jsme si nebyli jistí, jestli je to jen a pouze pro nás, pouze jsme si to opsali. To způsobilo zmatení nepřátelské jednotky, která netrefila správný bunkr a našla naši nápovědu, což jim bylo úplně naprd. Cestou jsme se měli snažit zpozorovat nepřátelské jednotky, zjistit jakou mají barvu zástavy a členy. To se nám moc nepovedlo, jelikož jsme za celou dobu nikoho nepotkali. Bylo to bohužel způsobené tím, že jsme ve stylu Babiše zabavili všechny Reflexy (klíč k šifře) a ostatní jednotky tam pak zmateně hledaly něco, co už tam dávno nebylo. Tím jsme tak trochu rozhodili scénář hry, za což se tímto ospravedlňujeme. Další menší zádrhel nastal, když jsme zjistili, že máme čtyři dvojice čísel jakožto kandidáty na PIN, ale pouze tři pokusy na zadání. Naštěstí jedno z čísel byla i 69, takže jsme to trefili na první pokus. Pak už jen zkontaktovat Enigmu, vyslovit heslo (Uudelle lumelle ja "cosi strašně dlouhého a špatně vyslovitelného" lumelle = "Na nový a jemně zrnitý sníh" finsky) a vydat se na cestu zpět do chaty. Zpátky jsme šli kaskádami Prudkého potoka a ty dva kilometry byly zatím tím nejlepším trailem, který jsem kdy běžel.

Prudký potok v létě, na podzim má víc vody a méně slunce

Po návratu na chatu jsme zažehli vatru, opekli pár buřtů a čekali, než se vrátí zbylé týmy, potom povečeřeli a pak už jen počkali než se rozjede dydžina místního muzikanta. Až na českou verzi Brick in the wall si to docela dával a rozjížděli to jak mladí, tak i starší. Po skončení produkce jsme se opět přesunuli ke stolům. V miniturnaji v pinčesu po pěti pivech a po urputném boji zvítězil Tóma, který jen se štěstím porazil mne a jako poslední skončil Olič, který prohrál vše na co sáhnul. Ráno bylo opět krušné, o to horší, že nás opět čekalo běhání. Tentokrát už bez nějakých větších překvapení. Tradičně netradiční klubový přebor, tentokrát o picu.

Sice jsem v lese několikrát potkal Zlosina, který startoval minutu po mně, ale dokázal jsem v závěru zrychlit a je ze mne nejrychlější piča klubu (respektive té podmnožiny, která přijela na závěr, která byla schopná v neděli vstát, běžet a ještě závodit, takže jsem vlastně ve výsledku pouze porazil Zlosina).

Když už i ležet bolí...

Závodíme aspoň do cíle

Při obědě nás paní domácí láká na zbytek zelené, kterou jsme večer nevypili. S díky odmítáme. Pak už jen pobalit saky paky a vyrazit domů. A jelikož i Bílé auto na Závěr holduje alkoholu (a jede fakt na tvrdej), jeli jsme do Mýta nabrat plnou. Cestou jsme si udělali menší odbočku do většího kopce, málem přejeli dvě psiska a zastavili Doubě přímo před barákem. Přijet o chvíli později byly by prý i buchty, ale takto po krátké debatě sedáme zpátky do auta (mají to tam moc pěkné, ale byla tam pekelná zima) a pokračujeme v muzikální cestě až domů. Na závěr je nutné podotknout, že Lála nám ten Závěr odpořádal skoro sám, ale mrtě se mu to povedlo - zaslouží metál! Díky!