Závěrečná párty JWOC aneb „Sory alfe kalik!“

Je pátek 11:02 a někde daleko ve Zlíně nastupuje kdosi do vlaku směřujícího do Otrokovic. Ve stejnou chvíli se v Pardubicích ve vyhřáté posteli probouzím já. Tak by mohl začínat i nějaký béčkový román nějakého neznámého autora. Ve skutečnosti takto začíná příběh poslední JWOC párty v Hradci. Mně v tu chvíli zbývají přibližně tři hodiny do doby, než opustím rodné Pardubice a vyrazím směr Mechov.

Vrchol sezony v Břízkách

„Favorité nevyhrají“ – to byl tip stavitele tratí Honzy Picka před vrcholem domácí OB scény – MČR štafet a družstev v Břízkách u Jablonce. Favorité vyhráli – to je realita. Ale začněme od začátku. Letošní vrchol domácí OB sezony obstaral Tatran Jablonec na biatlonové střelnici v Břízkách. Hned na začátek je nutné říci, že to byly (společně s Áčkama v Sedmihoří) nejpovedenější závody letoška – výborné shromaždiště, super terény, nádherné podzimní počasí (byť první úseky družstev by možná mohly namítat, že 5°C není nic příjemného), prostě závody jak mají vypadat.

Mistrák na Rejvízu

Tak se mi zase nepodařilo proniknout do A-finále. No ale popořadě. V sobotu vstávačka už v 5.43, cestou v buse ne a ne zabrat, ani Nightwish a Sonata nepomohla. Při průjezdu Jeseníkem brutální chcanec, cestou nahoru na Rejvíz mlha, to nám to pěkně začíná. Když vyjedem nahoru, jsme v mracích a mlze, ale už nic nepadá, takže to konečně začíná vypadat k světu. Máme štěstí, že bydlíme hned u shromka, takže před startem ještě stihnu si dát dvacet v měkké posteli. Pak už jen sbalit batoh do karantény – mp3, ESTIM ionťák, banán, horalku a dostatek hajzlpapíru. I když tak vybavený jako Šalát, který vypadá jako by šel na severní pól, teda nejsem. Na předstartu se vykecáváme s Kirim tak dlouho až málem nestíháme start, takže až z fotek zjišťuju, že jsem běžel „na Beťáka“.

Áčka na Kokořínsku

Jelikož se pořád konstantně propadám v Ranku, snaha proniknout do elity se začíná míjet s úspěchem… Na sobotní klasiku jsem se přihlásil do Áček zbaběle sám, ale na neděli jsem si věřil, že ty 4 kilometry bych mohl zvládnout zaběhnout elitně. No nevyšlo to. Ale zpět k sobotě – ráno v Pardubicích chčije o 105, takže sluneční brýle nechávám doma. Cestou do Šemanovic přestává pršet, u Mělníka už svítí slunce… Na shromku je sucho, teplo, prostě hezky. Na start je to sice pořádný kus, cca jeden jičínský kilometr (tzn. tři normální), ale přes tréninkovou mapku se to dá zkrátit. Na startu proběhne tradiční vykecávání, pobíhání sem a tam a jde se na věc.

Štafle a sprint v Rychnově

První podzimní závody byly konečně blízko domova, takže jsem se konečně vyspal už v posteli a ne až v autobuse. Když už jsme u autobusu, v týdnu před závody se našemu milovanému klubovému busu utrhl měchýř (nebo měch, co já vim…), takže jsme museli vzít zavděk náhradním. Sakra, ten bych si nechal líbit až do konce sezony (přespříští), teda na družstva by to chtělo zase něco staršího samozřejmě… Shromko na louce pár kilometrů nad Rychnovem obsahovalo, co mělo (včetně dostatku sudů Kaštana). Přijeli jsme tak akorát, abych stihnul Toiku a došel včas na start prvních úseků a vyrazil do lesa.

Cena východních Čech 2013

Letošní cena pro mne začala už loni v prosinci, když se mne Béďa zeptal, jestli zase postavím jednu etapu CVČ. A tak proč ne, že jo. Až do června po tom neštěkl pes (aspoň z mé strany teda:-D). V červnu došel první z asi 100 mailů ohledně pořádání. Prej, že si máme s Lálou domluvit, kterou část mapy budeme chtít zrevidovat. Jojo, pohoda, říkám si, když otvírám svůj archiv OCAD souborů s pardubickými mapami. Ouha, Plesný z roku 2012 tu chybí… Nu což, Lála poskytuje aktuální (vlastně rok starou) mapu, společně se shodujeme na prostoru. První věc z krku, super! Pár dní před odjezdem na Silva O-camp mi přichází zrevidovaná mapa. Škoda, že je ve formátu ocd11… Tak na podruhé už ji otevřu a nestačím se divit.

Východ Slunce na Sněžce

Stálo to za to! I když nebyly upe nej podmínky, ale super zážitek;-)

Víc mi chudák mobil nezvládl vyfotit...nejvyšší čas ho vyměnit:-D

Silva O-camp Svratouch 2013

aneb Cesta kolem světa za 14 dní

Jako už tradičně v létě jezdím jako vedoucí na „Béďu“ – Silva O-camp pořádaný pardubickou Lokomotivou, tentokrát už potřetí ve Svratouchu na Vysočině. Letos jsme, jako ostatně každý rok, začali připravovat celotáborovku už v květnu, jako tradičně opět u Víchů a jako obvykle jsme si to naplno užili. Jak hra probíhala, se dočtete zde: http://lpu.cz/budislav/ruzne13/svratouch13.pdf. Mimo celotáborovky děcka běhala po lese, sbírala kontroly, borůvky a houby. Občas i jezdila na kole a hrála různé hry. Proběhl i noční výsadek, Adventure Race a plno dalších aktivit. Fotogalerie u mne na FB nebo zde: http://lpu.cz/fotky/svratouch13/. Po cestě domů jsem se ještě stavil ve Slatiňanech pozdravit 2/3 Beztak, viď teamu a dostal na uvítanou Kozlíka a malé pívoJ. Pak ještě taky oběd a zmrzlinu a svačinu…prostě se tam o mne postaraly skoro lépe než o ty děti, které měly na starost. Pak ještě závody, kdo bude rychleji ze Slatiňan v Pardubicích na hlaváku, jestli vlak nebo kolo. Hádejte, kdo vyhrál;-)

Ještě pár fotek i sem:

It´s all about PIVO!

aneb MČR v pivních Botas aneb Beztak, viď!

Letos jsem měl v plánu nezúčastnit se jako závodník žádných vícedenních, ale člověk míní a Máňa s Peťou mění. Po dlouhém přemlouvání během posledních dní JWOCu a neustálém bombardování smskami a zprávami na fb se podvoluji a balím spacák, karimatku a JWOC dres do krosny, tu vezu k dědovi, který mi ji dopraví na Medlov, kde se letos běží Botas. Sám v sobotu ráno balím nějaké to jídlo a pití do batohu a vyrážím na kole směr Medlovský rybník. Po 80 kilometrech, jednom pádu a asi 900 nastoupaných metrech přijíždím na Medlov, akorát ve chvíli, kdy mé budoucí spoluběžkyně dobíhají do cíle druhé etapy. Po chvíli pořadatelé vyhlašují kdy a kde a do kdy se máme přihlásit na pivní, takže z obavy, aby na nás zbylo místo se přihlašujeme jako první. Název týmu byl Beztak, nejlepší mezi všema ostatníma. Stejně tak výstroj a výzbroj byla (téměř) dokonalá – rychločip, abychom se nezdržovali, whole team vytuněný JWOC dres a já s Peťou dokonce aj stejné trenýrky a Ajnovejty.

Team je vysmátý a žíznivý!

Příprava byla důkladná

Systém pivních je jednoduchý – jste v teamu tři, na mapě je 9 kontrol, každý běžec (a píč zároveň) musí vypít pivo, orazit právě tři kontroly a vypít druhé a předat. Každá kontrola smí být oražena právě jednou, mapa se předává. Taktiku jsme určili jednoduše – Peťa první, Máňa druhá a já finiš. Na postup to musíme dát, i kdybychom nechtěli. Od Honjana fasuju GoPro a jde se na věc. Peťa sice nepije nejrychleji, ale v součtu s během se vrací z prvního úseku první, takže publikum začíná větřit překvapení. Máňa pije a běží taky sakra rychle a vrací se z druhého úseku taky jako první. Já to do sebe naklopil, jak rychle to jen šlo a vypálil jsem na ty nejvzdálenější kontroly, co mi nohy stačily. Zpátky jsem volil nejpřímější cestu, takže jsem poprvé zakusil, jak moc místní kopřivy pálí. No nebudu Vás napínat – postoupili jsme. Sice na čas, ale historie se neptá. Video z GoPročka je luxusní (a taky sakra velké, takže ho TyTrubka v kombinaci s mým pomalým připojením nechce zkousnout).

What a JWOC!

Když jsem přemýšlel jak nazvat článek o dobrovolné výpomoci hradečákům s JWOCem, rozhodl jsem se vypůjčit si asi nejčastěji používanou repliku z úst Pera Forsberga a jen jí trochu upravit. Popisovat celou tuhle událost den po dni by bylo asi tak na stejnou dobu po jakou JWOC probíhal (tedy asi týden), takže ve zkratce, resp. lépe řečeno v bodech:

- začalo to vše mailem (jako téměř vše v dnešní době), pokračovalo přihláškou a skončilo to pořádnou párty (jako obvykle)

- přidělen jsem byl na úsek roznosu JWOCu, kterému šéfovali Hepy s Michalem, bez nadsázky nejlepší šéfové, které jsme mohli mít

- první půlku týdne jsme strávili v Radvanicích, kde v místní základní škole mají úžasné paní kuchařky, které suprově vaří a dělají ještě luxusnější bagety;-)

- pivo za 15, no neber to

- hned první večer poznáváme, co znamená tvrdá práce dobrovolníka, do 3 do rána lepíme cedulky na vyvěšování (páč vtom ty tři holky nenecháme přece samotné), další dny nejdeme spát o moc dříve, ale důvody jsou úplně jiné

Naše hvězda!

- po večerech hrajeme Double nebo Šváby - naprosto úžasnou hru, kde, přestože na hracích kartách jsou pouze 4 druhy zeleniny (salát, květák, rajče a paprika) a švábi, padají z úst hráčů takové perly jako zelí, mrkev a karfiol; a místo švábů šneci, škwoři a jiná havěť;-)

- oproti zvyklostem se roznáší stojany už večer den předem, druhý den roznášíme už jen krabičky s hlídačem, takže jde spíš o pěší výlet, aspoň zbude více sil na poměření se s nejlepšími juniory světa

- do A-finále na middlu bych postoupil s přehledem, ve finále bych byl asi stejně rychlý jako Mára Minář, takže velká bedna a ve štafetách už nezbyly síly na rychlejší běh po mohutném fandění a doplňování tekutin během dne;-)

- terény byly luxusní, každý naprosto odlišný a každý naprosto vhodný k danému závodu, který se v něm běžel

- konečně vím, kdo je „slečna nebo paní Hegerová“ a konečně jsme se oficiálně seznámili s Máňou:-D

- z hospody u Vrabce (nebo u Kocoura?) je to k Vrabcovi co by kamenem dohodil – do čtvrtého patra od výtahu vlevo

- tahat kabely do kopce na Závoře je vcelku makačka a taky dost nuda…a na štafetách je po lese roztaháno asi 30 km kabelů – úctyhodný výkon!

- druhou část týdne jsme strávili v Hradci a spali na Miladě (jako obvykle:-D), a jako obvykle jsem netrefil správné parkoviště

- na sprintu jsme omlíkovali asi 2 kilometry okrasných záhonů, keřů a soukromých pozemků, jen aby to bylo fér

- na výměně mapy/občerstvovačce na klasice byli někteří závodníci tak slušní, že kelímek zahazovali do koše, který jsme tam měli připravený pro nás! A některým se tam tak líbilo, že kolem nás proběhli asi 5x :-D

- tenhle týden to bylo poprvé a naposledy, co jsem hrdě nosil na triku znaky obou hradeckých klubů – policajtů a slávistů:-P

- naši junioři nás do poslední chvíle napínali, ale nakonec nás odměnili zlatým doublem na štafetách, Hubage ještě přidal stříbrnou placku ze sprintu – good job!

- závěrečná party na Stříbrňáku byla super, jsem hrozně rád, že mne Jurda nechal přespat u sebe ve stanu (i když jsem se ráno probudil vedle Kačaby, což mne tak trochu vyděsilo) a nemusel jsem se trmácet přes hodinu pěšky na Miladu

- Per Forsberg je opravdu světová extratřída, jeho komentář pozvedl úroveň závodů na tu nejvyšší možnou, jeho komentáře zůstanou v paměti ještě hodně dlouho – za všechny ten, který inspiroval název článku: „What a race!“

- doma už mi visí plakát s klukem z plakátů i s jeho vlastnoručním podpisem!

- a až se zase bude něco podobného pořádat, chci být u toho, třeba příští rok na WUOC v Olmiku;-)