Cena východních Čech 2013

Letošní cena pro mne začala už loni v prosinci, když se mne Béďa zeptal, jestli zase postavím jednu etapu CVČ. A tak proč ne, že jo. Až do června po tom neštěkl pes (aspoň z mé strany teda:-D). V červnu došel první z asi 100 mailů ohledně pořádání. Prej, že si máme s Lálou domluvit, kterou část mapy budeme chtít zrevidovat. Jojo, pohoda, říkám si, když otvírám svůj archiv OCAD souborů s pardubickými mapami. Ouha, Plesný z roku 2012 tu chybí… Nu což, Lála poskytuje aktuální (vlastně rok starou) mapu, společně se shodujeme na prostoru. První věc z krku, super! Pár dní před odjezdem na Silva O-camp mi přichází zrevidovaná mapa. Škoda, že je ve formátu ocd11… Tak na podruhé už ji otevřu a nestačím se divit.
Věděl jsem, že v lese proběhla probírka, ale to co na mne vyskočilo, bylo opravdu nečekané – východní část lesa vypadala, jak kdyby si někdo vzal hrábě a ten les pročesal…

Fakt stavitelská lahůdka

No aspoň budu mít o dlouhých večerech na táboře co dělat (v tu chvíli netuším, že čas na stavbu tratí budu mít za celý tábor cca 4 hodiny:-D). S Lálou domlouváme přesné rozdělení prostoru, abychom se nekryli. Se stavbou plánuju začít až na táboře. Lu2, který staví E2 v Bradle, píše, že už má půlku hotovou, já s Lálou jsme na nule. To se dalo čekat… Na táboře se toho dělo plno (více viz výše), takže po návratu z tábora mám hotovo asi 20%. Pohoda, celou sobotu a neděli nemám co dělat, tak úspěšně pokračuju. V pondělí zapnu noťas a zjišťuju, že se nezapnul… Shit, poslední záloha co mám je z tábora. Bohužel mi do křemíkového nebe odešel disk… S kamarádem, co se v tom trochu hrabe, se pokoušíme o zázrak, ale ten se nestal. Za pár šupů mi tam namontoval nějakou 40ku, důležitá data naštěstí zůstala na exteráku, takže pohoda. Horší je to s OCADem – instalačku stahuju z netu, licenci jsem nedávno někomu dával na kusu papíru, takže prohledat celý pokoj. Jo, já věděl, že se mi jednou bude hodit, takže úspěšně nalezena, využita a zlikvidována. Horší je to s těma tratěma, paměť mám sice dobrou a fotografickou, ale tohle nedává. Do toho přichází mail s upozorněním na dedlajn, jo ahá do dnešní půlnoci…cha chá, to víš, že jo. Popisuju nastalou situaci a dávám se do práce. Rčení práce kvapná málo platná docela funguje, tratě mají své mouchy (ale zas tak na hovno jako mouchy nejsou…). No tak podle Klápy mají přímo masařky, takže předělat. Opakuje se to asi 3x. Pokaždé je těch much méně a jsou menší a menší. Jen mě už pak neskutečně vytáčí znovu dělat fáborky. I když by to měl člověk dělat jen jednou, tak je to pěknej voser. Natož 4x. O návštěvě lesa, která proběhla, se radši zmiňovat nebudu, přesáhl bych kvótu sprostých slov na jeden příspěvek. Ale zážitek z lesa byl silný (pozitivní rozhodně ne). Dva týdny před závody jdou konečně mapy do tisku. Druhá etapa se vytiskla špatně, takže celé přetisknout. Ale běžet na kontrolu 97 by bylo dosti zajímavé:-D

Nový model GPS

Ve středu večer před závody balím, vezu věci k Zelýmu a v pátek odpoledne vyrážím na kole směr Nasavrky. Cestu mám na své nové GPSce, takže se neztratím.

Do centra přijíždím až po etapě (aby lidi stihli vychladnout a někdo mne nezabil hned po doběhu…). Stan mi už stojí, takže super servis (dík, Marťas!). Něco zdlábnout a šup do hospody na Otakara, po návratu večírek u Honjana v autě. Opravdu brutální kontrast mezi naprosto prázdným stanem cateringu a davu lidí u partycaru, ale můžou si za to sami, pivo za tři pětky do kelímku je fakt hodně. Zato Brežněv za 28 dvoulitr, no neber to.

Točenej je ještě lepší!

Ráno vstávačka už po 3 hodinách spánku není vůbec zadarmo, ale stále to bylo snazší než nasednout na kolo a dojet do Bradla. Ale i to se povedlo. Roznos kontrol proběhl v klidu, v poklidu jsme i proleželi dvě hodiny na občerstvovačce. Pak honem (tzn. sedmdesátkou po lesní cestě, lepší rallye jsem v životě nejel;-)) do centra na maso a klobásu (a Zelý na eintopf k babičce, hajzlík jeden…). Po stažení kontrol zpět na biku do Nasavrk a vyzkoušet teplotu rybníka – asi tak 5 cm… Večer grilovačka u Luhanů, schválně kdo z nich první poruší sázku o nepití alkoholu v měsíci září – tipuju Baču nebo Valenťáka. Pak někteří do Nasavrk na „púť“, někteří nabrat síly. Po návratu z pouti - Autoparty vol. 2, tentokrát u nedalekého lomu. Do partycaru se vejde minimálně 24 lidí, 1300 kg živé hmoty:-D Večírek pokračuje do brzkých ranních hodin. Jo a mimochodem, v jednu začalo brutálně chcát. Což se změní v sakra velký problém, když se rozhodnu jít spát – jedna stěna nalepená na vnitřek, takže mírně zatéká. Problém vyřešen vypnutím stanu. Usínám, za chvíli mne budí skřípění brzd a troubení – partycar se vrátil od lomu. Podruhé usínám. Budí mě Jurdův hlasitý hlasivkový projev. Má štěstí, že jsem líný a prší… Usínám potřetí. Budím se potřetí – ve stanu je louže jak kráva, jedna stěna je celá nalepená na vnější plášť stanu, takže to dovnitř teče fakt hezky. Naštěstí většina věcí je jakž takž suchá, takž honem balím všechny věci do igelitu, do pláštěnky a všeho možného voděodolného. Nějaké hovado mi v noci nejspíš spadlo na stan, takže v pořádném slejváku stěhuju věci vojenského stanu, kde skladujeme materiál. Jakmile to všechno přestěhuju, přestane pršet. Jo, zákon schválnosti. Postupně z ostatních stanů lezou ostatní roznašeči a jde se na věc. Po návratu vysušit stan, vysušit sebe a uvařit AeMko. Pak už zbývá jen naposledy sebrat kontroly, sbalit stan a vyrazit směr domů. S menší zajížďkou přijíždím domů cca 2 minuty předtím, než mi dojely i věci (dík, Zelý!). Teď už jen čekat na chválu za pěkně postavenou první etapu a za dva roky zase nanovo.