Lahváč 2014

"Nazdar borci, máme tu jaro, teplo, sucho v puse. Takže je na čase si zopáknout předloňský povedený Lahváč."

Když mi tohle přišlo do mailu, tak jsem neváhal a psal se na soupisku. Ta se postupem času rozrůstala a vypadalo to na solidní účast. A když se mi dva dny před Dnem Čé (jo, jako čtvrtek) dostal do ruky leták z Alberta, kde na mne přímo mrkal Bráník za 6,90, bylo jasné co se bude pít.

Jarní "dlouhá" ve Vysoké

Už je to tady! Jaro máme sice už od půlky ledna, ale prvním opravdu jarním závodem je Jarní pohár. Oficiální start o-sezony sice proběhl už před týdnem, ale to jsem se "flákal" jinde. Přes týden, kdy se počasí opět snažilo a předvádělo výborné výkony podobné těm letním, jsem posedával doma a brečel nad rozbitým kolenem, ale po čtvrtečním obstřiku se koleno zdálo býti v mnohem lepší kondici, takže jsem se i začal těšit.

Brutus Extreme Orienteering 2014

"Hned jak přijedu domů, tak si musím zaktualizovat status na Facebooku, že jsem strávila víkend mezi partou sadomasochistických lidí!" "Však ty mezi ně patříš taky!"

Tento rozhovor, který proběhl během ranní přípravy na nedělní porci kilometrů letošního Brutusu přesvědčivě vystihuje to, do čeho jsem se namočil už někdy na začátku roku.

PéZetPéčko ve Vesce a na Studánce

Šestý závod PZP jsem byl nucen vynechat kvůli kolenu, ale jelikož se Aleš začal nebezpečně blížit k mé prozatím vedoucí pozici, bylo nutné zasáhnout a opět odskočit na větší bodový rozdíl.

PZP v Bohdanči a repre nočák na Roudničce

Seriál PZP se v polovině února přehoupl do své druhé poloviny a to závodem v Bohdanči. Scorelauf na 14 let staré mapě, se "zajímavým" způsobem ražení připravil Čenda, sraz u vodojemu všichni nakonec našli, takže když jsem s mírným zpožděním přijel aj já, tak už byla většina lidí v lese.

KZ Vinice

Zkratka KZ není jen nicknámem budoucí manželky pana NP, ale poslední dobou hojně využívanou zkratkou pro Krosový Závod (all credits go to Mrazák). A jelikož kros na Vinici jsem běžel naposledy v roce dvoutisícím sedmém, navíc ještě dost neslavně, řekl jsem si, že by bylo dobré se opět zapsat do historických análů a jako bonus zkusit získat i pár bodů do ZHL.

Znovu do Chocně!

Tentokrát ovšem z druhé strany, z Ústí nad Orlicí. V Pardubicích na hlaváku se nás schází devět, vedoucí samozřejmě přibíhá jako poslední. Lála přistupuje v Chocni, Voják na nás čeká v cílové stanici (tedy vlastně na startu). Dvouciferný počet účastníků je rekordní. Kromě už protřelých účastníků je nutné vyzdvihnout jednoho nováčka. Většinou se mu smějeme (zasvěcení už tuší), ale za tento výkon zaslouží pochvalu - dobrej výkon Jurdo! Po společné fotce do historických análů vyrážíme Lednový long run.

Deset speleologů a jedno Teletubbies na výletě

PéZetPéčko v Sezemicích

Čtvrté kolo Prestižních Závodů Pardubicka bylo stejně jako loni v Sezemicích u místní ZŠ. Kdo vyhrál loni ví už jenom Jantar, kdo letos to ví zase Béďa. Ale co tomu předcházelo neví skoro nikdo, takže je dobré se o to podělit.

Vstříc ostružinám a sprintu na Dubině

Sice se říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok, ale u mě to tak zatím nevypadá. Prvního ledna jsem udělal rychlý krok maximálně tak na přechodu, aby mne nezajelo auto, kdežto hned první neděli už jsem ve skříni hledal buzolu a čelenku, abych mohl soupeřit s Honjanem o post vedoucího závodníka prestižního seriálu závodů. Dalším kolem PZP totiž byl middle na Vinici a blízkém vojenském cvičáku. Mapa byla slepená ze dvou částí - severní kus byl jižní část mapy Ideon, která si stále drží kvalitu z roku 2011, jižní kus byl pouhým překreslením starého leteckého snímku, který kvalitu neměl, takže jediné čeho se dalo držet byly velké cesty a směr a vzdálenost, což bez buzoly není zrovna úplně nejlehčí věc.

Silvestr 2013

aneb cesta tam (a ještě o kousek dál) a zase zpátky

Podobně tradičně jako trávím Vánoce, tak jsem trávíval i Silvestra v Prkeňáku (až na loňskou výjimku, kdy nebyl sníh), ale letos nastala změna. To takhle člověk dostane neodmítnutelnou nabídku jet 200 kiláků na jihovýchod, doma ho nic nedrží, takže nezbývá, než přijmout a přijet. S přijetím problém nebyl, ale s přijetím už ano. Po Maratonu totiž mé nohy odmítaly dva dny naprosto sloužit a mně nezbývalo, než se soužit.