Předmistrovská příprava v Boudě

Mistrovství na middlu se kvapem blíží, poslední volný víkend před vrcholem jarní sezony jsme se tak rozhodli potrénovat v terénech co nejbližších a nejpodobnějších tomu co nás příští víkend čeká. Ale ne zas tak blízko, abychom se vyautovali jako svého času Aljoša, který trénoval přímo v prostoru mistrovství.

O-dranecké peklo

Po tom, co jsem se během týdne zbavoval otoku pod okem a zároveň si tak krásně přivodil rýmičku, nastalo v pátek rozhodování, jestli běžet o víkendu v brýlích nebo bez nich. Nakonec si je do tašky balím a v sobotu ráno vyrážím na Zborák, kde nás (překvapivě včas) nabírá hradecký bus a míříme na jih, na louku pod vesničkou Odranec, kde se budou odehrávat víkendové souboje o body do všemožných žebříčků - ČP, Inov-8 ŽA, ŽB Morava, WRE, Jihomoravský oblž.

(Skoro)jednooký mistr oblasti

Po tom, co jsem v páteční podvečer absolvoval Epic HPL, jsem ráno vyrazil už na své druhé letošní oblastní mistrovství, tentokrát na klasice. Po menších peripetiích s nestartujícím busem nasedám k Zelýmu do vozu (tentokrát není bílé, ale červené :-( ) a vyrážíme do Lužan. Z pokynů si pamatuju, že je to dost daleko na start, ale příjezd stíháme v pohodě, ještě mám dokonce rezervu na TOIku.

Epic HPL Březhrad

Když mi Panchy na Turnovských Áčkách vyprávěl o HáPéeLku, které proběhlo během jejich Velikonočního soustředění, zmínil se i o tom, že je v plánu další díl, tentokrát v příhodnější lokalitě na půl cesty mezi Mechovem a Městem perníku, v Březhradu. Když mi pak přišla i pozvánka na událost na FB, tak jsem neváhal a napsal Johnymu, že teda může počítat se "zahraniční" návštěvou.

MČR v Rogainingu 28. - 29. 6. 2014

Sice letos opět neběžím, ale reklamu přece dělat můžu, ne? Prej je málo přihlášených, tak když se to podaří, tak se to dá ještě stihnout za základní vklad. Přinejhorším o kilo navíc. Ale kdo by na to koukal, když pak může koukat na krásy Valašska, jak se mění postupem času během jednoho krásného letního dne. A kdo si netroufá běhat po kopcích, kde se potulují medvědi, přes noc, tak dvanáctihodinovka je taky možnost. A pokud je někdo fakt velká lemra (něco jako já), tak šestihodinový závod, to už je skoro jako HROB v jednom dni a to už zvládne fakt každý ;-)

Pro víc info zajdi sem

Když už jsou medvědi i na logu, tak určitě budou i v lese :-P

Sprintová Třebová

Když jsem se před dvěma týdny přihlásil Štěpánovi, že si vezmu na triko RACOM na našich závodech, nevsadil bych si na sebe, že to bez problémů zvládnu (ostatně, nebyl bych sám). Když jsme to v týdnu před závody zkoušeli a podařilo se to rozchodit, začal jsem si věřit a už bych tu dvacku obětoval.

Turnovská Áčka aneb bahenní skluzavkou nahoru a dolů

Cesta na první víkendovou áčkovou kombinaci long + middle u mne začala dříve, než jsem si tak nějak představoval. Jelikož za týden pořádáme dvoje štafety, a rádi bychom, aby měl Béďa podle čeho komentovat,  je nutné mít v lese nějaké ty radiokontroly. Ty většinou zajišťuje RACOM. V době našich závodů, ale nikdo z nich nebude moci přijet a rádia zprovoznit, takže jsem dostal od Štěpána za úkol se to naučit. Právě proto mne, už třičtvrtě hodiny před odjezdem klubového busu, nabírá Klápa a míříme směr Rokytá u Mnichova Hradiště.

Čtyři dny na jihu

Druhým letošním soubojem o medaile (tentokráte už bez mé přímé účasti) bylo mistrovství ČR ve sprintu ve Znojmě. Pořádání se chopili Bažiňáci a závody to byly pěkné. Z Pardubic se vezeme busem společně s OKáčkem a to, že dnes to bude velmi rychlé, se nám snaží naznačit i řidič. Autobus má zřejmě velmi dobře natrénováno, protože to pěkně valíme a než jsem se nadál už míjíme ceduli "Znojmo 25km". Ani pořádně se dospat jsem nestihl.

Směr Nesměř!

Na prvního máje jsem svátek práce oslavil náležitě povalováním v posteli a nicneděláním, kdežto má dru(a)há polovička už ráno směřovala na zlínské soustředění, kam jsem v pátek odpoledne zamířil také. Co taky dělat jiného - plno lidí je na severu na Tiomile a na soustředění v Chotěboři jely jen malé děti. Když mne po dvou hodinách jízdy vysazuje autobus na nádraží ve VelMezu, vydávám se pěšky směr Nesměř.

Pardubická skorodesítka

Bylo to někdy v půlce ledna, když jsem v kanceláři nadhodil, že by stálo za to běžet Pardubickou devítku. Kolega (s krycím jménem Pé), který si do té doby chodil občas zaběhat se netvářil ani moc odmítavě a tak jsme se rozhodli přihlásit. A taky na to trochu potrénovat. Zatímco Pé postupně navyšoval své tréninkové dávky, já jsem se začal doma povalovat se zraněným kolenem a přemýšlel jsem koho nominovat místo sebe. Ale koleno se stihlo nějakým způsobem dát dokupy, takže jsme se mohli oba postavit na start.