First winter Long run

Zima bude ještě dlouhá ale noci už se prodlužovat nebudou - nastal nejlepší čas pro pořádné tréninkové objemy. Na středu Ludva naplánoval první letošní long run - tréninkový víc než půlmaraton. Původní plán zněl do Jelení busem, pak nějaké to běhání, cíl v Hoděšovicích v místní hospodě a přespání v Býšti. Ráno pak do Pardubic, do práce, k rodině atp...
Hospoda v Hoděšovicích je ale přes týden zavřená a v Býšti nemaj dobré pivo, takže měníme start i cíl a v 16.16 nasedáme do busu směr Borohrádek. Za necelou hodinku vyskáčeme z autobusu a zapínáme světla. Pak zapíná své světlo i Lála. Málem mi to vypálilo oči... Až si tohle pořídí většina lidí stane se z nočáku fraška. Po menším váhání, kudy to vzít přes koleje, vybíháme na letošní první zimní long run. Hned ze začátku (ovšem už po jednom bloudění) probíháme skrz tábor na Mlýnku, kam většina jezdila jako malí na tábory, já, jakožto nejmladší, jsem tam byl jen dvakrát. Tábor je monitorován MP Holice (aspoň podle cedulky, co tam mají), tak zkouším jestli tam někde mají kameru a stahuju gatě a ukazuju pr*el, škoda, že je tma a žádnou kameru tam stejně nejspíš nemají...

Pauz na čurání bylo dostatek a nespočet!

Po dvou hodinách, několika mapových zaváháních, několikerých čuracích přestávkách, hrstce kopečků na Verandě, jednom tunelu a dvaceti třech kilometrech přibíháme do Chocně na nádraží. Zde se odmlčím a nechť promluví hospodské lístky!

Reportáž z Choceňské nádražky, psáno přímo v hospodě

Kdo neumí přečíst mé super písmo, tak ať si to nechá vypravovat. Za necelou hodinku od doběhu už zase vyrážíme zpátky na nádraží koupit jízdenku. Slečna za přepážkou nás obdivuje, tak jí navrhujeme, ať si vezme službu opět 22. ledna, že se tam opět objevíme, tak uvidíme, jestli to na nás jen nehrála. Příště už to bude ale o trochu náročnější - čeká nás přeběh z Ústí opět do Chocně, takže bude víc kopečků, takže do té doby je nutné je potrénovat na jediném použitelném kopci v okolí Pardubic - na Kuňce. Ale tam až v novém roce...