Béčka v Maštalích

Je to teprve měsíc co jsem odsud odjel a už jsem tu zas! Přesně toto jsem mohl říkat v sobotu, když jsme dojeli na shromaždiště prvních závodů podzimní části sezony. Na louce u Proseče se právě první chystali do lesa na klasiku v Toulovcových maštalích, zatímco mně ještě zbýval čas na pořádnou svačinu. Bylo jí třeba - parametry slibovaly solidní kus práce a jak známo, údolí v maštalích jsou sice krásná, ale taky prudká a dosti hluboká.

Cena východních Čech 2014

Žádný primitivní drážní žebřík, ale lana, kladky, závory, háky, skoby, závory, cepíny, ZÁVORY! Ano přesně tak, po roce opět zpátky na místě činu, v dole Svatá Kateřina II, kde loni probíhaly líté boje o medaile na JWOCu, se letos běžela Cena. Zelý nás nabral v pátek dopoledne přímo před barákem a s menší zajížďkou do Křižánek a menší rallye přes Stárkov, jsme ještě před vyběhnutím na první etapu v klidu postavili stan a snědli oba cca 2,5 řízku, které nám přivezl Béďa ze soustředění malých dětí.

Skákali ze skály ve vesničce Skokovy

Mé původní plány na začátek posledního srpnového týdne byly vesměs ve znamení střízlivění z Vizovického Trnkobraní, ale to by se nesmělo stát, že jsem byl jednoho červencového dne povolán "na kobereček". 

• "Co děláš poslední týden v srpnu?"
• "Mno asi nic, chodím do práce..."
• "Co kdybys jel od neděle do úterý na soustředění do Skokov?"
• "Tak jako mohl bych, sice budu muset cestovat v neděli až z Vizovic, ale asi by to šlo. Ale nevím jak se tam dostanu, moc autobusů tam v neděli nepojede..."
• "Dobrá, takže já ti půjčím auto a budeš vedoucí."
• "No, tak jo no."

"Nemůžu se poškrábat na zádech." "To máš smůlu, ale Douba je taky malá!"

aneb zážitky ze Silva O-campu po letech opět v Budislavi

Na tábor se zpravidla již od konce toho minulého těší všichni, jak děti tak i vedoucí. Letos ale měli vedoucí ještě jeden důvod k radosti navíc. Po šesti letech jsme se mohli vrátit na místa, kam většina z nás jezdila ještě jako děcka a roli vedoucích si tu vyzkoušeli jen ti starší z nás - do Budislavi. Přípravy probíhaly jako již tradičně u Víchů na zahrádce, hra se nám postupně zhmotňovala pod rukama a když jsme si na poslední schůzce rozdali poslední úkoly (podle systému - není tu, tak dostane to nejhorší), zbýval pouhý měsíc do začátku, Vláďa byl tradičně nervózní, zda všichni zvládnou připravit co mají, kdežto my už nedočkavostí jen hořeli.

Sedmihoří

Článek bude...časem.
EDIT: Nebude.

MČR v Ádru

Vážení diváci, vítejte u přímého přenosu z letošního MČR na middlu, komentuje ho pro Vás Míra Bosák.

A již nám hráči vstupují do karantény, žádné hymny jsme se letos opět nedočkali. Už by s tím pořadatelé měli konečně něco udělat.

Rozhodčí ještě kontroluje, jestli mají hráči zastrčené dresy v kraťasech a už můžeme jít na slavnostní výkop.

Píp! Je 12:56 a zápas právě začal.

Předmistrovská příprava v Boudě

Mistrovství na middlu se kvapem blíží, poslední volný víkend před vrcholem jarní sezony jsme se tak rozhodli potrénovat v terénech co nejbližších a nejpodobnějších tomu co nás příští víkend čeká. Ale ne zas tak blízko, abychom se vyautovali jako svého času Aljoša, který trénoval přímo v prostoru mistrovství.

Brutus Extreme Orienteering 2014

"Hned jak přijedu domů, tak si musím zaktualizovat status na Facebooku, že jsem strávila víkend mezi partou sadomasochistických lidí!" "Však ty mezi ně patříš taky!"

Tento rozhovor, který proběhl během ranní přípravy na nedělní porci kilometrů letošního Brutusu přesvědčivě vystihuje to, do čeho jsem se namočil už někdy na začátku roku.

Mapy nerostou na stromech!

Všiml jsem si, že poslední dobou mé články začínají zmínkou "V pátek ...", takže je nejvyšší čas na změnu. Tohle všechno začalo už asi před měsícem, když jsme se se Zelým přihlásili k tomu, že předěláme mapu Počáply. Když jsme zjistili, že naše mapařské zkušenosti jsou minimální, nezbývalo než je někde co nejrychleji nabrat. Jaká náhoda, že zrovna v té době se uzavíraly přihlášky na školení začínajících kartografů. Tak jsme se přihlásili a abychom se tam nebáli sami, naverbovali jsme ještě Kipliho a Alču. Týden před nám přišel mail s tím co by bylo vhodné míti sebou, abychom tam nejeli zbytečně. Den před odjezdem tak sháním tuhy, podložku, gumu, pentilky po všech čertech, protože v celých Pardubicích je naprosto nemožné sehnat barevné tuhy do tužky... Nakonec vše zvládám zabalit a v pátek ráno i vstát včas do práce.

Balíme

Áčka na Kokořínsku

Jelikož se pořád konstantně propadám v Ranku, snaha proniknout do elity se začíná míjet s úspěchem… Na sobotní klasiku jsem se přihlásil do Áček zbaběle sám, ale na neděli jsem si věřil, že ty 4 kilometry bych mohl zvládnout zaběhnout elitně. No nevyšlo to. Ale zpět k sobotě – ráno v Pardubicích chčije o 105, takže sluneční brýle nechávám doma. Cestou do Šemanovic přestává pršet, u Mělníka už svítí slunce… Na shromku je sucho, teplo, prostě hezky. Na start je to sice pořádný kus, cca jeden jičínský kilometr (tzn. tři normální), ale přes tréninkovou mapku se to dá zkrátit. Na startu proběhne tradiční vykecávání, pobíhání sem a tam a jde se na věc.