"Hned jak přijedu domů, tak si musím zaktualizovat status na Facebooku, že jsem strávila víkend mezi partou sadomasochistických lidí!" "Však ty mezi ně patříš taky!"
Tento rozhovor, který proběhl během ranní přípravy na nedělní porci kilometrů letošního Brutusu přesvědčivě vystihuje to, do čeho jsem se namočil už někdy na začátku roku.
Tehdy jsem, ale ještě měl vcelku naběháno a kolena měl v pořádku. S aktuálním stavem ovšem spokojenost rozhodně nevládla, ale přece nenechám drahou polovičku týmu na holičkách. V pátek navečer tedy balím vše nezbytné a čekám, než mne vyzvednou na nádru. První dva zářezy do deníku proběhly ještě v rodném městě, pak už se ale vydáváme na cestu do Železného Brodu, kde je centrum (a ubytování v jednom) v místní sokolovně. Na místě dostáváme mapy (1:17500, e=10m) a popisy kontrol, Mery ještě zakresluje kontroly a hurá na kutě. A oč vlastně jde? Nejlepší bude nechat promluvit samotné organizátory:
"Jde o dvoudenní orientační závod dvoučlenných případně vícečlenných týmů v terénu zobrazeném na běžné turistické mapě, kterou dostane každý člen dvojice před startem... ...Cílem každého týmu je dosáhnout ve stanoveném časovém limitu co nejvyššího počtu bodů. Překročení časového limitu je penalizováno. Rychlost a způsob pohybu mezi kontrolami je v kompetenci závodníků (běh, rychlá chůze, procházkové tempo), není dovoleno využívat dopravní prostředky (kolo, motocykl, auto, autobus, vlak, loď, atd.)... ...Výsledky z obou dnů se sčítají."
Tehdy jsem, ale ještě měl vcelku naběháno a kolena měl v pořádku. S aktuálním stavem ovšem spokojenost rozhodně nevládla, ale přece nenechám drahou polovičku týmu na holičkách. V pátek navečer tedy balím vše nezbytné a čekám, než mne vyzvednou na nádru. První dva zářezy do deníku proběhly ještě v rodném městě, pak už se ale vydáváme na cestu do Železného Brodu, kde je centrum (a ubytování v jednom) v místní sokolovně. Na místě dostáváme mapy (1:17500, e=10m) a popisy kontrol, Mery ještě zakresluje kontroly a hurá na kutě. A oč vlastně jde? Nejlepší bude nechat promluvit samotné organizátory:
"Jde o dvoudenní orientační závod dvoučlenných případně vícečlenných týmů v terénu zobrazeném na běžné turistické mapě, kterou dostane každý člen dvojice před startem... ...Cílem každého týmu je dosáhnout ve stanoveném časovém limitu co nejvyššího počtu bodů. Překročení časového limitu je penalizováno. Rychlost a způsob pohybu mezi kontrolami je v kompetenci závodníků (běh, rychlá chůze, procházkové tempo), není dovoleno využívat dopravní prostředky (kolo, motocykl, auto, autobus, vlak, loď, atd.)... ...Výsledky z obou dnů se sčítají."
Časový limit je pro sobotní etapu šest, pro nedělní už "jen" pět hodin, takže času dost, není kam spěchat. Ráno posnídat, pobalit pár švestek (nebo Corny) do kejmlu, rozmyslet si kam se dnes podívat a co raději vynechat a vyrazit na vlak. Ten nás odvezl do Dolánek, kde na parkovišti už čeká startér a po chvíli na zavázání tkaniček vyráží kupa nedočkavých "bláznů" do okolních kopců hledat ty nejbodovanější kontroly. Nutno podotknout, že ačkoli celých 14 dní před tímto víkendem bylo krásné jarní počasí, nebyl by to prý Brutus, aby nebylo hnusně.
Takže už od startu mrholí, občas na chvíli přestane, ale pak už zase něco padá. Už cestou na první kontrolu se mi ozývá koleno, takže nastupuje plán Dé - "doping" v podobě pilulek proti bolesti. Než se vyškrábeme ke skalám, kde má být schovaná kontrola stihnou zabrat, takže pobíhání kolem správných skal už je bezproblémové. Horší je, že kontrola je "trochu" jinde, takže hned na začátku nabíráme 10 minutovou sekeru. Není to jediný časový zářez, hned na další kontrolu si přidáváme další minutky navíc. Popisovat jak to šlo kontrolu za kontrolou by bylo na dlouho, vypíchnu už jen pár zajímavých momentů.
V neděli ráno mne budí déšť bubnující na parapet (a teda taky hlavně budík, jinak bych spal až do oběda), počasí začíná být opravdu "brutusové". Start je už v 8, takže tentokrát snídám méně než včera a těch Corny padne cestou třikrát tolik, co den předtím. Bodové hodnocení je sice oproti včerejšku jiné, ale naše první kroky vedou známou cestou - jako první dvě kontroly sbíráme ty co jsme navštívili včera jako poslední.
I dále pokračujeme přes známá místa, ale probíháme i skalním městem u Besedic, které je opravdu nádherné i za vytrvalého deště a větru o rychlosti auta mimo obec. Když se pak rozhodujeme kudy na Kozákov, volíme jižní variantu a zběžnou prohlídku Rotštejna. Na Kozákovském hřbetu si s námi vítr dosti pohrává, ale naštěstí nás nikam neodnese, takže po čtyřech hodinách běhu dobíháme k lomu, kde v domnění, že sebereme poslední kontrolu a v klidu si doběhneme do sokolovny na polévku a pivo, vytahuju foťák a provádím dokumentaci výletu.
Pak mi ale bylo sděleno, že ještě jednu kontrolu zvládneme, takže se vydáváme přes údolí Mlýnského potoka na K35. V jednu chvíli to sice vypadalo, že se odtamtud už nikdy nedostaneme, ale nakonec jsme se z těch ostružin vymotali, K35 orazili a po silnici pádili do cíle. Jestli mne až do té doby koleno bolelo jen občas, tak ty 2 kilometry z kopce po asfaltu byly vyložená muka. Takže v cíli vypadám zničeněji než Máňa a všichni jsou spokojeni - ona, že nevypadá jako troska a já, že už To máme za sebou. To je opět 30km, tentokrát necelých pět hodin a překvapivě první místo v nedělní části. Studená sprcha stejně jako v sobotu probrala unavené svaly, takže na polévku a pivo dojdu sám a nikdo mne nemusí nést. Sice prý spěcháme, ale zatleskat těm nejlepším půjdeme. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že jsme celkově třetí? Nefalšované a velké. Po vyhlášení už pouze naskákat do auta hurá domů. A přes týden se dát do kupy na první tradiční OB závody - tradiční Jarní pohár.
Takže už od startu mrholí, občas na chvíli přestane, ale pak už zase něco padá. Už cestou na první kontrolu se mi ozývá koleno, takže nastupuje plán Dé - "doping" v podobě pilulek proti bolesti. Než se vyškrábeme ke skalám, kde má být schovaná kontrola stihnou zabrat, takže pobíhání kolem správných skal už je bezproblémové. Horší je, že kontrola je "trochu" jinde, takže hned na začátku nabíráme 10 minutovou sekeru. Není to jediný časový zářez, hned na další kontrolu si přidáváme další minutky navíc. Popisovat jak to šlo kontrolu za kontrolou by bylo na dlouho, vypíchnu už jen pár zajímavých momentů.
- jak už je skoro mým zvykem, nevyhne se nám paralelka - tentokrát má podobu strmého 20 metrového kopce a 5 minut navíc
- Mery není sebevrah (což je dobře), takže slézt z K22 dolů k řece nám trvá skoro stejně dlouho jako vylézt na druhé straně nahoru ke K21
- cestou na nejbodovanější K12 začínají padat kroupy, já už jsem se skoro radoval, že vidím poprvé v této "zimě" sníh, leč jsem byl vyveden z omylu a sníh prostě letos už asi neuvidím
- chvíli potom ale vykoukne slunce a neopustí nás až do cíle
- banán se loupe od bubáka, ale na Moravě to zase dělaj blbě...
- na příště to fakt chce vzít gumu, ať se nám (teda vlastně jen mně) do kopce dobře táhne
- za celou dobu jsem snědl jen jednu Corny - asi hubnu;-)
- 30 km, něco přes pět hodin, 8. průběžné místo a studená sprcha po doběhu - toť sobotní účet
- večer další zářezy do deníku a po Večerníčku spát
V neděli ráno mne budí déšť bubnující na parapet (a teda taky hlavně budík, jinak bych spal až do oběda), počasí začíná být opravdu "brutusové". Start je už v 8, takže tentokrát snídám méně než včera a těch Corny padne cestou třikrát tolik, co den předtím. Bodové hodnocení je sice oproti včerejšku jiné, ale naše první kroky vedou známou cestou - jako první dvě kontroly sbíráme ty co jsme navštívili včera jako poslední.
Pak mi ale bylo sděleno, že ještě jednu kontrolu zvládneme, takže se vydáváme přes údolí Mlýnského potoka na K35. V jednu chvíli to sice vypadalo, že se odtamtud už nikdy nedostaneme, ale nakonec jsme se z těch ostružin vymotali, K35 orazili a po silnici pádili do cíle. Jestli mne až do té doby koleno bolelo jen občas, tak ty 2 kilometry z kopce po asfaltu byly vyložená muka. Takže v cíli vypadám zničeněji než Máňa a všichni jsou spokojeni - ona, že nevypadá jako troska a já, že už To máme za sebou. To je opět 30km, tentokrát necelých pět hodin a překvapivě první místo v nedělní části. Studená sprcha stejně jako v sobotu probrala unavené svaly, takže na polévku a pivo dojdu sám a nikdo mne nemusí nést. Sice prý spěcháme, ale zatleskat těm nejlepším půjdeme. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že jsme celkově třetí? Nefalšované a velké. Po vyhlášení už pouze naskákat do auta hurá domů. A přes týden se dát do kupy na první tradiční OB závody - tradiční Jarní pohár.
 |
| Pěkné místo pro kontrolu:-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat