Lahváč 2014

"Nazdar borci, máme tu jaro, teplo, sucho v puse. Takže je na čase si zopáknout předloňský povedený Lahváč."

Když mi tohle přišlo do mailu, tak jsem neváhal a psal se na soupisku. Ta se postupem času rozrůstala a vypadalo to na solidní účast. A když se mi dva dny před Dnem Čé (jo, jako čtvrtek) dostal do ruky leták z Alberta, kde na mne přímo mrkal Bráník za 6,90, bylo jasné co se bude pít.
Sraz za tmy na trojúhelníku stíhám tak tak, ale k mému překvapení se nás na místě moc neschází... Předloňský mistr je ještě v Německu, Noga to zabalil předem, Honjan na to zapomněl, Zelý už si vozí pozadí pouze autem a Zuzana se prej bojí v noci do lesa. Do lesa Štěpán s Fialsonem poschovávali celkem 40 kuželek, nás se nakonec schází pět. Takže osm na jednoho, na vítězství by mohlo stačit tak deset, jedenáct kousků. Už pomalu chceme startovat, ale zahlédneme M-šajna jak se blíží, tak vyčkáváme, ať toho není na nás tolik. Bohužel Soudce to má zakázané od manželky, takže se na nás jen přišel podívat.

5 statečných - Ludva, Žemla, Peťan, já a Mirin

Není nač dál čekat, startujeme. Kouknu na mapu, vybírám si dvě jámy, které bych našel i poslepu a valím to na první. Mám štěstí - jsou tam dvě kuželky, jedna z nich dokonce prémiová Plzeň, která je v celém lese jen jedna. Té se dobrovolně vzdávám, protože za chvíli přibíhá Mirin a bere si ji. Naleju to do sebe a vydávám se dál. Na křižovatce potkávám Ludvu a zjišťuju, jestli tam ještě něco nechal. Prý tam nic nenašel. Já jámu nacházím v pohodě, po chvíli neúspěšného prohledávání ji obejdu a ejhle! dvě Béčka tam leží opřená o strom. Loupnu tam obě a po osmi minutách jsem znovu na startu. Fialka mne posílá do hustníku, že tam prý ještě nikdo nešel. To se není čemu divit... Předpokládané místo nacházím vcelku v pohodě, ale lahváče nikde, tak tam běhám a pochoduju všude okolo. Stále nic, tak se po deseti minutách rozhoduju vrátit a zkusit štěstí jinde. Štěpán do mapy dokresluje další jámu a rybníček. Posilněn alkoholem se holedbám, že tu jámu najdu v pohodě, a až na menší kličku se mi to povedlo hned napoprvé. Po delší pauze způsobené předchozím hledáním špatně postavené kontroly už mám zase žízeň, takže je tam šoupnu a valím dál na rybníček. Už z dálky vidím světla, aspoň bude společnost. Jaké je mé zklamání, když těsně přede mnou si Mirin otvírá poslední volné pivo... Ještě, že je na mne Žemla, který tam sedí s ním, hodný a neopatrně mi prozrazuje, že další kontrola je kdesi v bažině. Až pozdě mu došlo, že jsem to tu mapoval, takže znám fakt každý kout. Takže se na blind vydávám do bažiny. Po nedávném dvoudenním dešti je fakt vydatná, ale své poklady naštěstí neskrývá moc dokonale - tři kuželky na mne svítí postavené na kládě přímo uprostřed. Usedám, otvírám první a zhasínám světlo. Má to něco do sebe - sedět v noci, ve tmě, uprostřed bažiny, s otevřeným pivkem a koukat na hvězdy prosvítající skrze stromy. Když tam lámu druhé, tak vidím blížit se světla, takže zrychluju a těsně před Žemlou otvírám poslední. Snažit se vyjít z bažiny suchou nohou po úzkém kmeni je zbytečné, přesto to zkouším. Neúspěšně.

Putování s Bráníkem

Návrat na trojúhelník už se moc běhu nepodobá, ale snaha se cení. Na další kontrole (pro změnu prohlubeň) prý taky ještě nikdo nebyl, to ovšem znamená další dva zářezy. Dopít a zase zpět, tentokrát už pěšky. Scházíme se tam s Peťanem, Fialka zakresluje další kontrolu, Peťan mi přišlápne nohu, takže na konec hrázky stihne doběhnout dřív. Vracím se zpátky, sice už mám velmi nalito, ale ještě si jedno dám. Vůbec už nemám přehled kolikáté pivo to je, ale tlačím ho tam statečně. Jen co se zvednu a dopotácím na cestu, tak už ho vidím znovu. Včetně několika předchozích a večeře. To musím přece něčím zapít. Poblíž je vývrat, kde se ještě skrývá jedno Béčko. Zapíjím tu pachuť a počítám. Dvanáct, no fuj. Vracím se zpátky, kde už jsme všichni kromě Ludvy, který hledá poslední kuželku. Po chvíli se vrací zpátky, že ji zase nenašel. Tak vybíháme hledat všichni. Sice napoprvé zaváhám a stočím se o 180 stupňů zpátky, ale na druhou dobrou už nacházím ten správný pařez. Sice podle GPSky to je zase někde jinde než by mělo, ale co už. Hlavně, že se našla. Celou ji už ale do sebe nedám, takže se dělím s Peťanem a Žemlou. Už skoro ani nevím, jak jsem se tam dostali, ale dopotáceli jsme se k Vojtěchům. Objednáváme pivo. "Jaké máte?" "Desítku Géčko, dvanáctku Plzeň a jedenáctku Bráníka." "Tak šest Bráníků!" K tomu na zahnání hladu hermelín a domů nabrat síly.

Tak prej, že jsem vyhrál

Druhý den ráno totiž nejedu do kanclu, ale do areálu kasáren, kde bude stát nová budova Úřadu Práce. Zatím tam ale stojí sedm stromů, které je třeba pokácet. Docela očistec. Takže od pátku už stromy nestojí a může se začít stavět.