Je sice teprve začátek dubna, ale Východočeský pohár už je v plném proudu a nastal tedy čas rozdat první dvojici titulů "Mistr oblasti". A protože v neděli se nic nedělá a tak se ani závody nedělají, uskutečnila se oblastní mistrovství na middlu a ve sprintu pěkně hezky v jeden den - v sobotu.
Dopolední middle jsme pořádali my - "konečně taky ty mladý něco uspořádaj, furt to tady dělaj ty staříci" - no a já se k pořádání a své funkci HR dostal jak slepý k houslím. To si takhle člověk sedí v klidu v hospodě, kouká jak ta Plzeň tam šoupla druhej gól City a v tom se ho Fukejs (alias ředitel) zeptá, jestli náhodou nechce dělat hlavního rozhodčího. V domnění, že se mne ptá jestli chci další pivo, tak říkám "Jo, jasně." Když pak za měsíc přijde mail, že jsem se upsal do téhle funkce, tak chvilku matně vzpomínám, kdy že jsem to řekl, ale když už jsem jednou souhlasil, tak přece necouvnu. Aspoň jsem si znovu oživil Pravidla. Jak to celé vlastně probíhalo si nechte někde vyprávět u piva, pro záznam do historie stačí, že jediný "průser" jsme měli se startovkou dvou veteránských kategorií, který jsem zapříčinil já, který byl ale bleskurychle vyřešen, pro změnu Béďou. Samotný závod probíhal v pohodě, slunce svítilo, pivo teklo proudem, klobásy mi chutnaly, vyhlášené děti v HDR měly radost a ředitel byl spokojen. Winař byl "standardně" nespokojen se stavbou tratí, ale taky se mu tam líbilo. A to je přece to hlavní.
Po schválení výsledků, předání cen těm nejlepším, dvou klobásách a čtyřech pivech jsem se nechal svézt Květou do Chocně, kde jsem se původně (ještě v půlce února jsem tomu věřil) chtěl snažit postoupit na MČR ve sprintu, ovšem vleklé zranění tomu zabránilo. Takže jsem spíš bojoval pouze sám se sebou, než se soupeři. Poctivá předzávodní příprava byla opravdu poctivá, ale stavitel nás pěkně vypekl. Úplně vynechal zámecký park a mosty přes řeku. Bohužel trať namotal i v méně zajímavých místech, kde to bylo pouze o běhu, což mi moc nenahrávalo. Když se k tomu navíc přidala i neúměrná délka, tak se mi v závěru trochu zavařila hlava a naprosto nepochopitelně jsem si přidal půl minutky vyběhnutím z brány u školky... Ale pozitivní je, že koleno vydrželo i bez ortézy běh po tvrdém, takže ve čtvrtek ještě poslední injekci a od soboty můžu začít znovu trénovat. A taky zaplatit to startovné na Pardubickou devítku.
 |
| HR v celé své kráse |
Po schválení výsledků, předání cen těm nejlepším, dvou klobásách a čtyřech pivech jsem se nechal svézt Květou do Chocně, kde jsem se původně (ještě v půlce února jsem tomu věřil) chtěl snažit postoupit na MČR ve sprintu, ovšem vleklé zranění tomu zabránilo. Takže jsem spíš bojoval pouze sám se sebou, než se soupeři. Poctivá předzávodní příprava byla opravdu poctivá, ale stavitel nás pěkně vypekl. Úplně vynechal zámecký park a mosty přes řeku. Bohužel trať namotal i v méně zajímavých místech, kde to bylo pouze o běhu, což mi moc nenahrávalo. Když se k tomu navíc přidala i neúměrná délka, tak se mi v závěru trochu zavařila hlava a naprosto nepochopitelně jsem si přidal půl minutky vyběhnutím z brány u školky... Ale pozitivní je, že koleno vydrželo i bez ortézy běh po tvrdém, takže ve čtvrtek ještě poslední injekci a od soboty můžu začít znovu trénovat. A taky zaplatit to startovné na Pardubickou devítku.
 |
| 6-10 - velmi pěkná pasáž, zbytek nic moc |
Žádné komentáře:
Okomentovat