Když už jsem ho kvůli bolavému kolenu nemohl běžet, přihlásil jsem se asi dva měsíce předem, jakožto dobrá duše a volná ruka, k pořádání. Přišel mi potvrzovací mail, že jsem splnil náročná kriteria výběru (tzn. zvládl jsem vyplnit dotazník na jméno, mail a telefon) a pak ticho po pěšině. Skoro jsem na to zapomněl, když ve čtvrtek večer zvoní neznámé číslo.
Dozvídám se, že mám být v sobotu ráno u krajského úřadu. V sobotu ráno, po krátkém přemlouvání sebe samého, tedy vstávám a dopravuji se na místo. Nejdřív vynosit materiál na občerstvovačku, nabrat zásobu Enervitu, dotáhnout hadici s vodou a šup na kolo a jet přistavit mobilní zábrany na kritická místa, připravit obrátku u kolejí. První obkroužení sedmikilometrového okruhu mám za sebou. Během dne ho pojedu ještě třikrát - poprvé po tom co projedou bruslaři - prý jestli do něčeho nenabourali a nespadlo to. Pak jedu jakožto poslední za koloběžkáři. No a když už mají za sebou závod i handbikeři, tak naposledy, jestli je vše v pořádku před hlavním závodem. Po startu můžu chvíli fandit a pak už zase před Zelenou bránu usměrňovat do cíle běžce Pernštejnské sedmičky a chvíli na to už i první z půlmaratonu. Pak už jen odhadovat, kdo už běží do cíle a nasměrovat ho tam. To by člověk nevěřil, kolik lidí si buď myslelo, že cíl je tam, kde byl start, nebo neumí počítat do tří... I když v tom teple to nejspíš nebylo nic snadného. Jednoho běžce, který podcenil doplňování tekutin musí přijet křísit i záchranka, naštěstí se nám podařilo ho dostat na zem jemným způsobem a neříznul sebou přímo na kočičí hlavy. Když už se do cíle trousí i ti, kterým to trvá dost přes dvě hodiny, tak dostávám občerstvení. Pak ještě podpořit Jirku, v 87 letech to byl obdivuhodný výkon.
Když už se chystám, že pojedu dom a pak na vlak do Jablonce, tak mne potkává Soňa, prohodíme spolu pár slov a domluvíme návštěvu bufetu Serrano Beach (že by to tentokrát už vyšlo?:-D). Pak mne můj šéf propouští domů, ještě dostanu pochvalu, a že pokud bych náhodou příští rok neběžel, tak mám zase přijít pomoct. Ale já teda doufám, že už bych mohl běžet;-)
Dozvídám se, že mám být v sobotu ráno u krajského úřadu. V sobotu ráno, po krátkém přemlouvání sebe samého, tedy vstávám a dopravuji se na místo. Nejdřív vynosit materiál na občerstvovačku, nabrat zásobu Enervitu, dotáhnout hadici s vodou a šup na kolo a jet přistavit mobilní zábrany na kritická místa, připravit obrátku u kolejí. První obkroužení sedmikilometrového okruhu mám za sebou. Během dne ho pojedu ještě třikrát - poprvé po tom co projedou bruslaři - prý jestli do něčeho nenabourali a nespadlo to. Pak jedu jakožto poslední za koloběžkáři. No a když už mají za sebou závod i handbikeři, tak naposledy, jestli je vše v pořádku před hlavním závodem. Po startu můžu chvíli fandit a pak už zase před Zelenou bránu usměrňovat do cíle běžce Pernštejnské sedmičky a chvíli na to už i první z půlmaratonu. Pak už jen odhadovat, kdo už běží do cíle a nasměrovat ho tam. To by člověk nevěřil, kolik lidí si buď myslelo, že cíl je tam, kde byl start, nebo neumí počítat do tří... I když v tom teple to nejspíš nebylo nic snadného. Jednoho běžce, který podcenil doplňování tekutin musí přijet křísit i záchranka, naštěstí se nám podařilo ho dostat na zem jemným způsobem a neříznul sebou přímo na kočičí hlavy. Když už se do cíle trousí i ti, kterým to trvá dost přes dvě hodiny, tak dostávám občerstvení. Pak ještě podpořit Jirku, v 87 letech to byl obdivuhodný výkon.
 |
| Jirka - nejstarší účastník, 87 let |
Žádné komentáře:
Okomentovat