První letošní sada medailí se rozdávala poslední dubnový víkend u Olomouce. Pořadatelé z domácího UOL společně s Prostějovskými uspořádali v Daskabátu Mistrovství v nočním. Terén prakticky placatý nesliboval kromě porostů mnoho záludností, takže to bylo hlavně o tom neztratit směr a v hustníku si najít tu správnou cestičku. Což se ne každému povedlo a tak medaile putovaly k těm, kteří chybovali nejméně a dokázali to podpořit rychlým přesunem v lese.
Letos jsem se do bojů o cenné kovy zapojil i já, přes zimu pár nočáků proběhlo, prasat jsem se přestal bát a když jsme v sobotu k večeru dali dokupy plné auto, mohli jsme vyrazit. Cestou jsme projeli několikerým deštěm, ale na místě po vodě ani památky. Shromko na obecním hřišti skýtalo vše potřebné. Startovat v deset večer bylo při pohledu do startovky vlastně velkou výhodou, protože vydat se do lesa v 0:45 by se mi opravdu nechtělo. Takže převléknout, zapojit světlo, nafasovat startovní číslo, dostat pusu pro štěstí a mohl jsem jít na věc. Výkon v lese byl solidní - pár blbostí se tam našlo, ale nikdy jsem nebyl úplně ztracen (možná až na pár chvil cestou na 13, kdy jsem nějak nezaregistroval, že jsem překonal dva potoky místo jednoho). A když jsem na občerstvovačce dostal plechovku Gambáče, tak jsem se hnedle cítil mnohem lépe. Při druhém průběhu už jen ionťák, nabízenou slivovici s díky odmítám. Výsledné 24. místo je splněným cílem - vrátit se v limitu se všemi terčíky ve správném pořadí, aspoň je co napřesrok zlepšovat.
Po krátkém spánku ve školní třídě ráno vstávačka na štafety. Ty se odehrávaly na druhé straně stejného lesa. My jakožto nejvýkonnější kategorie jsme se podívali až do míst včerejších nejjižnějších kontrol. Na prvním úseku to byla ze začátku velmi ostrá palba, obzvlášť, když jsem zpětně zjistil, že první farsta byla až na čtvrté kontrole... Takže kros, kros, kros. Když přišly konečně kontroly, kde už se muselo mapovat, byl jsem tam už sám, jednak v důsledku marného fyzického výkonu, druhak díky nejnevýhodnější farstě na devátou kontrolu. Když se k tomu přidalo zaváhání na dvanáctku a pěší výstup na sedmnáctku s osmnáctkou, tak z toho lepší než 16. místo po prvním úseku snad ani být nemohlo...
Honjan si bohužel na druhém úseku vyhodil kotník, takže jsme se postupně propadali výsledkovou listinou níže, až na konečnou 23. příčku. Ale hlavní je, že body byly. O ty jde především a ty jediné se počítají.
 |
| Jako snaha byla, to zas jo... |
Žádné komentáře:
Okomentovat