sobota 28. prosince 2013

Štědrodenní PZP a Maraton

Už pět let (přesně od té doby, co po mně začali chtít občanku v hospodě) probíhají LuHovy Vánoce stejně. LuHo ráno vstane, zdlábne půlku vánočky, dojde na zastávku, kde ho nabere Renata a doveze ho na OSSZ do Tyršáků. Tam zaběhne PZP (se střídavými úspěchy, letos o pár vteřin za Dejvem), pak ho Renata hodí domů. K obědu si dá pořádný kotel zelňačky, po obědě zabalí dárky, podívá se na animák, který už pár let neviděl, sezobne pár kousků cukroví, k večeři sní kapra se salátem, rozbalí dárky, dá si Bráníka a jde chrnět. Na druhý den se přejí u babičky všeho možného co je k mání, aby byl vydržel Maraton (míčových her).

pondělí 23. prosince 2013

Šťastné a Veselé!

Tak už mám hotovo, dárky připraveny, kapr vykuchán, stromek ozdoben, dobrý skutek proveden, Tekutý kapr bude, Štědrodenní PZP taky, takže zbývá už jen jediné. Všem Vám, věrným čtenářům a z většiny i mým kamarádům, kterým jsem to nezvládl osobně nebo jinou cestou, popřát ty Vánoce - hlavně veselé, pohodové a ve zdraví přežité;-)

A pro mužskou část obecenstva to bude i s obrázkem!

pátek 20. prosince 2013

The Hobbit

Tak jsem ho už viděl taky! A tak nastal čas sepsat něco jako recenzi. Je to jen osobní názor, takže mne nekamenujte, děkuji předem.


!!SPOILER ALERT!!

čtvrtek 19. prosince 2013

First winter Long run

Zima bude ještě dlouhá ale noci už se prodlužovat nebudou - nastal nejlepší čas pro pořádné tréninkové objemy. Na středu Ludva naplánoval první letošní long run - tréninkový víc než půlmaraton. Původní plán zněl do Jelení busem, pak nějaké to běhání, cíl v Hoděšovicích v místní hospodě a přespání v Býšti. Ráno pak do Pardubic, do práce, k rodině atp...

úterý 17. prosince 2013

Trocha kultury a sportu za dlouhých zimních večerů a krátkých dnů

Vezmu to popořadě a po troškách. Nejdřív něco z hudby, z Dukly, pak něco z Mechova a potom ze Smrkáče.

Hned první sobotu v prosinci (to, že to vyšlo až na sedmého je holt smůla) přijela do San Piega místní, nepříliš známá, skupina Zlámané pastelky ve spolčení s již stálicí na české scéně - Mňágou v rámci TUGEDR tůr 2013. To znamenalo jediné - mou účast v Ábécečku a super dvojkoncert, jaký jsem asi ještě nezažil - vzduch došel už po první osmině představení. Začali kluci z Mňágy a ke konci tam zmáčkli i pár hitů od Fixy a pak už šli na věc Márdi a spol. Horší bylo, že nám nedali možnost si skočit pro nové pivo, takže jsem musel oželet Holku s lebkou, ale Antidepresivní rybičku jsem stihl, tentokrát už se Márdi slova naučil, takže až na jednu trochu delší pauzu, kdy vzpomínal, co následuje, jsem konečně slyšel Rybičku naživo, správně a celou:-D

I cesta může být cíl v podání Zlámaných pastelek

pátek 6. prosince 2013

Jak jsem tu málem nebyl...dvakrát!

Venku úřaduje Xaver (popř. Sven nebo Bodil, záleží na tom, kde se zrovna nacházíte), takže nejrozumnější věc, která se dá dělat je buď ležet pod peřinou nebo sedět u krbu. No a k tomu se přece hodí nějaké pěkné čtení. Jelikož jsem si s článkem o O-Gala dal dost načas, takže vyšel až dnes, bude to už druhý autorský počin během krátké chvíle.


neděle 1. prosince 2013

dO-Gala!

Áááá! Jůůů! Ou há jé hé! Hopsa! Hejsa! Héj! Hůůů! Jak vypadám? Ó, sekne mi to. Mám pěkné vlasy. Krásnou tvář. Nádherný oblek. Vypadám fakt božsky. Áááá! Ou ou há hú! Hejsa! Mňau! Hé! Ou áá! Jakpak asi vypadám teď? Ó, radost se podívat. Účes je parádní. Tvář pořád boží. Můj oblek - jsem prostě hezoun a tečka. Áá úú, áá júú, hej sou, hé eu ou.

pondělí 25. listopadu 2013

Winter is coming!

34 hodin, 254 km a 52 piv - to hlásí tréninkový deník po prvním cyklu. A bude hůř.


Velkou dávku kilometrů přidalo už soustředění v Prkeňáku, další solidní várkou byla návštěva HROBu, něco málo jsem dodal na Závěru a téměř nic na školení kartografů. Zato poslední týden to opět stálo za to. Na čtvrtek jsme byli dohodnuti s řidičem Bílého auta, že by bylo dobré se zajet podívat na nočák u Nasavrk. Jak jsme se dohodli, tak jsme i udělali (až na Jurdu samozřejmě...).

středa 20. listopadu 2013

Mapy nerostou na stromech!

Všiml jsem si, že poslední dobou mé články začínají zmínkou "V pátek ...", takže je nejvyšší čas na změnu. Tohle všechno začalo už asi před měsícem, když jsme se se Zelým přihlásili k tomu, že předěláme mapu Počáply. Když jsme zjistili, že naše mapařské zkušenosti jsou minimální, nezbývalo než je někde co nejrychleji nabrat. Jaká náhoda, že zrovna v té době se uzavíraly přihlášky na školení začínajících kartografů. Tak jsme se přihlásili a abychom se tam nebáli sami, naverbovali jsme ještě Kipliho a Alču. Týden před nám přišel mail s tím co by bylo vhodné míti sebou, abychom tam nejeli zbytečně. Den před odjezdem tak sháním tuhy, podložku, gumu, pentilky po všech čertech, protože v celých Pardubicích je naprosto nemožné sehnat barevné tuhy do tužky... Nakonec vše zvládám zabalit a v pátek ráno i vstát včas do práce.
Balíme


pondělí 11. listopadu 2013

Uudelle lumelle ja hienorakeiselle lumelle!

O-sezona pro mne skončila minulou neděli v okamžiku oražení cílové jednotky na dvoře Vyšebrodského kláštera, takže nastal čas ji pořádně zhodnotit, říci si co mohlo být lepší, co zachovat do příštího roku, co se naopak povedlo a tudíž by se mělo i zopakovat, no a hlavně ji teda zapít. Takže na začátek pár odrážek:

  • Rank - přezimovat na nejlepší pozici v historii je fajn - zachovat
  • MČR - postoupit do A-finále by se už konečně mělo povést - zlepšit
  • Rodinky - 2. místo je super - do příštího roku uzdravit strýce a mámu
  • Pořádání - "kvalitně vodpořádaný závody se musí kvalitně voslavit, viď" - vše v nejlepším pořádku, nelze nic vytknout
  • Blog - Litr jsem v počtu návštěv překonal, články přibývají sice nepravidelně, ale vždy relativně včas - zachovat i do příštího roku
  • Zranění - "no pain, no gain" - mohlo by to být lepší...
No a cíle do příští sezony? Tady stačí pouze jedna tečka:

úterý 5. listopadu 2013

Reportáž ze ZáHROBí

Po roce opět nastal čas zničit si tělo, sáhnout si na dno, pobýt si v lese déle než čtyři hodiny, prostě si na víkend odskočit do HROBu. V pátek v podvečer nasedám do Renatiného vozu a vyrážíme na zaostalý jih Čech, do Vyššího Brodu, kde bylo letos centrum dvoudenního masakru. Přijíždíme tak akorát, aby nám nezavřeli prezentaci a abychom si stihli dát pár pivek na doplnění vitamínů před sobotní první etapou. Podstatné je, že mi v pořádku dojel Hubert, takže náš tým byl kompletní. Bert vůbec netušil do čeho jde, takže v naší předzávodní konverzaci padala taková odvážná prohlášení jako: "Přece tam nebudem hrát nějaké druhé housle", "Doufám, že pořádně trénuješ, páč doufám, že urvem placku." :-D Mně bylo samozřejmě jasné, že reálné by to bylo možná do desítky a to jen kdyby mne v půlce závodu vzal na záda a donesl až do cíle. V sobotu ráno se tak připravuju na nejhorší a balím zásobu Horalek a mága do batohu a vyrážíme směr stanoviště autobusů, které nás odvezou na tajné místo startu.

Sjezdovka hned ze začátku bolela

středa 30. října 2013

Výchoďák na Pecce + Prkeňák


Jak už se opět začíná stávat zvykem - víkend začíná v pátek basketem, tentokrát jen 4x4, ale na druhou stranu i s účastí hráčů z Třinca a Jihlavy. Bohužel na příští téměř měsíc to byl pro mne i basket poslední. Po basketu na jedničku nabrat zpět vyběhané vitamíny. V sobotu se jelo na koupaliště u Pecky, kde Jilemnice uspořádala přesunutý Výchoďák. Pěkné shromko, dlouhé fronty na pivo a vyčítání, dlouhé cesty na start a z cíle, občas nudná trať, ucházející počasí - toť ve zkratce to podstatné ze sobotních závodů.
H21A s mými postupy

čtvrtek 24. října 2013

Víkend plný O-akcí - pokračování


...převléknout, vynulovat všechny čipy, připravit občerstvovačku a hurá na start. Ten nám zpříjemnili šamani, kteří tu měli své soustředění. A pak už se šlo na věc. V MIXech v kategorii one-man-show nás bylo pět, tedy aspoň do třetí kontroly prvního úseku, kde závod skončil pro Kamínka (s ohledem na výsledek - ještě, že tak, s ohledem na zranění - doufám, že to bude co nejdřív v pořádku). Z prvního úseku se vracím díky drobnému zaváhání dĚdy jako první, v závěsu za mnou "předávají" jak dĚda, tak PaNcHy a jako první LPU i Lála, zbytek netuším, protože jsem se vydal do lesa na druhou část dnešního snažení. 

pondělí 21. října 2013

Víkend plný O-akcí

Vezmu to dnes od konce - ležím v posteli a píšu článek o tom co předcházelo tomu, že ležím v posteli. A jelikož mám naspáno za celý víkend pouze dvě hodiny, tak to nebude dlouhé. Na úvod tipovací soutěž - co se stane dřív - přestanou mne bolet nohy nebo dopíšu tenhle článek? Jelikož jsem dost líný, zvažte obě možnosti:-) Tipy pište do komentářů, vítěz dostane...a nic nedostane, ale dobře mu tak!

neděle 13. října 2013

Pačácký Výchoďáček

Po dlouhých měsících jsem opět zavítal na Výchoďák. Tento víkend ho pořádali Pačáci na Opičce, kde se běželo i loni, akorát z druhé strany lesa, ale kudrlinky ve středu mapy jsme vymetli, jak loni, tak i letos opravdu všechny. Poctivá příprava začala už v pátek, kdy se v Pardubicích zastavila cestou na sever Kjersti a po důkladné prohlídce Pardubic jsme skončili ve Velbloudovi. Předpověď nevypadala bůhvíjak dobře, ale počasí vyšlo úplně parádně.

pondělí 7. října 2013

Závěrečná párty JWOC aneb „Sory alfe kalik!“

Je pátek 11:02 a někde daleko ve Zlíně nastupuje kdosi do vlaku směřujícího do Otrokovic. Ve stejnou chvíli se v Pardubicích ve vyhřáté posteli probouzím já. Tak by mohl začínat i nějaký béčkový román nějakého neznámého autora. Ve skutečnosti takto začíná příběh poslední JWOC párty v Hradci. Mně v tu chvíli zbývají přibližně tři hodiny do doby, než opustím rodné Pardubice a vyrazím směr Mechov.

pondělí 30. září 2013

Vrchol sezony v Břízkách

„Favorité nevyhrají“ – to byl tip stavitele tratí Honzy Picka před vrcholem domácí OB scény – MČR štafet a družstev v Břízkách u Jablonce. Favorité vyhráli – to je realita. Ale začněme od začátku. Letošní vrchol domácí OB sezony obstaral Tatran Jablonec na biatlonové střelnici v Břízkách. Hned na začátek je nutné říci, že to byly (společně s Áčkama v Sedmihoří) nejpovedenější závody letoška – výborné shromaždiště, super terény, nádherné podzimní počasí (byť první úseky družstev by možná mohly namítat, že 5°C není nic příjemného), prostě závody jak mají vypadat.

pondělí 23. září 2013

Mistrák na Rejvízu

Tak se mi zase nepodařilo proniknout do A-finále. No ale popořadě. V sobotu vstávačka už v 5.43, cestou v buse ne a ne zabrat, ani Nightwish a Sonata nepomohla. Při průjezdu Jeseníkem brutální chcanec, cestou nahoru na Rejvíz mlha, to nám to pěkně začíná. Když vyjedem nahoru, jsme v mracích a mlze, ale už nic nepadá, takže to konečně začíná vypadat k světu. Máme štěstí, že bydlíme hned u shromka, takže před startem ještě stihnu si dát dvacet v měkké posteli. Pak už jen sbalit batoh do karantény – mp3, ESTIM ionťák, banán, horalku a dostatek hajzlpapíru. I když tak vybavený jako Šalát, který vypadá jako by šel na severní pól, teda nejsem. Na předstartu se vykecáváme s Kirim tak dlouho až málem nestíháme start, takže až z fotek zjišťuju, že jsem běžel „na Beťáka“.

úterý 17. září 2013

Áčka na Kokořínsku

Jelikož se pořád konstantně propadám v Ranku, snaha proniknout do elity se začíná míjet s úspěchem… Na sobotní klasiku jsem se přihlásil do Áček zbaběle sám, ale na neděli jsem si věřil, že ty 4 kilometry bych mohl zvládnout zaběhnout elitně. No nevyšlo to. Ale zpět k sobotě – ráno v Pardubicích chčije o 105, takže sluneční brýle nechávám doma. Cestou do Šemanovic přestává pršet, u Mělníka už svítí slunce… Na shromku je sucho, teplo, prostě hezky. Na start je to sice pořádný kus, cca jeden jičínský kilometr (tzn. tři normální), ale přes tréninkovou mapku se to dá zkrátit. Na startu proběhne tradiční vykecávání, pobíhání sem a tam a jde se na věc.

úterý 10. září 2013

Štafle a sprint v Rychnově

První podzimní závody byly konečně blízko domova, takže jsem se konečně vyspal už v posteli a ne až v autobuse. Když už jsme u autobusu, v týdnu před závody se našemu milovanému klubovému busu utrhl měchýř (nebo měch, co já vim…), takže jsme museli vzít zavděk náhradním. Sakra, ten bych si nechal líbit až do konce sezony (přespříští), teda na družstva by to chtělo zase něco staršího samozřejmě… Shromko na louce pár kilometrů nad Rychnovem obsahovalo, co mělo (včetně dostatku sudů Kaštana). Přijeli jsme tak akorát, abych stihnul Toiku a došel včas na start prvních úseků a vyrazil do lesa.

úterý 3. září 2013

Cena východních Čech 2013

Letošní cena pro mne začala už loni v prosinci, když se mne Béďa zeptal, jestli zase postavím jednu etapu CVČ. A tak proč ne, že jo. Až do června po tom neštěkl pes (aspoň z mé strany teda:-D). V červnu došel první z asi 100 mailů ohledně pořádání. Prej, že si máme s Lálou domluvit, kterou část mapy budeme chtít zrevidovat. Jojo, pohoda, říkám si, když otvírám svůj archiv OCAD souborů s pardubickými mapami. Ouha, Plesný z roku 2012 tu chybí… Nu což, Lála poskytuje aktuální (vlastně rok starou) mapu, společně se shodujeme na prostoru. První věc z krku, super! Pár dní před odjezdem na Silva O-camp mi přichází zrevidovaná mapa. Škoda, že je ve formátu ocd11… Tak na podruhé už ji otevřu a nestačím se divit.

sobota 24. srpna 2013

Východ Slunce na Sněžce

Stálo to za to! I když nebyly upe nej podmínky, ale super zážitek;-)
Víc mi chudák mobil nezvládl vyfotit...nejvyšší čas ho vyměnit:-D

úterý 13. srpna 2013

Silva O-camp Svratouch 2013

aneb Cesta kolem světa za 14 dní

Jako už tradičně v létě jezdím jako vedoucí na „Béďu“ – Silva O-camp pořádaný pardubickou Lokomotivou, tentokrát už potřetí ve Svratouchu na Vysočině. Letos jsme, jako ostatně každý rok, začali připravovat celotáborovku už v květnu, jako tradičně opět u Víchů a jako obvykle jsme si to naplno užili. Jak hra probíhala, se dočtete zde: http://lpu.cz/budislav/ruzne13/svratouch13.pdf. Mimo celotáborovky děcka běhala po lese, sbírala kontroly, borůvky a houby. Občas i jezdila na kole a hrála různé hry. Proběhl i noční výsadek, Adventure Race a plno dalších aktivit. Fotogalerie u mne na FB nebo zde: http://lpu.cz/fotky/svratouch13/. Po cestě domů jsem se ještě stavil ve Slatiňanech pozdravit 2/3 Beztak, viď teamu a dostal na uvítanou Kozlíka a malé pívoJ. Pak ještě taky oběd a zmrzlinu a svačinu…prostě se tam o mne postaraly skoro lépe než o ty děti, které měly na starost. Pak ještě závody, kdo bude rychleji ze Slatiňan v Pardubicích na hlaváku, jestli vlak nebo kolo. Hádejte, kdo vyhrál;-)

Ještě pár fotek i sem:

středa 17. července 2013

It´s all about PIVO!

aneb MČR v pivních Botas aneb Beztak, viď!

Letos jsem měl v plánu nezúčastnit se jako závodník žádných vícedenních, ale člověk míní a Máňa s Peťou mění. Po dlouhém přemlouvání během posledních dní JWOCu a neustálém bombardování smskami a zprávami na fb se podvoluji a balím spacák, karimatku a JWOC dres do krosny, tu vezu k dědovi, který mi ji dopraví na Medlov, kde se letos běží Botas. Sám v sobotu ráno balím nějaké to jídlo a pití do batohu a vyrážím na kole směr Medlovský rybník. Po 80 kilometrech, jednom pádu a asi 900 nastoupaných metrech přijíždím na Medlov, akorát ve chvíli, kdy mé budoucí spoluběžkyně dobíhají do cíle druhé etapy. Po chvíli pořadatelé vyhlašují kdy a kde a do kdy se máme přihlásit na pivní, takže z obavy, aby na nás zbylo místo se přihlašujeme jako první. Název týmu byl Beztak, nejlepší mezi všema ostatníma. Stejně tak výstroj a výzbroj byla (téměř) dokonalá – rychločip, abychom se nezdržovali, whole team vytuněný JWOC dres a já s Peťou dokonce aj stejné trenýrky a Ajnovejty.
Team je vysmátý a žíznivý!
Příprava byla důkladná

Systém pivních je jednoduchý – jste v teamu tři, na mapě je 9 kontrol, každý běžec (a píč zároveň) musí vypít pivo, orazit právě tři kontroly a vypít druhé a předat. Každá kontrola smí být oražena právě jednou, mapa se předává. Taktiku jsme určili jednoduše – Peťa první, Máňa druhá a já finiš. Na postup to musíme dát, i kdybychom nechtěli. Od Honjana fasuju GoPro a jde se na věc. Peťa sice nepije nejrychleji, ale v součtu s během se vrací z prvního úseku první, takže publikum začíná větřit překvapení. Máňa pije a běží taky sakra rychle a vrací se z druhého úseku taky jako první. Já to do sebe naklopil, jak rychle to jen šlo a vypálil jsem na ty nejvzdálenější kontroly, co mi nohy stačily. Zpátky jsem volil nejpřímější cestu, takže jsem poprvé zakusil, jak moc místní kopřivy pálí. No nebudu Vás napínat – postoupili jsme. Sice na čas, ale historie se neptá. Video z GoPročka je luxusní (a taky sakra velké, takže ho TyTrubka v kombinaci s mým pomalým připojením nechce zkousnout).

středa 10. července 2013

What a JWOC!

Když jsem přemýšlel jak nazvat článek o dobrovolné výpomoci hradečákům s JWOCem, rozhodl jsem se vypůjčit si asi nejčastěji používanou repliku z úst Pera Forsberga a jen jí trochu upravit. Popisovat celou tuhle událost den po dni by bylo asi tak na stejnou dobu po jakou JWOC probíhal (tedy asi týden), takže ve zkratce, resp. lépe řečeno v bodech:
- začalo to vše mailem (jako téměř vše v dnešní době), pokračovalo přihláškou a skončilo to pořádnou párty (jako obvykle)
- přidělen jsem byl na úsek roznosu JWOCu, kterému šéfovali Hepy s Michalem, bez nadsázky nejlepší šéfové, které jsme mohli mít
- první půlku týdne jsme strávili v Radvanicích, kde v místní základní škole mají úžasné paní kuchařky, které suprově vaří a dělají ještě luxusnější bagety;-)
- pivo za 15, no neber to
- hned první večer poznáváme, co znamená tvrdá práce dobrovolníka, do 3 do rána lepíme cedulky na vyvěšování (páč vtom ty tři holky nenecháme přece samotné), další dny nejdeme spát o moc dříve, ale důvody jsou úplně jiné
Naše hvězda!
- po večerech hrajeme Double nebo Šváby - naprosto úžasnou hru, kde, přestože na hracích kartách jsou pouze 4 druhy zeleniny (salát, květák, rajče a paprika) a švábi, padají z úst hráčů takové perly jako zelí, mrkev a karfiol; a místo švábů šneci, škwoři a jiná havěť;-)
- oproti zvyklostem se roznáší stojany už večer den předem, druhý den roznášíme už jen krabičky s hlídačem, takže jde spíš o pěší výlet, aspoň zbude více sil na poměření se s nejlepšími juniory světa
- do A-finále na middlu bych postoupil s přehledem, ve finále bych byl asi stejně rychlý jako Mára Minář, takže velká bedna a ve štafetách už nezbyly síly na rychlejší běh po mohutném fandění a doplňování tekutin během dne;-)
- terény byly luxusní, každý naprosto odlišný a každý naprosto vhodný k danému závodu, který se v něm běžel
- konečně vím, kdo je „slečna nebo paní Hegerová“ a konečně jsme se oficiálně seznámili s Máňou:-D
- z hospody u Vrabce (nebo u Kocoura?) je to k Vrabcovi co by kamenem dohodil – do čtvrtého patra od výtahu vlevo
- tahat kabely do kopce na Závoře je vcelku makačka a taky dost nuda…a na štafetách je po lese roztaháno asi 30 km kabelů – úctyhodný výkon!
- druhou část týdne jsme strávili v Hradci a spali na Miladě (jako obvykle:-D), a jako obvykle jsem netrefil správné parkoviště
- na sprintu jsme omlíkovali asi 2 kilometry okrasných záhonů, keřů a soukromých pozemků, jen aby to bylo fér
- na výměně mapy/občerstvovačce na klasice byli někteří závodníci tak slušní, že kelímek zahazovali do koše, který jsme tam měli připravený pro nás! A některým se tam tak líbilo, že kolem nás proběhli asi 5x :-D
- tenhle týden to bylo poprvé a naposledy, co jsem hrdě nosil na triku znaky obou hradeckých klubů – policajtů a slávistů:-P
- naši junioři nás do poslední chvíle napínali, ale nakonec nás odměnili zlatým doublem na štafetách, Hubage ještě přidal stříbrnou placku ze sprintu – good job!
- závěrečná party na Stříbrňáku byla super, jsem hrozně rád, že mne Jurda nechal přespat u sebe ve stanu (i když jsem se ráno probudil vedle Kačaby, což mne tak trochu vyděsilo) a nemusel jsem se trmácet přes hodinu pěšky na Miladu
- Per Forsberg je opravdu světová extratřída, jeho komentář pozvedl úroveň závodů na tu nejvyšší možnou, jeho komentáře zůstanou v paměti ještě hodně dlouho – za všechny ten, který inspiroval název článku: „What a race!“
- doma už mi visí plakát s klukem z plakátů i s jeho vlastnoručním podpisem!
- a až se zase bude něco podobného pořádat, chci být u toho, třeba příští rok na WUOC v Olmiku;-)

pondělí 17. června 2013

ŽA/ŽB Sedmihoří

Celou dobu mne ti Plzeňácí přesvědčovali, že ty Áčka udělaj ve vojenském prostoru v Brdech a nakonec z toho byly jen Mezholezy (ty u Horšovského Týna – to si dobře pamatujte, časem to bude ještě důležité). No co už, i tam by to mohlo bejt pěkné. Domů nepojedu, svezu se z Plzně s Vodrem, Karýkem a malýma Vodrama. Cestu tam jedu mezi dětskými sedačkami já, zpátky bude muset Karýk. Tohle zásadní rozhodnutí způsobuje, že ač v autě je tolik orienťáků, že by zvládli odnavigovat i tři auta zároveň, stane se osudná chyba. Mezholez je totiž v západních Čechách požehnaně a po tom, co se měnily správní hranice, rušily okresy atd., se dokonce dvoje ocitly v jednom okrese, což dělá pěknou neplechu v navigacích. Takže si to štrádujem sice do Mezholez, ale do těch u Domažlic. No a já jelikož sedím vzadu, ale zároveň jsem jedinej, kterej se před cestou kouknul na mapu, kam se má cca jet, jsem v háji, protože na mne nikdo nedá (nemáš mapu, nemáš GPS a navíc seš přesPrahovej). No ale, když už dostatečně dlouhou dobu prosím, aby mi půjčili tu GPSku, tak nakonec se slovy „hlavně nebreč a nerozbi jí“ mi jí půjčují a já jim vítězoslavně odhaluju to, co mi bylo jasný, už když jsme sjeli z dálnice. Takže po zadání správného cíle už jedem dobře. Dokonce jsme tam dřív než pardubickej bus, který bývá vždy a všude mezi prvními.

čtvrtek 13. června 2013

Akáda 2013

Je klasické pondělní večer na koleji – lednice prázdná, piva vypitá a mě dochází, že bych měl vlastně začít balit na tu Akádu… První věc, která není k mání, je buzola. Nevadí, poběžím na Pasiho, mapa má být nová, takže no problem. Další věc, která by mi chyběla, se neobjevila, takže hurá na kutě. Ráno ještě dodělat svačinu a kvapem na sraz s Karýkem, Vodrem a Jájinem. Nepřišel jsem jako poslední – tahle mise bude mít úspěch! Jájin nás naložil do Transporteru (bývalé auto německých silničářůJ) a vyrazil směr Stráž nad Nežárkou (jo, to je tam jak to před dvěma dny vyplavilo asi tři vesnice). Cestou nabíráme ještě Viktora (kde, to netuším, páč jsem cestou nabíral síly) a po 3 hodinách nás Jájin vyhazuje na shromaždišti – resp. na loučce za vesnicí Hradiště, kde stojí jeden přístřešek a posedává cca 8 lidí. Jak se dostanem do Ovčína, kde spíme, to zatím nikdo neví, ale po chvíli přijely Luhačovice na kolech, takže rám to když tak jistí. A po přečtení pokynů jsme rozhodnuti tam dojít klidně i po svých – pořadatelé slibují bečky Svijan zadarmo! První den je na programu krátká, startuju vcelku brzy, aspoň bude plno lidí, co mne budou moct sebrat. Jedničku si ťukám, dvojku trojku taky, čtyřka nic moc, ale našel jsem jí a šup – dlouhý postup na pětku…po pěti minutách se ocitám na křižovatce dvou velkých cest (na sever od 4), která je uprostřed obrovské paseky s několika oplocenkami…poprvé (a rozhodně ne dnes naposledy) vzpomínám na buzolu, která se válí doma v šuplíku… Po chvilce váhání se rozhoduju běžet do kopce (tím nic nezkazím, v nejhorším případě to bude zpátky z kopce) a cestou zjišťuju, že jsem měl správný odhad a mířím správným směrem a nacházím jí s pětiminutovou ztrátou na nej mezičas. Pak mi to zase chvíli jde, pak zas nemůžu najít devítku a na desítku lezu skálu rovnou. Zbytek závodu už probíhá vyloženě v pohodovém tempu, akorát doběh bych moh narvat, ať to aspoň vypadá. Jenže ouha! Hned za sběrkou se povaluje ostnatý drát, který mi zachytil levou nohu a pravou si solidně dávám o nějaký šutr, takže nejrychlejší doběh je passé… Koleno pro jistotu oteče a pekelně bolí (ostatně jako už každý rok na Akádě…). Výsledek víceméně odpovídal výkonu a výkon odpovídal tomu, že to byly teprve druhé závody v sezoně. Prostě nahovno.
Na shromku nám Flaška nabídl místa v autě do Ovčína, takže nemusíme pěšky. Ubytování naprosto luxusní, takové rekreační centrum kdyby měla ZČU, tak jsem tam furt.