Cena východních Čech 2014

Žádný primitivní drážní žebřík, ale lana, kladky, závory, háky, skoby, závory, cepíny, ZÁVORY! Ano přesně tak, po roce opět zpátky na místě činu, v dole Svatá Kateřina II, kde loni probíhaly líté boje o medaile na JWOCu, se letos běžela Cena. Zelý nás nabral v pátek dopoledne přímo před barákem a s menší zajížďkou do Křižánek a menší rallye přes Stárkov, jsme ještě před vyběhnutím na první etapu v klidu postavili stan a snědli oba cca 2,5 řízku, které nám přivezl Béďa ze soustředění malých dětí.
To se ukázalo jako zásadní chyba, která ovlivnila rychlost pohybu v lese, přesto se mi až na jednu minelu podařilo zaběhnout velmi solidně. Zelý svou trať taky obešel prakticky bez chyby, bohužel doslova obešel.

Až na tu sedmičku dobrý.

Náladu nám to ale rozhodně nezkazilo a tak jsme se za deště sešli pod jedním stanem a oslavili jeho první kulatiny, při kterých může legálně pít (v deseti to přece jenom není vono, žejo). Druhý den jsme měli před sebou náročný úkol - nepřežrat se zbylých řízků a včas dojít na autobus, který nás odveze k věznici v Odolově na start klasiky. Oboje se nám podařilo na jedničku, takže jsme se mohli směle pustit na náročnou trať, kterou si na nás připravil Junior. Až na jednu oplocenku navíc, několik menších zaváhání a jedno zdržení zapříčiněné vyndáváním šutru z boty to bylo pěkné proběhnutí, okořeněné pekelně dlouhou cestou z cíle zpět, na které jsem se dokázal ztratit...

Výraz vůbec neodpovídá stavu :-) ©Kade

Pořadatelé pro sobotní podvečer ještě připravili tradiční O-show, které jsem se sice chtěl zúčastnit, ale nakonec zůstalo jen u chtíče a u fandění těm, kteří do toho nakonec šli. Po večeři už to začalo zavánět večírkem, obzvlášť když na výsledkové tabuli visela pozvánka do klubu v Radvanicích. Když jsem navíc dostal povolenku, tak už nestálo nic v cestě...teda kromě dvou pivních (čas východočeské  desetičlenné štafety - 68,34 sec) a cesty dolů mezi loukami a plynovody. Když jsme se pak kolem třetí ráčili míti k odchodu probudilo se moje ego, které trvalo na tom, že cestu z Radvanické ZŠ nahoru do dolu mám nachozenou (všehovšudy jsem tam šel jednou vloni při JWOCu) a tak jsem se určil za vedoucího skupiny...

Ale chybička se vloudila!

Došli jsme ale v pořádku a kolem čtvrté ulehám do vyhřátého spacáku. O pár hodin později jsem již ale opět na nohou a musím se vydat do lesa na závěrečnou část, tentokrát sice zase na Závoru, ale na její severní část. Zdržení s kamenem v botě staví mezi mne a Nogu něco kolem minuty, za mnou je už díra větší. Každopádně ne dostatečná, protože už na jedničce vytvářím naprosto nepochopitelnou botu na čtyři minuty a snaha o dobrý výsledek je rázem tatam. Pak už mne postupně předbíhá jeden soupeř za druhým, ale nakonec se propadnu jen o sedm míst. Konečné 16. místo je asi spravedlivé, vzhledem k tomu, že půlku nedělní etapy jsem mohl mít strčenou mapu v trenkách, takže si nestěžuju.

Kontroly, které jsem našel sám: 9,10,11, 21-cíl

Do balení věcí se mi sice vůbec nechce, ale hrozící déšť nás nakonec vybičoval k vcelku solidnímu tempu, takže stíháme sbalit cca 5 vteřin před tím než začalo chcáti. Pak už jen počkat než si Anče převezme cenu za druhé místo a opačnou cestou, než jsme přijeli, se vydat domů. Příští rok padne pořádání opět na nás, takže se bude opět na co těšit;-) A za dva roky konečně na ten On The Road!