LuHo: Mapy nerostou na stromech!

Všiml jsem si, že poslední dobou mé články začínají zmínkou "V pátek ...", takže je nejvyšší čas na změnu. Tohle všechno začalo už asi před měsícem, když jsme se se Zelým přihlásili k tomu, že předěláme mapu Počáply. Když jsme zjistili, že naše mapařské zkušenosti jsou minimální, nezbývalo než je někde co nejrychleji nabrat. Jaká náhoda, že zrovna v té době se uzavíraly přihlášky na školení začínajících kartografů. Tak jsme se přihlásili a abychom se tam nebáli sami, naverbovali jsme ještě Kipliho a Alču. Týden před nám přišel mail s tím co by bylo vhodné míti sebou, abychom tam nejeli zbytečně. Den před odjezdem tak sháním tuhy, podložku, gumu, pentilky po všech čertech, protože v celých Pardubicích je naprosto nemožné sehnat barevné tuhy do tužky... Nakonec vše zvládám zabalit a v pátek ráno i vstát včas do práce.

Balíme

Tam se naštěstí skoro ani neohřeju a už na mne troubí Bílé auto a já přisedám a vyrážíme směr Zdejednou (po slovensky Zderaz), do pensionu Renospond, v jehož okolí až do neděle bude probíhat výuka tvorby OB map. Přijíždíme tak akorát, na plátně už se promítá program. Ten nás trochu vyděsil - konec po osmé večer, budíček už o půl osmé. Realita však byla ještě drsnější. Po nějakém úvodním slově už došlo na první terénní cvičení - nácvik metrového kroku. Pro ty, jimž to anatomie těla nedovoluje, aspoň 75 centimetrů jako Cimrman. Meďa (Zdeněk Lenhart) nás upozorňuje, že nás z toho budou bolet zadní stehenní svaly - měl pravdu, ve spojení s pondělním finským posilováním dnes sotva chodím. Nakonec se můj krok ustaluje na 50 dvoukrocích na 100 metrů a první (a vlastně i poslední) soutěž (o nejlepší odhad vzdálenosti) prohrávám jen těsně, netrefil jsem se jen o 2,5 metru. Zelý, Kipli a Alča skoro o 20.

Počasí bylo fakt super

Tím se mi samozřejmě zvedlo sebevědomí, za což mne Zelý počastoval poznámkou o tom, že "jezdit s tebou někam je o zdraví, jak fyzické, tak duševní!" (i když hlavní důvod smrděl někde jinde). Po návratu zpět následoval už jen maraton prezentací, přerušený pouze večeří. I když se mělo končit kolem osmé, ještě v o půl jedenácté nám vyprávěli o nastavení barev v OCADu. Do jedné do rána se pak snažíme vyřešit rébus s Wernerovým a Samsonovým zobrazením světa, které musí Alča v pondělí odevzdat.

Druhý den byl stěžejní - už vstát v sedm bylo samo o sobě téměř vrcholem, ale to hlavní teprve následovalo - nejdříve příprava podložky a pak už mapovací práce v terénu. Ráno polohopis, odpoledne výškopis, tak zněl plán. Realitou byl ráno polohopis, odpoledne taky polohopis a tu vrstevnici tam prostě nějak šoupnu kolem toho potoka. To co jsme dělali cca šest hodin, profesionálovi by trvalo hodinku a půl až dvě. Po odevzdání prací následovala pauza na trénink. Sice jsme všichni plánovali hromadně postel, ale nakonec mi bylo líto nevyužít pěkného okolí a nejít se proběhnout. Přidala se i Alča a první kilometr jsme poklusávali ("valili jak sviňa!") spolu, pak mne Alča vyslala dál, prý aby mne nezdržovala (pche, však jsem jí sotva stačil!), a sama se vydala na opačnou stranu.

Říkal jsem si, že by bylo dobré se zaběhnout podívat do Toulovcových maštalí, jestli je někdo neukradl, ale časový plán byl neúprosný, takže jsem je mohl pouze zkontrolovat pohledem z protějšího hřbetu. Za půl hodiny už jsem byl zpět a spěchal na další přednášku. Po ní už jsme dostali naskenované vlastní výtvory a začali jsme je překreslovat do OCADu. Schválně, jestli poznáte, čí je která mapa (vybírat můžete z možností: LuHo, Alča, Zelý a Kipli). A samozřejmě lze i hodnotit!

Soutěžící číslo 1

Mapa č. 2

Výtvor 3

Čtvrtý adept na mapaře

Alče se pak podařilo umluvit Krtka (Luděk Krtička) - mága přes GIS, zda-li by nebyl nápomocen vypracování onoho zobrazení světa, které jsme smolili minulý večer. Krtek dodal know-how, já to pak nějak ušmoulil v ArcGISu a ono to pak stejně neprošlo...

Tohle není světlina!

V neděli už nás čekala jen revize našich výtvorů, pár informací o digitálním mapování, prezentace o tom jak si sehnat své vlastní podklady (a nejlépe zadarmo) a nakonec společné foto.

Za to tohle je kamenitý vrcholek

Kupa lidí, co už ví, že mapy na stromech opravdu nerostou...

Počasí nám vcelku přálo, akorát těsně před odjezdem padla mlha jako mléko, takže cesta domů dostala nový rozměr.

L:"Hele já to tu znám jak své boty, tě budu navigovat jako při rallye, tam to jezdí taky prakticky poslepu jen podle instrukcí navigátora."

L:"Takže - levá tři, horizont kope, 120, pravá 2, levá 3 utahuje,..."

Z:"Už jsem ti říkal, že mám problémy s tím, kde je vlevo a vpravo?"

L:"To nevadí, já ti to budu ukazovat, pravá pět támhle!"

Dojeli jsme v pořádku. Zelýho ho to mapování fakt chytlo, protože už v pondělí večer mi poslal podklady pro ten kus lesa co mají u Srchu, takže je to jasné - mapa Počáply bude na jaře nová (i kdyby to měl udělat celé sám:-P). Myslím, že je na místě poděkovat všem těm, kteří se nám tam věnovali a snažili se nám předat jejich znalosti a zkušenosti získané za ty léta strávená pobytem v lese, zejména pak Meďovi, Bobovi, Krtkovi a Honzovi Langrovi. A Staroušovi za fotky:-)