Jelikož
se pořád konstantně propadám v Ranku, snaha proniknout do elity se začíná
míjet s úspěchem… Na sobotní klasiku jsem se přihlásil do Áček zbaběle sám,
ale na neděli jsem si věřil, že ty 4 kilometry bych mohl zvládnout zaběhnout
elitně. No nevyšlo to. Ale zpět k sobotě – ráno v Pardubicích chčije
o 105, takže sluneční brýle nechávám doma. Cestou do Šemanovic přestává pršet,
u Mělníka už svítí slunce… Na shromku je sucho, teplo, prostě hezky. Na start
je to sice pořádný kus, cca jeden jičínský kilometr (tzn. tři normální), ale
přes tréninkovou mapku se to dá zkrátit. Na startu proběhne tradiční vykecávání,
pobíhání sem a tam a jde se na věc.
První kontrola je jak pro čtrnáctky, druhá taky, na třetí běžím přes tréninkový prostor, kde potkávám Flašku, který tak stihne prozradit optimální postup všem, které cestou na start potká. Na čtvrtou kontrolu přichází první delší volba, hned na cestě se zařazuju za Davida (který je v lese už o dvanáct minut déle než já, ale zase aspoň běží elitu) a půlku postupu udržuju desetimetrový odstup, pak se dvakrát podívám do mapy, abych namapoval zbytek závodu a najednou je fuč. Cestou na pětku potkávám Mirina, který šel čtyři míny přede mnou, cestou na sedmou kontrolu ho někde míjím. Na občerstvovačku to beru přes vesnici, na jedenáctku mi stojí v cestě pole, ale jelikož netuším, jestli přes něj můžu nebo ne, tak to beru po kraji lesa, naštěstí to nebylo moc velké zaběhnutí a aspoň jsem se vyhnul botám plným bahna. Cestou na dvanáctku se raduju, že už to je do cíle jen kousek a na třináctku přichází zásadní okamžik celého závodu. Nevím, co se to stalo…teda jako vím, ale nevím proč. Místo toho abych si krásně po vrstevnici doběhl až téměř pod kontrolu, tak klesám o patro skal níž a když zjišťuju, kde jsem, rozhoduju se to oběhnout. Největší blbost, která mne mohla napadnout… Kdybych to vylezl zpět tudy, kudy jsem to slezl dolů, ušetřil bych si kromě čtyř minut i horolezeckou vložku a zmatené pobíhání kolem kontroly (+5 min). Na další kontrolu zjišťuju, že ten průchod co jím chci běžet nahoru je i pro takového ramenáče jako jsem já moc úzký a lezení už mám pro dnešek dost…takže oběhnout (+30 sec). No a na předsběrku si chci ušetřit dvě vrstevnice, tak se rozhoduju běžet stovkovým hustníkem (který jsem si na tréninkové mapce „ozkoušel“ a šel vcelku dobře proběhnout). No tak tenhle bohužel odpovídal tomu, že to byl kreslený 100% zelenou… Když se mi pak zachytí noha o jeden z mnoha šlahounů ostružin a já letím po hlavě do kopřiv tak nadávám natolik nahlas, že překřičím i Aljošu v cíli (+30 sec). V cíli už sedí velmi překvapený Mirin - při mém horolezení mne minul a dostal se zpět přede mne. Na výsledcích, ale překvapivě visím jako první ještě v době, kdy bylo z lesa venku už asi 40 závodníků…ale pak dobíhá Bača a o šest a půl minuty mne odsouvá na druhé místo. Pak se teda přede mne ještě dostane pár borců, ale osmička je vcelku dobrý výsledek. Ale mohlo z toho být mnohem víc bodů nebýt nešťastné třináctky… Ale aspoň jedna pozitivní věc mne čekala v cíli - Máňa si v lese pobyla o půl hodiny déle než já a já díky tomu vyhrál naší sázku. No odměna je snad jasná - pívo. Pak už odjezd na ubytko, večeře a pak Švábi. Oproti JWOCu to bylo slabé…z nikoho nevypadlo zelí, akorát Kosák nějak vykouzlil mrkev a já zkomolil salát na zelát. Na druhý den ráno jedeme zpět na louku, kde je vše ve stejném stavu jako předchozí den. Až na počasí teda. Už i sem došla fronta a různě poprchává, mrholí a časem i pořádně leje. Na start je to půlka toho co včera, náhodou to zase vyšlo, že jdem s Davidem stejně, a tak klušeme na start společně. Na startu si v duchu říkám, že na to mám, že když to nevyšlo včera, tak že dnes bude lépe. Leda hovno.
První kontrola je jak pro čtrnáctky, druhá taky, na třetí běžím přes tréninkový prostor, kde potkávám Flašku, který tak stihne prozradit optimální postup všem, které cestou na start potká. Na čtvrtou kontrolu přichází první delší volba, hned na cestě se zařazuju za Davida (který je v lese už o dvanáct minut déle než já, ale zase aspoň běží elitu) a půlku postupu udržuju desetimetrový odstup, pak se dvakrát podívám do mapy, abych namapoval zbytek závodu a najednou je fuč. Cestou na pětku potkávám Mirina, který šel čtyři míny přede mnou, cestou na sedmou kontrolu ho někde míjím. Na občerstvovačku to beru přes vesnici, na jedenáctku mi stojí v cestě pole, ale jelikož netuším, jestli přes něj můžu nebo ne, tak to beru po kraji lesa, naštěstí to nebylo moc velké zaběhnutí a aspoň jsem se vyhnul botám plným bahna. Cestou na dvanáctku se raduju, že už to je do cíle jen kousek a na třináctku přichází zásadní okamžik celého závodu. Nevím, co se to stalo…teda jako vím, ale nevím proč. Místo toho abych si krásně po vrstevnici doběhl až téměř pod kontrolu, tak klesám o patro skal níž a když zjišťuju, kde jsem, rozhoduju se to oběhnout. Největší blbost, která mne mohla napadnout… Kdybych to vylezl zpět tudy, kudy jsem to slezl dolů, ušetřil bych si kromě čtyř minut i horolezeckou vložku a zmatené pobíhání kolem kontroly (+5 min). Na další kontrolu zjišťuju, že ten průchod co jím chci běžet nahoru je i pro takového ramenáče jako jsem já moc úzký a lezení už mám pro dnešek dost…takže oběhnout (+30 sec). No a na předsběrku si chci ušetřit dvě vrstevnice, tak se rozhoduju běžet stovkovým hustníkem (který jsem si na tréninkové mapce „ozkoušel“ a šel vcelku dobře proběhnout). No tak tenhle bohužel odpovídal tomu, že to byl kreslený 100% zelenou… Když se mi pak zachytí noha o jeden z mnoha šlahounů ostružin a já letím po hlavě do kopřiv tak nadávám natolik nahlas, že překřičím i Aljošu v cíli (+30 sec). V cíli už sedí velmi překvapený Mirin - při mém horolezení mne minul a dostal se zpět přede mne. Na výsledcích, ale překvapivě visím jako první ještě v době, kdy bylo z lesa venku už asi 40 závodníků…ale pak dobíhá Bača a o šest a půl minuty mne odsouvá na druhé místo. Pak se teda přede mne ještě dostane pár borců, ale osmička je vcelku dobrý výsledek. Ale mohlo z toho být mnohem víc bodů nebýt nešťastné třináctky… Ale aspoň jedna pozitivní věc mne čekala v cíli - Máňa si v lese pobyla o půl hodiny déle než já a já díky tomu vyhrál naší sázku. No odměna je snad jasná - pívo. Pak už odjezd na ubytko, večeře a pak Švábi. Oproti JWOCu to bylo slabé…z nikoho nevypadlo zelí, akorát Kosák nějak vykouzlil mrkev a já zkomolil salát na zelát. Na druhý den ráno jedeme zpět na louku, kde je vše ve stejném stavu jako předchozí den. Až na počasí teda. Už i sem došla fronta a různě poprchává, mrholí a časem i pořádně leje. Na start je to půlka toho co včera, náhodou to zase vyšlo, že jdem s Davidem stejně, a tak klušeme na start společně. Na startu si v duchu říkám, že na to mám, že když to nevyšlo včera, tak že dnes bude lépe. Leda hovno.
 |
| Lepší kvalita zde |
Žádné komentáře:
Okomentovat