LuHo: Vrchol sezony v Břízkách

„Favorité nevyhrají“ – to byl tip stavitele tratí Honzy Picka před vrcholem domácí OB scény – MČR štafet a družstev v Břízkách u Jablonce. Favorité vyhráli – to je realita. Ale začněme od začátku. Letošní vrchol domácí OB sezony obstaral Tatran Jablonec na biatlonové střelnici v Břízkách. Hned na začátek je nutné říci, že to byly (společně s Áčkama v Sedmihoří) nejpovedenější závody letoška – výborné shromaždiště, super terény, nádherné podzimní počasí (byť první úseky družstev by možná mohly namítat, že 5°C není nic příjemného), prostě závody jak mají vypadat.
Možná bych teda ocenil i bližší parkoviště autobusů, ale nic není bez chybičky. V sobotu byly na programu štafety. Mne nominovali na finiš, takže jsem měl plno času fandit před tím, než jsem se vydal do lesa. Naštěstí bylo komu – Naše děvčata předávala na poslední úsek na prvních dvou místech, u chlapů už to bylo trochu horší, ale Noga se v lese vydal ze všech sil a Ludvu nechal na posledním úseku soupeřit s těmi, kteří měli zálusk na čtvrté místo. Nakonec z toho byla osmička. V dámách se Lenďa nechala předběhnout Šafkovou a bylo z toho zlato a bronz. Ve veteránech zabojoval děda a urval společně se svou štafetou stříbro (takže rodina už úspěch má). A jak naše štafeta? Píkej i Lála zaběhli výborně, takže přede mnou byl náročný úkol – skončit lépe než naše Céčko loni, tzn. do čtrnáctého místa. Málem by mi to nevyšlo, ale naštěstí Šalát na doběhu zaběhl do špatného doběhového koridoru a přenechal mi tak ono čtrnácté místo a ten pocit, když porazíte zlínské Áčko.

Pak už jen sejít zpátky k autobusu. Škoda jen, že jsme bydleli od shromaždiště blíže, než jsme měli bus… Večer po výborné večeři hurá do „Nočního baru“ na Svijany. Pak, když celá chata už spí, na „tichý fotbálek“ – Alča s Kosákem dostali 2,5:0 na zápasy. Druhý den ráno zase štreka nahoru na střelnici. Namalovat válečné barvy, vytáhnout buben, řehtačku, sirénu, nažhavit hlasivky a může se jít fandit!

Sílááá!

Trenér Žloutek to letos bohužel neodhadl, takže z toho byla brambora a díky tomu, že se Česká liga klubů počítá nějakým zvláštním způsobem (celou dobu někdo vede o parník a najednou jeden závod a je z toho brambora), tak máme na to skoro si založit někde políčko…ale třeba nám z toho do příštího roku vyrostou i rajčata. No a naše Céčko se stejně jako loni nechalo předběhnout Dé týmem, takže dojmy nic moc. Navíc když mne už druhý den po sobě v lese předběhl Mára Minář…

Aspoň, že byla na průběhu dobrá nálada:-)

No, a když jsme cestou domů chtěli rozproudit zábavu, tak nás zpět do patřičných mezí usadil Béďa, že prý mámě pět žalmy...na a tak jsme (hlavně teda Noga) jich pár vymysleli, zjistili jsme totiž, že muži v Bé družstvu povětšinou (až na Žloutka) porazili své kamarády z Áčka a tudíž:

Á Píkej dal Nogovi!
Á Zlosin dal Davidovi!
Á Lála dal Matieskovi!
ALE! Fenclovka dala Kenymu!:-D

I přes "smuteční" atmosféru jsme vytvořili světový rekord v počtu lidí na čtyřce. Isce by to příště chtělo ještě nějaké malé a lehké děti, ale i tak nás tam bylo 22! No a možná taky příště nemít všechny holky dole :-D
Pak nás Noga přemlouval, ať vystoupíme v Hradci (víme proč), ale nějak to neklaplo, tak se urazil a po příjezdu se sbalil (a sbalil i Zlosina) a odjel do Hradce. V hospodě jsme se sešli nejdřív jen 4!! Ale pak naštěstí dorazila děvčata a po návštěvě Třistadesítky a po jedné hře fotbálku (i hodině v noci) jsme to tak nějak rozpustili... Ale je důležité na věci nahlížet pozitivně, takže na závěr pár pozitivních faktů (možná se budu opakovat, ale matka moudrosti je matka moudrosti):