Štafle a sprint v Rychnově

První podzimní závody byly konečně blízko domova, takže jsem se konečně vyspal už v posteli a ne až v autobuse. Když už jsme u autobusu, v týdnu před závody se našemu milovanému klubovému busu utrhl měchýř (nebo měch, co já vim…), takže jsme museli vzít zavděk náhradním. Sakra, ten bych si nechal líbit až do konce sezony (přespříští), teda na družstva by to chtělo zase něco staršího samozřejmě… Shromko na louce pár kilometrů nad Rychnovem obsahovalo, co mělo (včetně dostatku sudů Kaštana). Přijeli jsme tak akorát, abych stihnul Toiku a došel včas na start prvních úseků a vyrazil do lesa.
Tam nejdřív absolvovat atletickou vložku na první kontrolu a pak traverzovat svahem tam a pak zase zpátky. Nejzáludnější část byla jako obvykle v hustníku, kde jsem nechal nějaké minutky navíc a ztratil kontakt s prvním balíkem. Možná, že to byla nakonec výhoda, protože se z houštin přede mnou v jednu chvíli začaly ozývat nadávky a klení na ty zas**né vosy. Po radiu se vyběhlo do čistého lesa, kde jsem pelášil, co to šlo a postupně stáhl ztrátu, kterou jsem v předchozím průběhu nabral. Na předávce jsem jako 13., Zbynďovi oznamuju, že si má dát bacha na 10-12 v hustníku.

©Kade

Jako bych mu to vůbec neřekl… Naštěstí není sám, kdo se tam ztrácí, takže udrží pořadí a Zlosin na posledním úseku ještě jedno místo stahuje – 12. flek jako Céčko není vůbec zlé. Po doběhu rychle vyklusat, vyklepat nohy, dát si malinovku (přece jen jdu odpoledne Elitu…) a po potlesku nejlepším do busu směr Rychnov nad Kněžnou. Po příjezdu do Penáče na nanuk (vedro je fakt na padnutí) a pak rovnou na zimák na ledovou (momentálně teda betonovou) plochu rozložit věci. Trochu zamrzely hajzlíky, které nesplachovaly, ale to se snese, když tam je člověk včas a ještě není naplněno po okraj. Pak už jen rozběhat a jde se na věc. Moc jsem si nevěřil, že mi vyjde Elita, ale vyšla a nakonec z toho možná i budou nějaké body. Popisovat průběh trati nemá cenu – celou dobu jsem byl mentálně cca o 10 vteřin pozadu, takže nic moc… Ale do dvacítky to bylo. A co si budeme nalhávat – kdo z vás to má:-D

Po výklusu by to chtělo pivo, ale řada je fakt dlouhá. Naštěstí máme štěstí, šéf z JWOCu (Michal Tihon) je na řadě, a tak nám (mě, Máně a Pétě) tři vezme. Pak všichni čtyři dáváme ještě jedno a já mám pak co dělat, abych nemusel zastavovat bus cestou domů kvůli čurání. V neděli ráno sotva hýbu nohama, 20 minut výklusu bylo asi málo… Shromaždiště stejné jak včera, akorát se prohodil doběh s diváckým úsekem, takže do cíle to nebude do kopce. Start stejným směrem, stejné startovní číslo, stejná atletická vložka hned na jedničku no a tím veškerá podobnost končí… Bohužel. Už na trojku nabírám dvouminutovou ztrátu na první balík a od té doby běžím prakticky sám. Navíc se mi v hustníku propadne noha skrz hromadu větví a zvrtnu si kotník, o 200 metrů dál dostanu dvě žihadla do pravého stehna a na další kontrole mi tu zraněnou nohu ještě někdo přišlápne…ale dokončím! A v součtu s výkony Honjana a Zlosina to ještě vyšlo na první dvacítku, takže body byly;-) Pak už jen počkat než se vrátí z lesa první úseky zlínských a blanenských žen a kelímkáč s vinnou klobáskou spravuje náladu;-) a kotník se snad dá za týden dokupy, abych byl ready do skal u Šemanovic. Toť vše;-)