Mistrák na Rejvízu

Tak se mi zase nepodařilo proniknout do A-finále. No ale popořadě. V sobotu vstávačka už v 5.43, cestou v buse ne a ne zabrat, ani Nightwish a Sonata nepomohla. Při průjezdu Jeseníkem brutální chcanec, cestou nahoru na Rejvíz mlha, to nám to pěkně začíná. Když vyjedem nahoru, jsme v mracích a mlze, ale už nic nepadá, takže to konečně začíná vypadat k světu. Máme štěstí, že bydlíme hned u shromka, takže před startem ještě stihnu si dát dvacet v měkké posteli. Pak už jen sbalit batoh do karantény – mp3, ESTIM ionťák, banán, horalku a dostatek hajzlpapíru. I když tak vybavený jako Šalát, který vypadá jako by šel na severní pól, teda nejsem. Na předstartu se vykecáváme s Kirim tak dlouho až málem nestíháme start, takže až z fotek zjišťuju, že jsem běžel „na Beťáka“.
Middlový začátek jsem si pohlídal, ale nějak jsem se nemohl rozhodnout jak provést dlouhý postup na čtyřku, až jsem nakonec zvolil až moc defenzivní variantu zprava spodem, což znamenalo 2 a půl minuty ztráty na zítřejšího mistra Šéďu a minutu a půl na ostatní smrtelníky, kteří se mnou běželi semifinále. Dál jsem si přidal ještě dvakrát po minutce. Ale všechny kolmé výběhy jsem vyběhl a cítil jsem, že mi to vcelku táhne.

Na doběhu mne nejdřív oslepil Kade se svým novým nádobíčkem a pak vyhecoval Béďa svým komentářem, když hlásil, že jsem zatím na sedmém postupovém místě. Bohužel za mnou ještě startovali dobří borci a nakonec mne odsunuli na konečné jedenácté místo, minutu a šest vteřin za postupem. No co už - zítra bude finále B taky solidně obsazené, propadl se do něj i zatím vedoucí muž Českého poháru Eda, dále Panchy, Zvíře, Osin, Klusy, Šalát a další. Jenom Sosák šel až do Céčka (naštěstí). Takže souboj o body do Ranku bude tvrdý. Ubytování máme fakt luxusní - sprchu do deseti minut od doběhu už jsem dlouho neměl. Pak nabrat síly v posteli a hurá na pivo a na večeři. Po večeři probrat týmovou taktiku na družstva nezvládám, jsem línej vstát od piva a vylézt schody nahoru. A navíc jsem o tom nevěděl. Po šesti kouscích je čas jít chrnět. Ráno na snídani se nacpu vším co je k dispozici – šunka, salám, sýr, marmeláda, rohlíky, chleba, müsli, mléko, rajčata, banán, čaj…klasika bude dlouhá ať je z čeho brát. Na start vybíhám téměř z postele. Snad se stihnu za dvě hodiny vrátit z lesa, umýt a opustit pokoj. Na tréninkové neodolám „šulinovi“ a běžím se tam kouknout – no nic moc, v mapě to vypadá lépe. Pak už jen „vybočit“ a jde se na věc. Kudy jsem to běžel, najdete tady. Při zpětném pohledu jsem zjistil, že od té chvíle, co jsem na osmičce doběhl Panchyho, jsem o dost zrychlil svůj běžecký projev – takže dík! Spolu už pak běžíme prakticky až do cíle, akorát v posledním kopci jsem mu 20 metrů cuknul;-) Je z toho solidní páté místo, od vedoucího muže Českého poháru jsem dostal jen šest minut, takže spokojenost nejvyšší. Po doběhu už jen sprcha, pivo, klobása a cesta domů. A pak čekání na to, než se Žloutek rozhodne, jak to letos poskládá, aby z toho zase něco bylo, když je ten lichý rok. Ve středu přišel mail se sestavou a došlo k tomu, čeho jsem se bál. Jaká licence, takové družstvo. A aby toho nebylo málo tak v sobotu finiš a v neděli ten nejdelší úsek. No aspoň si to v tom lese užiju, když už se na to připravuju celý rok;-)