Závěrečná párty JWOC aneb „Sory alfe kalik!“

Je pátek 11:02 a někde daleko ve Zlíně nastupuje kdosi do vlaku směřujícího do Otrokovic. Ve stejnou chvíli se v Pardubicích ve vyhřáté posteli probouzím já. Tak by mohl začínat i nějaký béčkový román nějakého neznámého autora. Ve skutečnosti takto začíná příběh poslední JWOC párty v Hradci. Mně v tu chvíli zbývají přibližně tři hodiny do doby, než opustím rodné Pardubice a vyrazím směr Mechov.
Takže ještě v klídku oběd ve Slovanu, nákup v Bertovi a sbalit pár švestek (hlavně teplý spacák) a vyrazit na nádro. Kvůli výborně řešené dopravě v Pardubicích má trolej zpoždění, takže „přivítání honorace“, které jsem slíbil Máně, nestíhám, nevadí, za hodinu bude repete, až dojede i Peťa. Pak už se společně přesunujeme do HK. Na nádru hlasování o dalším průběhu cesty na loděnici (Slezskou plovárnu) – pěškobus vyhrává 2:1.

Fakt mě musíš fotit?:-D

Odnesly to jen jedny boty, pohoda (se slepí, ne?). Po příchodu (skoro jako obvykle) jdeme na jedničku. Pak mám snahu porazit Kluka z plakátů na supersprintu…no jak to naznačit slušně – kolečka o průměru 3mm byla fakt malá, hnědá barva moc hnědá, privát moc zelený a plot překonatelně (v mapě) nepřekonatelný (v reálu). Takže z toho nic nebylo a navíc mě porazil i Tukan. Pak opět do teplého oblečení, přicházejí i další známí i kamarádi z pořádání. Akorát teda vedení dorazilo jen z jedné půlky, takže jsme Michala zbombardovali SMSkami (nijak na ně nereagoval – při zpětném pohledu to bylo to nejrozumnější, co mohl udělat:-D). Pak opéct buřty z Berta, párkrát spadnout z lajny, vyprosit klíče od slávistické klubovny od Heppyho, abychom měli kde přespat (moc dík!!) a na závěr tři až šest kol čištění zubů.

Solidní plůtky!

Pak následovala asi milion kilometrů dlouhá cesta na Bířu (a kudy jsme šli od rachoťáku k Futuru zatím nevíme), tentokrát žádná navštívená škarpa cestou. V klubovně jsme si zatopili, roztáhli spacáky a tak nějak jeden po druhém (nebo na druhém?) usnuli. Ráno jsme si to tam pořádně prohlédli – fakt luskusní klubovna!

M: „To je nějaké divné.“

L:  „Co?“

M: „No tohle.“

L: „Hm…“

M: „Nechají nás tu přespat a my místo toho, abychom se vzbudili, sbalili a vypadli co nejdřív, tak tu vegetíme ještě další dvě hodiny:-D.“

Za super počasí opouštíme klubovnu a vyrážíme na vlak. Plán dojít pěšky až na nádro (6km vzdušnou čarou) bere kilometr a půl od cíle za své a zbytek se vezeme městskou. Cestou mne tedy ještě velmi zaujala křižovatka u univerzity (50°12'4.187"N, 15°49'57.043"E). Buď má červenou chodec, nebo cyklista, takže se buď chodci, nebo cyklisté pletou mezi projíždějícími auty, idiocie v praxi… Cestou dál už se nic zajímavého nedělo, možná až na toho skokana, kvůli kterému nás „nechtěj pustit do Pardubic“, takže v Opatovicích přestupujeme na přeplněnou náhradní dopravu. Peťa kvůli tomu nestíhá přestup. Cestujeme i společně s jistým pánem, který po příjezdu před pardubické nádro má nutkání urážet Pardubice…:

Pán: „A to víte, proč mají Pardubice ve znaku jen půlku koně?“

L: „Pusťte mne ven nebo to nedopadne dobře!“

Nakonec jsme se teda nepoprali, ale určitě bych vyhrál! Pak už jen vyprovodit holky na jejich vlakové spoje a domů. V busu potkávám spolužáka z gymplu a slovo dalo slovo a stavili jsme se na jedničku do Nory a probrali narychlo novinky ze života. A co znamená věta z nadpisu? Ode dneška je to univerzální odpověď, která nahrazuje „nemůžu“ a v doslovném překladu je to „Sorry, ale kalím.“;-)