LuHo: Víkend plný O-akcí

...převléknout, vynulovat všechny čipy, připravit občerstvovačku a hurá na start. Ten nám zpříjemnili šamani, kteří tu měli své soustředění. A pak už se šlo na věc. V MIXech v kategorii one-man-show nás bylo pět, tedy aspoň do třetí kontroly prvního úseku, kde závod skončil pro Kamínka (s ohledem na výsledek - ještě, že tak, s ohledem na zranění - doufám, že to bude co nejdřív v pořádku). Z prvního úseku se vracím díky drobnému zaváhání dĚdy jako první, v závěsu za mnou "předávají" jak dĚda, tak PaNcHy a jako první LPU i Lála, zbytek netuším, protože jsem se vydal do lesa na druhou část dnešního snažení.

První úsek - běžel LuHo (měl běžet děda...)

Na krátkém úseku dělám hned na jedničku 5" chybu, toho Eda využívá a jde do trháku, nasazuje ďábelské tempo a s Nc jsme rádi, že ho držíme na dohled... Třetí úsek bude masakr... Na druhé předávce, poté co mi LuHo plácnul se rozhoduju, jestli do sebe kopnout gel nebo ne. A přesně v tuhle chvíli jsem udělal jediné špatné rozhodnutí - nevzal jsem ho.

Druhý úsek běžel taky LuHo (a běžet měla máma)

Když už jsem dnes potřetí na mapovém startu, předbíháme s Hyim pána, který jde velmi pomalu pěšky - "přesně takhle budu "dobíhat" do cíle", říkám mu. A taky že jo. Ale předtím ještě deset kilometrů tvrdé práce, po náběhu do mapového překvapení děláme (stále ještě všichni tři pohromadě) jedinou větší chybu dne, Hy si to štráduje úplně někam do kopru a nereaguje na náš křik, takže zbýváme už jen dva. Eduard a LuHo.

Nejhezčí část trati

Ani skalní supersprintík s pořadím nezamával, takže rozhoduje návrat na normální mapu, tam začínám tuhnout a Eduard se vzdaluje. Cestou na šestnáctku nejenom, že volím špatný postup, ale přichází i krize, takže posledních 200 metrů jdu pěšky a svačím horalku, absence gelu na předávce se projevila naplno. Pak se tedy znovu rozbíhám, ale rychlost běhu je tak poloviční, naštěstí náskok na Vaska je dostatečný, takže do cíle docházím na druhém místě pět minut za štafetou dĚda a dvě minuty před VVVaaassskkkem.

Třetí úsek - konečně to "moje"

Takže směle můžu prohlásit, že čest Fridrichových, kteří letos nemohli běžet, kvůli zranění dvou ze 4 členů rodiny, jsem, jakožto samostatná jednotka LuHoLuHoLuHo, zachránil. Po závodě sotva chodím, ale na Bernarda a gulášovku dopajdám. Pak už jen dojet domů a po sprše zalézt do postele a začít psát tenhle článek.