dO-Gala!

Áááá! Jůůů! Ou há jé hé! Hopsa! Hejsa! Héj! Hůůů! Jak vypadám? Ó, sekne mi to. Mám pěkné vlasy. Krásnou tvář. Nádherný oblek. Vypadám fakt božsky. Áááá! Ou ou há hú! Hejsa! Mňau! Hé! Ou áá! Jakpak asi vypadám teď? Ó, radost se podívat. Účes je parádní. Tvář pořád boží. Můj oblek - jsem prostě hezoun a tečka. Áá úú, áá júú, hej sou, hé eu ou.

Sešel se rok s rokem, mistrovství štafet a klubů je již dva měsíce za námi, tréninková sezona před námi, takže je čas na to se opět na jeden večer obléct do gala a zatleskat těm nejlepším z nás na vyhlášení nejlepších píchačů a píchaček mezi O-sportovci. Letos se pořádání této slávy ujali Turnováci, což znamenalo, že se po této akci neuložím do své postele jako předešlý rok, ale pouze do spacáku v tělárně uprostřed Turnova. Než se tomu tak ale stane, stane se toho ještě mnoho. Z Pardubic nás letos moc nejede, jen Béďa, Procházkovi, Ivetka, Pája (všichni buď den předem, nebo autem nebo z Prahy...) a já s Honjanem jedem vlakem. Ale nejedem sami, jelikož Pardubky jsou nejvýznamnějším železničním uzlem na východ od Prahé, takže veškerí východniari z Bulharska a jiných končin naší krásné republiky zde přestupují na rychlík do Turnova. Na nádru potkávám Maroše, a po shledání s Honjanem už čekáme jen na Baču. Bača se zjevil za chvilu aj s Kirim a basou dvanáctky z Pernštejna, rumem a celou výpravou z Luha. To bude cesta! Když po dvou hodinách vylézáme z vlaku, jsem již obtěžkán čtyřmi kuželkami v břiše. Cestou do tělárny děláme menší mapovou chybičku, ale jen kvůli tomu, že si potřebujeme ulehčit a uprostřed kruháče nám to přišlo blbé. V tělárně je to velmi vtipné - všude možně pobíhající děvčata v šatech, pánové v obleku a uprostřed hlouček čtyř lidí, kteří si předávají dva dvoulitrové rumy s kolou - než se člověk napije jednoho, už mu nutí do ruky další se slovy "a co je toto?". Po lehké večeři se vydáváme na cestu na Střelnici. V úvodu večera zatleskáme nejlepším mladým i starším a dospělým, lyžařům, kolečkářům i vozíčkářům a pěšákům. Do Síně slávy přibudou další dva orienťáci, do mne zaplují další dvě píva. Potom se přesouvám na bar, potkávám Peťu, Máňu, Honjana, Panchyho a plno dalších a už to tam lítá jedno za druhým...pak to teda lítá i ven, melounová vodka není můj cup of tea...

Jedna ze dvou fotek na kterých jsem a jediná použitelná:-)

Vzpomínky na zbytek večera by se daly shrnout velmi jednoduše - okno, bar, Citrus (3x), okénko, zelená, vikýř, terasa, procházka, další rundy na baru, Kade, foto, bar, pivo, výkladní skříň, tanec, Rap Kingz, došlo pivo, dáme čerta, cesta, polštářek, spacák, desetiminutový souboj se spánkem, koma...ráno sedíme a žereme cibulu. Bača s Kirim chtěj stihnout vlak už v 8.42, no dali to, ale jen tak tak. My rozumnější si dáváme dvě hodinky navíc, ale taky to málem nestíháme, zvlášť kvůli návštěvě Tesca. Na nádraží nás dojíždí zlínská výprava a mává nám na cestu. Sice mi přijde, že spíš jedeme lodí než vlakem (aspoň podle toho jak se mi houpe žaludek), ale nic zlého se již nestane. Na nádraží se loučíme s Luha výpravou a díky Honjanovu tatovi se vezu až před dům.

A za rok to prý bude zase, tentokrát ale v Brně, tak uvidíme s čím se Bažiny vytasí...