KZ Vinice

Zkratka KZ není jen nicknámem budoucí manželky pana NP, ale poslední dobou hojně využívanou zkratkou pro Krosový Závod (all credits go to Mrazák). A jelikož kros na Vinici jsem běžel naposledy v roce dvoutisícím sedmém, navíc ještě dost neslavně, řekl jsem si, že by bylo dobré se opět zapsat do historických análů a jako bonus zkusit získat i pár bodů do ZHL.
Po pátečním basketu (palec zdá se být vcelku v pohodě, po té prosincové nehodě) a sobotních dvoukilometrových úsecích se v neděli ráno probouzím a nemůžu popadnout dech, rýmička a kašlíček mne staví před zásadní rozhodnutí - jet na kole v minus deseti na Vinici, tam v téže teplotě běžet, a zase na kole zpět nebo se válet s novými kamarády v posteli. Všechno za mne vyřešil Štěpán, že prý jestli nechci svézt autem. Takže jsem jel. Při pohledu do startovky mi bylo jasné, že dnes se závodí pouze o druhé místo, se zdravotními trably jsem se viděl tak někde okolo Mícy a Keňáka. Po startu se ukázalo, že odhad jsem měl dobrej - David nám utíká už v prvním kole, já se držím pár metrů před Zvířetem, Kennym a Mícou. V plánu je 7 okruhů (1,24km/46m).

U pilíře to klouzalo jak sviň...

V prvním se cítím ještě dobře, při náběhu do druhého už přichází slabost. Vcelku nečekaně přichází i na mé spoluběžce, takže se jim vzdaluji. Ve třetím kole se kolem mě prožene Zvíře a já začínám přemýšlet, zda nepřestoupit do kategorie H, která má ty okruhy jen čtyři. Nakonec to teda doklepu celé - podle GPSky postupně po vteřině zpomaluju, zkušeně si hlídám záda a když už nejbližšímu soupeři dávám celou úvodní smyčku, vnitřně se raduju, že bych to mohl doklepat na tom třetím místě. Tak se taky stalo - cílem probíhám jako třetí, připisuju si 10 bodů do tabulky a v autě se zaklínám, že příští účast opět za sedm let... A Kuňka je prej ještě horší, tak uvidíme jak se vyhrabu z toho zdravotního svrabu, jestli bude mít cenu tam vůbec jezdit. I když můj překvapivý skok na druhé místo průběžného hodnocení ZHL by stálo za to využít:-)