Sice se říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok, ale u mě to tak zatím nevypadá. Prvního ledna jsem udělal rychlý krok maximálně tak na přechodu, aby mne nezajelo auto, kdežto hned první neděli už jsem ve skříni hledal buzolu a čelenku, abych mohl soupeřit s Honjanem o post vedoucího závodníka prestižního seriálu závodů. Dalším kolem PZP totiž byl middle na Vinici a blízkém vojenském cvičáku. Mapa byla slepená ze dvou částí - severní kus byl jižní část mapy Ideon, která si stále drží kvalitu z roku 2011, jižní kus byl pouhým překreslením starého leteckého snímku, který kvalitu neměl, takže jediné čeho se dalo držet byly velké cesty a směr a vzdálenost, což bez buzoly není zrovna úplně nejlehčí věc.
Buzolu jsem sice sebou měl, ale v kapsičce klacků mi byla opravdu na hodně věcí, kvůli tomu jsem na trati vysekl pár zbytečných kliček, ale většinou to bylo stejně jen o tom najít nejprůběžnější cestu skrz různé ostružiny (žlutá na mapě opravdu nebyla lehce průběžná). Navíc kromě toho podrostu byl celý prostor rozježděný od tanků, takže leckdy to byl i souboj kotníků o to, který z nich se dokáže vykroutit do nepřirozenější polohy. Závěr po nemocnici už jsem si pohlídal, takže jsem urval jak vítězství, tak i průběžné vedení v PZP.
Buzolu jsem sice sebou měl, ale v kapsičce klacků mi byla opravdu na hodně věcí, kvůli tomu jsem na trati vysekl pár zbytečných kliček, ale většinou to bylo stejně jen o tom najít nejprůběžnější cestu skrz různé ostružiny (žlutá na mapě opravdu nebyla lehce průběžná). Navíc kromě toho podrostu byl celý prostor rozježděný od tanků, takže leckdy to byl i souboj kotníků o to, který z nich se dokáže vykroutit do nepřirozenější polohy. Závěr po nemocnici už jsem si pohlídal, takže jsem urval jak vítězství, tak i průběžné vedení v PZP.
Další akvizicí tohoto týdne, která stojí za zmínku (kromě toho, že nám začalo docházet cukroví) byl čtvrteční nočák na Chvojně. Bílé auto do tmy bylo naplněné až po okraj, kromě mne a řidiče jeli taky Kanti(y)s, Demlik a Jurda. Už cesta tam naznačovala, že v lese to nebude jednoduché. Ztratili jsme se totiž už cestou tam. Je jasné, že většina lidí by si tipla, že za to může Jurda, ale abychom mu nekřivdili, tak z 5% za to můžu aj já. Napodruhé už dojíždíme na správné místo, vybalujeme žárovky a vyrážíme do tmy. Tentokrát nám Knapovky připravily jeden normální okruh a jako bonus hada.
Na víkend připravil Honjan další ze zimních minisoustředění. Pořádně potrénovat přijela návštěva ze Zlína, takže se oba vydáváme k rybníčku ve Spojile, na sraz k dopolednímu krosu. Po proběhnutí tratě už jen krátká rozcvička a start do šesti téměř 1,5km dlouhých okruhů. A aby to nebylo tak jednoduché, tak každé další kolo musíme běžet rychleji, než to předchozí. Do hry tak vstupuje taktika jako na Tour de France, jediný kdo běží naprosto netakticky (a ve výsledku pak vyhraje) je Noga, který nám nastupuje a utíká už v prvním kole. Ve druhém kole mi "spadne řetěz", takže musím peloton dohánět, což mi bere síly. Ve třetím kole za to vzal Ludva a zbytku balíku (já, Zvíře, Honza) utíká. Postupně zrychlujeme kola o deset vteřin a udržujeme konstantní odstup necelého sta metrů na Ludvika. V posledním kole za to tahám hned od začátku, už není na co čekat, trhám se z balíku a dotahuji na Ludvu, kterého v závěrečném kopci předbíhám a slavím velký úspěch. Noga tou dobou už někde vyklusává...
 |
| GPS mezi baráky dosti stávkovala, takže ručně překresleno |
Nakonec mne poráží jen David, takže si odnáším druhé místo, 12 bodů a ten super pocit, když běžíte závod přímo před svým barákem. Pak už jenom domů na oběd, po obědě zafandit Razýmovi s Jakšem (dobrý čtvrtý flek!), po výborném tiramisu prohrát Carcassonne (ale jen díky obrovskému štěstí protihráčky!), potrápit své i Mániny mozkové závity v Logikovi, vyprovodit ju na vlak a dohánět spánkový deficit...
Žádné komentáře:
Okomentovat