Tentokrát ovšem z druhé strany, z Ústí nad Orlicí. V Pardubicích na hlaváku se nás schází devět, vedoucí samozřejmě přibíhá jako poslední. Lála přistupuje v Chocni, Voják na nás čeká v cílové stanici (tedy vlastně na startu). Dvouciferný počet účastníků je rekordní. Kromě už protřelých účastníků je nutné vyzdvihnout jednoho nováčka. Většinou se mu smějeme (zasvěcení už tuší), ale za tento výkon zaslouží pochvalu - dobrej výkon Jurdo! Po společné fotce do historických análů vyrážíme Lednový long run.
Oproti prosincovému se změnilo téměř vše - přibyly kopce, přibyl i sníh, zato ale ubylo pár teplotních stupňů. Už v prvním kopci se pole trhá, zjišťujeme, že Křižák asi hodně točí, páč nám hned ze začátku utíká, na druhém konci skupiny sotva chytá dech Kárys, kterému navíc blbne světlo. Keňák si dává před druhým kopcem dvacet. Kliků. V armádě to holt není žádný med. Kárys nakonec mění s Lálou baterku a tak mu to zvedlo náladu, že i zrychluje a už mu to i vcelku táhne. Z kopce dotahujeme vedoucí skupinu, tempo je přímo ďábelské, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že původní plán byl jít to na pohodu, 3:06 na kilák je vcelku rychlé. Cca za půlkou cesty nás čeká nejstrmější kopec, za kterým následuje kilometr a půl dlouhý mírný seběh po krásně zasněženém poli, a pak pěšinkou do Brandýsa. Tam vynecháváme přírodní bludiště (v noci bychom se z něj nemuseli dostat) a po zelené pokračujeme do Chocně.
V cíli už nás čeká naše oblíbená nádražka, zaplouváme do ní, tentokrát obsluhuje paní vedoucí, trošičku zděšena, ale šťastná, že bude útrata. Většina účastníků (zejména tátové od rodin a mlaďák) ale odjíždějí hned prvním vlakem, takže si sotva stihnou dát čaj, natož pivo. (Takto si to po mně chtěl Štěpáne, abych to napsal?:-D) Zůstáváme tedy pouze tři, dáváme už tradiční slivovici a pár dalších kousků a hodinu po první skupině opouštíme Choceň směr domů.
Na druhý den jsme si naplánovali výjezd na nočák u Jaroměře - na to jakou jsme jeli dálku, mne to trochu zklamalo, obzvlášť, když jsem si nechal buzolu v autě a na pár místech se pak točil jak vítr v bedně...navíc jsem byl nucen zkrátit druhé kolo, abychom stihli být včas zpět v Pardubicích, ale aspoň něco - pořád lepší, než sedět doma na zadnici;-)
 |
| Deset speleologů a jedno Teletubbies na výletě |
Oproti prosincovému se změnilo téměř vše - přibyly kopce, přibyl i sníh, zato ale ubylo pár teplotních stupňů. Už v prvním kopci se pole trhá, zjišťujeme, že Křižák asi hodně točí, páč nám hned ze začátku utíká, na druhém konci skupiny sotva chytá dech Kárys, kterému navíc blbne světlo. Keňák si dává před druhým kopcem dvacet. Kliků. V armádě to holt není žádný med. Kárys nakonec mění s Lálou baterku a tak mu to zvedlo náladu, že i zrychluje a už mu to i vcelku táhne. Z kopce dotahujeme vedoucí skupinu, tempo je přímo ďábelské, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že původní plán byl jít to na pohodu, 3:06 na kilák je vcelku rychlé. Cca za půlkou cesty nás čeká nejstrmější kopec, za kterým následuje kilometr a půl dlouhý mírný seběh po krásně zasněženém poli, a pak pěšinkou do Brandýsa. Tam vynecháváme přírodní bludiště (v noci bychom se z něj nemuseli dostat) a po zelené pokračujeme do Chocně.
Na druhý den jsme si naplánovali výjezd na nočák u Jaroměře - na to jakou jsme jeli dálku, mne to trochu zklamalo, obzvlášť, když jsem si nechal buzolu v autě a na pár místech se pak točil jak vítr v bedně...navíc jsem byl nucen zkrátit druhé kolo, abychom stihli být včas zpět v Pardubicích, ale aspoň něco - pořád lepší, než sedět doma na zadnici;-)
Krásně jsi to napsal Lukáši. Snad jen dodám, že čaj jsem stihl v pohodě a piva taky, dvě.
OdpovědětVymazat