PZP v Bohdanči a repre nočák na Roudničce

Seriál PZP se v polovině února přehoupl do své druhé poloviny a to závodem v Bohdanči. Scorelauf na 14 let staré mapě, se "zajímavým" způsobem ražení připravil Čenda, sraz u vodojemu všichni nakonec našli, takže když jsem s mírným zpožděním přijel aj já, tak už byla většina lidí v lese.
Startoval jsem hned po Alešovi a těsně před Davidem, toho potkávám už na své třetí kontrole, kde postávám metr od kontroly, ale prostě ne a ne si jí všimnout. Dál tedy pokračujeme v tandemu, což mne přestává bavit, páč ani jeden z nás není schopen tomu druhému utéct. Takže volím jiné pořadí (cca o 70 sec pomalejší) a opouštím Davida. Bohužel jsem díky tomu hned na další kontrole "doběhl" Aleše a s ním pokračuju až do městské části. Tam mu sice utíkám, ale mám ještě pár kontrol navíc, takže v cíli je dříve než já a v součtu mne o minutku poráží, mezi nás se ještě vlezl David, na kterého mi chybělo třicet vteřin. Ale jelikož se nezúčastnil Honjan, dostávám se do trháku v průběžném hodnocení.

Hned v pondělí se vydáváme na další letošní nočák (když už teda chceme jet na to MČR v nočním). A aby to stálo za to, tak si dáme rovnou repre trénink. U Hradce na mapě bez cest se to zdá jako sebevražda, ale Roudnička je překvapivě členitá, takže to není až tak hrozné. Chyb jsem se samozřejmě nevyvaroval, některé byly způsobené mou slepotou, další mou blbostí a na devatenáctce jsem lítal jak vítr v bedně pouze proto, že ji někdo ukradl...

Pocity z tréninku jsem měl dobré, ale jen do chvíle než jsem měl v Pardubicích vystoupit z auta. Ouha, nějak mi nejde ohnout koleno. Nakonec dopajdám domů a říkám si, že do rána to přejde. Nepřešlo. Dávám tomu čas do čtvrtka, odvolávám soustředění v Bělči, Zelýho maturák, ZHL v Dřítči a navštěvuju doktora... Koleno dostává opravdu komplexní péči - injekci, nějaké pilule, ortézu a rehabko (magnety). Tak uvidíme, jak to bude dál...