(Skoro)jednooký mistr oblasti

Po tom, co jsem v páteční podvečer absolvoval Epic HPL, jsem ráno vyrazil už na své druhé letošní oblastní mistrovství, tentokrát na klasice. Po menších peripetiích s nestartujícím busem nasedám k Zelýmu do vozu (tentokrát není bílé, ale červené :-( ) a vyrážíme do Lužan. Z pokynů si pamatuju, že je to dost daleko na start, ale příjezd stíháme v pohodě, ještě mám dokonce rezervu na TOIku.
Na start klušu, s časem tentokrát problém nemám. Příjemné počasí, svítí sluníčko, do lesa se těším. Při pohledu do startovky se obávám akorát Lály a Hepyho, ale s pocitem solidně odběhnuté klasiky v Turnově a vítězství na sprintu minulý týden si věřím. Na jedničku jsem nejdřív moc nahoře, pak kolem ní proběhnu dolů a po chvilkovém postávání a koukání do mapy se k ní zpátky vyškrábu. Začátek sice nic moc, ale trať bude ještě dlouhá, nic není ztraceno. Navíc jsem na jedničce stáhl soupeře, který přišel na start později, takže třeba budem spolupracovat a povalíme to rychleji. Na dvojku vyrážím po vrstevnici. BUM! Rána jak z děla, sedím na zemi, zamačkávám oko zpátky do důlku a sny o vítězství se mi rozplývají. Když přešel prvotní šok, zkoumám, jestli jsem nepřišel o oko, takže zkouším, jestli něco vidím. A jestli něco uvidím i v mapě. Oko zdá se býti v pořádku, akorát spodním víčkem nepohnu, což by nebyl takový problém, kdyby nenapuchlo a nepřekáželo ve vidění. Ve chvilce se rozhoduju, že se jen tak nevzdám a dokud uvidím na mapu tak poběžím dál. Znovu dotahuju borce, kterého jsem už jednou doběhl, takže ze spolupráce nic nebude, utíkám mu už cestou na čtvrtou kontrolu.

První dlouhý postup nějakou zásadní volbu nenabízí, další delší postupy už ovšem ano. S ohledem na to, že nejsem úplně v pořádku volím defenzivnější varianty obíhání, což je dnes ta pomalejší varianta. Když probíhám kolem k23 poprvé, tak si říkám, že to je vcelku jednoduchá kontrola, akorát je nutné koukat kolem sebe. Když na ní potom běžím, tak ji krásně míjím a končím až skoro dole u cesty. Nádherný příklad podcenění situace. Poslední zásadní volbička je zpátky k centru na k24 a tu volím tentokrát velmi dobře. Pak už jen si pohlídat jámu a okolo hustníku (se zraněným okem to fakt rovně nepůjdu) na sběrku a do cíle. Tam se na mne nejdřív všichni divně dívají, tak mířím rovnou do stanu k zdravotníkovi. Oko ta větev prý vůbec nezasáhla, ale i tak je to na šití.

Tady je to ještě vcelku pěkné, postupem času to hraje všemi barvami a přibývá na objemu;-)

To si nechávám až do Pardubic, prozatím bude stačit dostatek papírových kapesníků. Po vyčtení zjišťuju svůj čas - 89:28. Na 13 kilometrů v kopcích to je docela ucházející, teď už jen počkat jak zaběhne Lála a Hepy. Lálu jsem v lese několikrát na křížení potkal, z jeho projevu jsem odhadoval, že to bude velmi těsné, ale že by mne měl porazit. Ovšem Lála nechává na závěrečné volbě a končí necelou minutu za mnou. Nakonec se přede mne nikdo nedostane a tak si můžu dojít na stupně pro koláč, diplom a nástěnnou plastickou mapu Krkonoš.

Z davu se ozvalo "Kráska a zvíře"...no co k tomu dodat :-D

Pak už jen nasednout do vozu a nechat se odvézt do nemocnice. Tady si mne bere do parády očař a po půl hodině odcházím se třemi stehy. Na funkci (rostlináře:-D) oka by to naštěstí nemělo mít vliv, takže za týden na Odranec závodit pojedu.