Epic HPL Březhrad

Když mi Panchy na Turnovských Áčkách vyprávěl o HáPéeLku, které proběhlo během jejich Velikonočního soustředění, zmínil se i o tom, že je v plánu další díl, tentokrát v příhodnější lokalitě na půl cesty mezi Mechovem a Městem perníku, v Březhradu. Když mi pak přišla i pozvánka na událost na FB, tak jsem neváhal a napsal Johnymu, že teda může počítat se "zahraniční" návštěvou.
Varování, která přicházela ohledně toho, že to fakt bude fekál, jsem vzal vážně a potom, co jsem v pátek cestou z práce koupil dvoulitra Bráníka, jsem si sbalil tu nejstarší moiru, staré gatě a vyrazil na vlak do Opatovic. Na nádru se scházím s Fialkou, ve vlaku ještě potkáváme Janču Balcarovou - první ženu, která se zúčastnila regulérní HPL. Cestou na místo startu dáváme jedničku na rozběhání, na místě už zevluje Johny, jakožto organizátor, a pár dalších píčů. Po chvíli dojíždí i poslední dva (teda až na Zelího, protože Čekejte Dojedeme opět úřadovaly) a probíhá výklad systému:

• 1. kolo: mass start, pivo, scorelauf, pivo
• pauzička na přestavění kontrol
• 2. kolo: mass start, pivo, scorelauf, chase, pivo
• pauzička na chcaní
• 3. kolo: handicap start, pivo, one-man-relay, pivo

V původních propozicích sice bylo o pivo méně a víceméně jistá jistota umístění podle výsledku v prvních dvou kolech, ale po 4 exáčích jsme to tak nějak změnili. Byť na to teda doplatil Fialson, ale o tom později. Když byly první kelímky Bráníků (teda až na "snoba" Panchyho, který si lil do kemílku lahváče Svijan) nality mohlo se vyrazit na první kolo. Terén do kterého jsme byli vypuštěni jako smečka psů by se dal popsat asi jako "kulervoucí nádherný fekál". Sprostá slova a výkřiky bolesti padaly sice hned od začátku, ale postupně jsme se prokousávali jednotlivými kontrolami. Snaha zvolit jiný postup byla povětšinou korunována zapletením se do ostružin a následným návratem na prošlápnutou pěšinu. Ještě větší volovina ovšem byla valit to naplno do cíle, ale jak se má člověk udržet, když jediné místo, kde se dalo běžet, byla cesta k druhému pivu?

1. Alda, 2. Panchy, 3. Fialka, 4. Eda, 5. Mamut, 6. Šaby, 7. LuHo, 8. Funis, 9. Janča, 10. Zelí (neběžel)

Byť jsem se po většinu času pohyboval na chvostu, tak jsem v závěru stihl předběhnout aspoň toho Funise... Na druhé kolo jsme se maličko přesunuli, Johny mezitím roznesl kontroly na další kolo, dorazil i ten Zelí a šlo se na věc. Třetí kelímek do mne už zaplul rychleji než ten první, ale stále to nic neměnilo na tom, že jsem dnes nepodal moc dobrý výkon (jak mapový, tak pitný), takže i tohle kolo jsem si na pomyslnou bednu nestoupl. Byť k tomu nebylo daleko. Sice jsem málem pomohl Edovi k druhému místu tím, že mi vylil kus svého piva na mou hruď po tom, co jsme se srazili při doběhu, ale Fialka se nedal a naklopil ho tam pod 5 vteřin a devět bodů do tabulky si pohlídal. 

1. Panchy, 2. Fialka, 3. Eda, 4. Šaby, 5. LuHo, 6.-7. Funis & Alda, 8. Mamut, 9. Janča, 10. Zelí (běžel)

Po spočtení bodů a určení prozatímního leadera jsme se dohodli (lépe řečeno Mamut nás překřičel) na tom, že pozměníme pravidla. Takže ve výsledku bylo skoro jedno jak se běhalo do teď, protože nikdo neměl nic jistého. Do posledního kola se tak startovalo po dvojicích, po 20 vteřinách. Každý z dvojice měl jiné pořadí motýlka a pak ještě jednu farstu v průběhu. Pořadí bylo dané součtem bodů z předchozích kol, na mne vyšla třetí dvojka se Šabym. Pivo do sebe klopíme za stejný čas a vyrážíme na trať. Začátek si docela dávám, ale na postupu na devítku si nevšímám plotu, takže pár metrů a něco fekálku navíc. Horší je ovšem to, že vynechávám "šťastnou" třináctku a mířím si to rovnou na další kontrolu. Tohle zdržení znamená, že byť jsem už viděl první dvojici před sebou, tak teď jsem doběhnut zezadu já a v cíli se propadám během exování na 5. místo.

Startovní pořadí: 1. Panchy + Fialka, 2. Eda + Alda, 3. Šaby + LuHo, 4. Mamut + Funis, 5. Janča + Zelí

Cíl: 1. Eda, 2. Panchy, 3. Mamut, 4. Šaby, 5. LuHo, 6. Alda, 7. Janča, 8. Funis, 9. Fialka, 10. Zelí (běžel)

Z výsledků je jasně vidět, že Fialka mohl být po zásluze nasrán, z původní jistoty druhého místa se propadl na předposlední flek. Ale doma se z toho vybrečel a už prej dobrý. Těsně po doběhu se nad nás přihnal řádný mrak a zkropil tak trochu nejen náladu ale i teplotu, takže jsme se vydali na nádro, Mechovští měli více štěstí a vlak jim přijel hned, my se v klidu hodili do suchého v nádražní budově (nádražku tu nemaj, suchaři!). 

Na závěr je teda ještě nutná poklona - Johniemu. Našel luxusní terén, pak ho kvalitně zmapoval, pozval nás, postavil kontroly a ještě navíc dotáhl dost piva, abychom si to jedno poslední cílové mohli přidat. Takže díky moc! Bylo to super.

Mír a lásku k pivu!