Směr Nesměř!

Na prvního máje jsem svátek práce oslavil náležitě povalováním v posteli a nicneděláním, kdežto má dru(a)há polovička už ráno směřovala na zlínské soustředění, kam jsem v pátek odpoledne zamířil také. Co taky dělat jiného - plno lidí je na severu na Tiomile a na soustředění v Chotěboři jely jen malé děti. Když mne po dvou hodinách jízdy vysazuje autobus na nádraží ve VelMezu, vydávám se pěšky směr Nesměř.
Sice mi bylo slibováno, že pro mne někdo přijede, ale co se dá dělat, dojdu to i pěšky. Ve dvou třetinách cesty mi přijíždí vstříc auto a zbytek cesty se tak už svezu. Původní plán zněl, že seberu odpolední middle, ale asi mi nevěřili, že to zvládnu, takže si ho oběhnu jen tak, bez kontrol. Většina kontrol je stejně tak vyšlapaná, že jsem si jistý, že jsem na tom správném kameni.

Po návratu už na mne čekají těstoviny a pívo. Po večeři jsem vyzván, abych ukázal svůj um s kulatým nesmyslem, bohužel mač končí za stavu 10:11. Ale je nutné podotknout, že míč byl nekvalitní a podhuštěný, pažit plný drnů a rozhodčí určitě připískával soupeři. Druhý den ráno jsou na programu souboje. Sice tomu všichni říkají seběhy, ale považovat něco za seběh, když je start pouze o 4 vrstevnice výš než cíl? To bychom si mohli dovolit akorát tak my v Pardubicích, kde žádné kopce nemáme.

Další nepříjemnou věcí bylo, že jsem s sebou přivezl nepěkné počasí a celý den tak střídavě mrholilo a byla pěkná kosa. Naštěstí po obědě ve spacáku bylo teplo, až takové, že se mi skoro nechtělo vylézt ven a běžet vrstevnicovku. Ale přemohl jsem se a vylezl. A až na jedno zamotání jsem neudělal chybu, takže jsem z toho nakonec měl i dobrý pocit.

Horší pocity jsem měl z toho, že večer došlo pivo, ale náladu mi pak zvedla s naprostým přehledem zahraná hra Bangu. Toho večera ještě došlo k rozlosování dvojic na nedělní štafety. Systém byl jednoduchý - nejlepší s nejpomalejším a tak dále. V naší dvojici - s Vaškem - jsem byl za toho výkonnějšího, což znamenalo, že mu to můžu akorát zkazit, kdežto on nám to může jen vytáhnout.

Smůla odstavila z bojů o první příčky hned v prvním okruhu Máninu dvojici, Pepek si vyhodil kotník, takže bylo prakticky rozhodnuto - Vašek běžel jako bůh a já jen udržoval to, co on nahnal. Sice jsou to jen spekulace, ale porazili bychom je aj tak. Tím se dostáváme ke konci. Už jen potřást rukou těm nejlepším, sbalit věci a vyrazit na cestu domů.

Teda domů, vlastně nejdřív do Otrokovic, protože z VelMezu už v neděli odpoledne nic do Pardubic nejezdí. Když přijíždíme do Otrokovic akorát vidím odjíždět vlak, který by mne dovezl až domů, takže mne čeká cca hodinka čekání. Tu si ukrátím U Mašinky, za poslední drobné objednávám 3 piva. Na nástupišti pak potkávám Baču, který též jede do Pardubic, takže pokecáme a po pár hodinách brzdíme v Pardubicích. Na závěr se sluší poděkovat zlínským, že mne vzali na své soustředko - díky bylo to pěkné!