O-dranecké peklo

Po tom, co jsem se během týdne zbavoval otoku pod okem a zároveň si tak krásně přivodil rýmičku, nastalo v pátek rozhodování, jestli běžet o víkendu v brýlích nebo bez nich. Nakonec si je do tašky balím a v sobotu ráno vyrážím na Zborák, kde nás (překvapivě včas) nabírá hradecký bus a míříme na jih, na louku pod vesničkou Odranec, kde se budou odehrávat víkendové souboje o body do všemožných žebříčků - ČP, Inov-8 ŽA, ŽB Morava, WRE, Jihomoravský oblž.
Po příjezdu stavíme stan, abychom měli aspoň nějaký úkryt před všudypřítomnými slunečními paprsky.

Náš stan samozřejmě musí vybočovat:-D ©OSN

Pak jen přetrpět pár hodin do startu někde ve stínu za dostatečného přísunu tekutin. Na sobotní klasiku jsem se "srabácky" přihlásil do Áček a dobře jsem udělal. Při pohledu na parametry elity se mi udělalo mdlo i když jsem věděl, že ji nepoběžím. Stačilo mi těch mých 13,5 km. Rozlosování startovky mne vyslalo do lesa 4 minuty za Honjanem a 2 minutky za Hepym, který si už cestou na start zamlouval místa ve vlaku - na sezení a u okýnka by prej nejradši. S Honjanem jsme domluveni, že když se v lese potkáme, tak už to spolu dotáhneme do cíle, takže mám před sebou pěknou stíhací jízdu.

Popisovat všech 20 kontrol po sobě by bylo na dlouho, takže vypíchnu pouze zajímavé momenty, které se stihly stát během devadesátiminutového snažení. Jak bylo naznačeno už výše, tak počasí přálo spíš nějaké opalovačce u bazénu, než snahám o co nejrychlejší pohyb, což mi bohužel nesvědčí, takže už cestou na čtyřku sotva popadám dech a mé tempo se velmi snižuje. Pořadatelé naštěstí v lese měli dost občerstvovaček, takže cestou na sedmou kontrolu padly první dva kelímky. Na desítce se potkávám s Honjanem abychom hned na další kontrolu provedli kardinální chybu, která nás stála (aspoň podle ORISu) minutu a 48 vteřin. Pak pokračujeme dál, překračujeme kopec s vysílačem poprvé, přichází na řadu první tableta a druhá občerstvovačka, další tableta a další občerstvovačka a další kopec. V něm Honjanovi trochu utíkám, ale tak nějak se stále ohlížím přes rameno, zda ho neuvidím, že bych na něj počkal. V tu chvíli se z druhé strany ozve: "You raped her! You murdered her!" "You killed her children!" dodávám já. Honjan totiž celou dobu valil do kopce na druhé straně, než jsem ho čekal a nahoře to prostě muselo jít ven, ta radost, že už nás žádný podobný kopec nečeká. Ale ještě přeci jeden mírnější tam je, ale tam mi už docházejí síly a byť jsem Honjanovi v hustníku trochu cuknul, zde mne opět dotahuje a do cíle dobíhá hned v závěsu za mnou.

Na doběhu, ©Kade

Béďa mne hlásí na průběžném pátém místě, předběhnout už mne zvládne jen Jedla a Marek Prášil, takže jsem přidal další umístění v první desítce na klasice (byť pouze v Áčkách). Pak už jen pivo, sbalit si věci a vyrazit do kopce na bus. Řidič se bojí úzkých vysočinských silniček, že by si odřel lak a a neměl by čím pak vozit Votroky na zápasy, takže to bereme oklikou. Na Poslední míli dostáváme k večeři řízek, dáváme posledních pár piv a zalehnout. V neděli je totiž na programu middle. Ale neděli jsem se rozhodl prohlásit za neproběhlou, takže jakoby se nic nestalo a já vlastně nic neběžel. Tak, tečka.

Tak teda aspoň postupy no...