Když jsem přemýšlel jak nazvat článek o dobrovolné výpomoci
hradečákům s JWOCem, rozhodl jsem se vypůjčit si asi nejčastěji používanou
repliku z úst Pera Forsberga a jen jí trochu upravit. Popisovat celou
tuhle událost den po dni by bylo asi tak na stejnou dobu po jakou JWOC probíhal
(tedy asi týden), takže ve zkratce, resp. lépe řečeno v bodech:
- začalo to vše mailem (jako téměř vše v dnešní době),
pokračovalo přihláškou a skončilo to pořádnou párty (jako obvykle)
- přidělen jsem byl na úsek roznosu JWOCu, kterému šéfovali
Hepy s Michalem, bez nadsázky nejlepší šéfové, které jsme mohli mít
- první půlku týdne jsme strávili v Radvanicích, kde
v místní základní škole mají úžasné paní kuchařky, které suprově vaří a
dělají ještě luxusnější bagety;-)
- pivo za 15, no neber to
- hned první večer poznáváme, co znamená tvrdá práce
dobrovolníka, do 3 do rána lepíme cedulky na vyvěšování (páč vtom ty tři holky
nenecháme přece samotné), další dny nejdeme spát o moc dříve, ale důvody jsou
úplně jiné
 |
| Naše hvězda! |
- po večerech hrajeme Double nebo Šváby - naprosto úžasnou
hru, kde, přestože na hracích kartách jsou pouze 4 druhy zeleniny (salát,
květák, rajče a paprika) a švábi, padají z úst hráčů takové perly jako
zelí, mrkev a karfiol; a místo švábů šneci, škwoři a jiná havěť;-)
- oproti zvyklostem se roznáší stojany už večer den předem,
druhý den roznášíme už jen krabičky s hlídačem, takže jde spíš o pěší
výlet, aspoň zbude více sil na poměření se s nejlepšími juniory světa
- do A-finále na middlu bych postoupil s přehledem, ve
finále bych byl asi stejně rychlý jako Mára Minář, takže velká bedna a ve
štafetách už nezbyly síly na rychlejší běh po mohutném fandění a doplňování
tekutin během dne;-)
- terény byly luxusní, každý naprosto odlišný a každý
naprosto vhodný k danému závodu, který se v něm běžel
- konečně vím, kdo je „slečna nebo paní Hegerová“ a konečně
jsme se oficiálně seznámili s Máňou:-D
- z hospody u Vrabce (nebo u Kocoura?) je to
k Vrabcovi co by kamenem dohodil – do čtvrtého patra od výtahu vlevo
- tahat kabely do kopce na Závoře je vcelku makačka a taky
dost nuda…a na štafetách je po lese roztaháno asi 30 km kabelů – úctyhodný
výkon!
- druhou část týdne jsme strávili v Hradci a spali na
Miladě (jako obvykle:-D), a jako obvykle jsem netrefil správné parkoviště
- na sprintu jsme omlíkovali asi 2 kilometry okrasných
záhonů, keřů a soukromých pozemků, jen aby to bylo fér
- na výměně mapy/občerstvovačce na klasice byli někteří závodníci
tak slušní, že kelímek zahazovali do koše, který jsme tam měli připravený pro
nás! A některým se tam tak líbilo, že kolem nás proběhli asi 5x :-D
- tenhle týden to bylo poprvé a naposledy, co jsem hrdě
nosil na triku znaky obou hradeckých klubů – policajtů a slávistů:-P
- naši junioři nás do poslední chvíle napínali, ale nakonec
nás odměnili zlatým doublem na štafetách, Hubage ještě přidal stříbrnou placku
ze sprintu – good job!
- závěrečná party na Stříbrňáku byla super, jsem hrozně rád,
že mne Jurda nechal přespat u sebe ve stanu (i když jsem se ráno probudil vedle
Kačaby, což mne tak trochu vyděsilo) a nemusel jsem se trmácet přes hodinu
pěšky na Miladu
- Per Forsberg je opravdu světová extratřída, jeho komentář
pozvedl úroveň závodů na tu nejvyšší možnou, jeho komentáře zůstanou
v paměti ještě hodně dlouho – za všechny ten, který inspiroval název
článku: „What a race!“
- doma už mi visí plakát s klukem z plakátů i
s jeho vlastnoručním podpisem!
- a až se zase bude něco podobného pořádat, chci být u
toho, třeba příští rok na WUOC v Olmiku;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat