Celou dobu mne ti Plzeňácí přesvědčovali, že ty Áčka udělaj
ve vojenském prostoru v Brdech a nakonec z toho byly jen Mezholezy
(ty u Horšovského Týna – to si dobře pamatujte, časem to bude ještě důležité).
No co už, i tam by to mohlo bejt pěkné. Domů nepojedu, svezu se z Plzně
s Vodrem, Karýkem a malýma Vodrama. Cestu tam jedu mezi dětskými sedačkami
já, zpátky bude muset Karýk. Tohle zásadní rozhodnutí způsobuje, že ač
v autě je tolik orienťáků, že by zvládli odnavigovat i tři auta zároveň,
stane se osudná chyba. Mezholez je totiž v západních Čechách požehnaně a
po tom, co se měnily správní hranice, rušily okresy atd., se dokonce dvoje ocitly
v jednom okrese, což dělá pěknou neplechu v navigacích. Takže si to
štrádujem sice do Mezholez, ale do těch u Domažlic. No a já jelikož sedím
vzadu, ale zároveň jsem jedinej, kterej se před cestou kouknul na mapu, kam se
má cca jet, jsem v háji, protože na mne nikdo nedá (nemáš mapu, nemáš GPS
a navíc seš přesPrahovej). No ale, když už dostatečně dlouhou dobu prosím, aby
mi půjčili tu GPSku, tak nakonec se slovy „hlavně nebreč a nerozbi jí“ mi jí
půjčují a já jim vítězoslavně odhaluju to, co mi bylo jasný, už když jsme sjeli
z dálnice. Takže po zadání správného cíle už jedem dobře. Dokonce jsme tam
dřív než pardubickej bus, který bývá vždy a všude mezi prvními.
Kdo to způsobil, mi mohlo dojít hned, ale pro jistotu jsem si počkal, až přijedou a rozkřikne se to po celém shromku. Totiž, že jsme museli zachránit hradečáky z rozbitého busu, aby bylo vůbec koho porážet při závodě. No první den byla na programu klasika. Hrozně jsem se do toho terénu těšil, ale na co jsem se netěšil, byla kategorie, kam jsem se nerozvážně přihlásil. Kdo si má pořád zjišťovat, jestli náhodou není nějaká Jukola a tím pádem v Čechách nikdo pořádnej není. No pozdě naříkat nad rozlitým mlékem, do lesa jsem musel a nakonec se i docela těšil. Terén byl super, trať možná mohla méně vést po cestách, ale aspoň jsem to zvládl celé oběhnout v solidním čase. Tady najdete trať i s mými postupy. Pak šup do busu a na večeři do dětského tábora, kam bych teda svoje dítě nikdy na tábor neposlal (naštěstí žádné nemám, takže ho tam nemůžu poslat ani za trest). Moc se divím, že jim to tam hygiena nezavře. V porovnání s podmínkami na Silva campu se to nedá srovnávat a tam nás stejně vždycky zjebou za nějakou maličkost. Tady by jim na zavření stačily sociálky (to totiž nebyly sociálky, ale bunkr po výbuchu bomby). No noc jsme nějak přečkali a honem zpět na shromko. Krátká trať slibovala orientační lahůdku a taky že jo! Super trať, zatím nejhezčí závod letoška co jsem běžel. Stavitel využil všech možností, co terén skýtal a fakt se mu to povedlo. A abyste se mohli taky pokochat, tak stačí kliknout zde. Můj výkon teda nic moc a výsledek tomu odpovídal, ale pocity z lesa to všechno převážily. Jsem z toho byl unešenej natolik, že jsem si cestou zpátky v autě zapomněl při výstupu vzít misku od těstovin i s příborem 3v1. Naneštěstí auto bylo půjčené, takže moje oblíbená lžičkovidličkonůž nenávratně zmizel… No tak se dát rychle do kupy a příští týden do kupek!
Kdo to způsobil, mi mohlo dojít hned, ale pro jistotu jsem si počkal, až přijedou a rozkřikne se to po celém shromku. Totiž, že jsme museli zachránit hradečáky z rozbitého busu, aby bylo vůbec koho porážet při závodě. No první den byla na programu klasika. Hrozně jsem se do toho terénu těšil, ale na co jsem se netěšil, byla kategorie, kam jsem se nerozvážně přihlásil. Kdo si má pořád zjišťovat, jestli náhodou není nějaká Jukola a tím pádem v Čechách nikdo pořádnej není. No pozdě naříkat nad rozlitým mlékem, do lesa jsem musel a nakonec se i docela těšil. Terén byl super, trať možná mohla méně vést po cestách, ale aspoň jsem to zvládl celé oběhnout v solidním čase. Tady najdete trať i s mými postupy. Pak šup do busu a na večeři do dětského tábora, kam bych teda svoje dítě nikdy na tábor neposlal (naštěstí žádné nemám, takže ho tam nemůžu poslat ani za trest). Moc se divím, že jim to tam hygiena nezavře. V porovnání s podmínkami na Silva campu se to nedá srovnávat a tam nás stejně vždycky zjebou za nějakou maličkost. Tady by jim na zavření stačily sociálky (to totiž nebyly sociálky, ale bunkr po výbuchu bomby). No noc jsme nějak přečkali a honem zpět na shromko. Krátká trať slibovala orientační lahůdku a taky že jo! Super trať, zatím nejhezčí závod letoška co jsem běžel. Stavitel využil všech možností, co terén skýtal a fakt se mu to povedlo. A abyste se mohli taky pokochat, tak stačí kliknout zde. Můj výkon teda nic moc a výsledek tomu odpovídal, ale pocity z lesa to všechno převážily. Jsem z toho byl unešenej natolik, že jsem si cestou zpátky v autě zapomněl při výstupu vzít misku od těstovin i s příborem 3v1. Naneštěstí auto bylo půjčené, takže moje oblíbená lžičkovidličkonůž nenávratně zmizel… No tak se dát rychle do kupy a příští týden do kupek!
EDIT: lžičkovidličkonůž se našel, jupíí!
Žádné komentáře:
Okomentovat