LuHo: Akáda 2013

Je klasické pondělní večer na koleji – lednice prázdná, piva vypitá a mě dochází, že bych měl vlastně začít balit na tu Akádu… První věc, která není k mání, je buzola. Nevadí, poběžím na Pasiho, mapa má být nová, takže no problem. Další věc, která by mi chyběla, se neobjevila, takže hurá na kutě. Ráno ještě dodělat svačinu a kvapem na sraz s Karýkem, Vodrem a Jájinem. Nepřišel jsem jako poslední – tahle mise bude mít úspěch! Jájin nás naložil do Transporteru (bývalé auto německých silničářůJ) a vyrazil směr Stráž nad Nežárkou (jo, to je tam jak to před dvěma dny vyplavilo asi tři vesnice). Cestou nabíráme ještě Viktora (kde, to netuším, páč jsem cestou nabíral síly) a po 3 hodinách nás Jájin vyhazuje na shromaždišti – resp. na loučce za vesnicí Hradiště, kde stojí jeden přístřešek a posedává cca 8 lidí. Jak se dostanem do Ovčína, kde spíme, to zatím nikdo neví, ale po chvíli přijely Luhačovice na kolech, takže rám to když tak jistí. A po přečtení pokynů jsme rozhodnuti tam dojít klidně i po svých – pořadatelé slibují bečky Svijan zadarmo! První den je na programu krátká, startuju vcelku brzy, aspoň bude plno lidí, co mne budou moct sebrat. Jedničku si ťukám, dvojku trojku taky, čtyřka nic moc, ale našel jsem jí a šup – dlouhý postup na pětku…po pěti minutách se ocitám na křižovatce dvou velkých cest (na sever od 4), která je uprostřed obrovské paseky s několika oplocenkami…poprvé (a rozhodně ne dnes naposledy) vzpomínám na buzolu, která se válí doma v šuplíku… Po chvilce váhání se rozhoduju běžet do kopce (tím nic nezkazím, v nejhorším případě to bude zpátky z kopce) a cestou zjišťuju, že jsem měl správný odhad a mířím správným směrem a nacházím jí s pětiminutovou ztrátou na nej mezičas. Pak mi to zase chvíli jde, pak zas nemůžu najít devítku a na desítku lezu skálu rovnou. Zbytek závodu už probíhá vyloženě v pohodovém tempu, akorát doběh bych moh’ narvat, ať to aspoň vypadá. Jenže ouha! Hned za sběrkou se povaluje ostnatý drát, který mi zachytil levou nohu a pravou si solidně dávám o nějaký šutr, takže nejrychlejší doběh je passé… Koleno pro jistotu oteče a pekelně bolí (ostatně jako už každý rok na Akádě…). Výsledek víceméně odpovídal výkonu a výkon odpovídal tomu, že to byly teprve druhé závody v sezoně. Prostě nahovno.

Na shromku nám Flaška nabídl místa v autě do Ovčína, takže nemusíme pěšky. Ubytování naprosto luxusní, takové rekreační centrum kdyby měla ZČU, tak jsem tam furt.
Akorát na dveřích od koupelny by měl být návod, jak se otevírají… Po večeři jsou v plánu místní štafety, místní proto, že je tu správce areálu pořádá už asi 10 let (bohužel stále na původní mapě). Tak jsme se mu postarali o historické rekordy, i když každý úsek ještě pil před výběhem píváka. Pak hurá do sprchy, když už teda víme, jak se otevírá. Pak přenést sudy do altánku a večírek. Plzeň zase všem ukázala, že se tam pivem snad i kojí, takže troje pivní štafety s přehledem vyhrála (když už se teda nezdařilo v lese). Pak už si jen pamatuju, že abych se neztratil cestou na chatku, tak mne musela doprovázet hvězda našeho běžeckého lyžování Katka Neumannová (nebo že by jen hvězda LOB?:-D). Ráno zase s Flaškou na shromko, tentokrát už je tam lidí víc než včera (nejspíš proto, že jsme dojeli jako poslední, už i Luha tu jsou). Pro změnu jdu až na konci, takže mám dost času vystřízlivět, ale na druhou stranu i zvažovat to jestli se vůbec účastnit. V břiše se to stále podivně vaří, hlava třeští. Jdu se kouknout na start, jak to tam vypadá, jestli to má cenu si obout i boty místo sandálů. Sandály nejspíš hodně vyděsily paní na startu, která se mne s hrůzou v očích ptala, jestli v tom hodlám běžet. Načež jsem ji ubezpečil, že ano, že to mám kvůli puchýřům. Tak ji spadla čelist, a když ji začaly brát mrákoty, tak jsem jí prozradil pravdu a odešel se obout. No jak jsem včera začal hezky, tak dnes pravý opak (to se dalo čekat, když jsem startoval na konci, že jo) a hned jedničku razím až za Kubinem, cca o tři minuty později než bych býval měl. Pak se střídavými úspěchy nacházím kontroly, Kubinovi utíkám už hned na trojku (asi málo pil a alkáč mu nedodává síly jako mně), a cestou na patnáctku jsem doběhnut (a teď i kdybyste mne zabili, tak si nevzpomenu kým, to je jedno, prostě běží rychleji než já) a tak za to vemu ze všech sil a vybíhám i kopec o kterém jsem si celou dobu říkal, jak bude pěkné ho vyjít pěšky. Naštěstí hned na další kontrolu jsme oba totálně v řiti a ještě k tomu ani nevíme kde přesně, takže mám čas si vydechnout a nabrat síly. Pak zase pokračujeme spolu…no vlastně až do cíle s menší přestávkou na dlouhém postupu, který jdem každý úplně jinak, ale ve výsledku úplně stejně dlouho.

No jak to ten Danáč mohl zaběhnout tak ďábelsky rychle, když ještě 5 minut před startem si nebyl schopen sám skoro ani zavázat tkaničky nechápu, ale všechna čest! No a mě prostě bolelo to koleno, proto to dneska nešlo, tím to je. Po vyhlášení vysíláme Luhačovice na vlak do Jindřicháče, dáváme jim šance tak jedna ku dvěma, že to stihnou… Stihli a cestou domů dali ještě zastávku v hospodě. Za to my se necháváme přiblížit k Ovčínu zase Flaškou. Ale tentokrát nás vyhodil jen na silnici, do sprchy to máme kilometr vzdušnou čarou. Přímou čarou je řeka – rozhodujeme, že to přebrodíme, že už voda určitě opadla. Když se seškrábeme k řece, zjišťujeme, že voda sice opadla, ale proud zůstal stejnej. Takže zase zpátky nahoru a hledat most. Za mostem musíme kus cesty po trase závodu MTB, který má v té době zrovna startovat. Rychle vybalit vlajku ať můžem povzbuzovat. Jájina jsem teda na poprvé nepoznal, ale Viktor na nás už zdálky mává, takže jsme zafandili. V Ovčíně dáváme sprchu, natočíme si pivo ze zbylého sudu a sedíme na křesílkách metr od projíždějících bikerů. Když jsem nabízel kelímek jedné projíždějící bikerce, co s námi včera taky pařila, ozvalo se jen: „Fuj, necu!“. Její smůla, mohla mít občerstvovačku s ionťákem. Po tom co ani jeden z našich nevyhrál, si kluci umyli kola a pak už zbývalo jen počkat na Vodra, kterej ještě někde sbíral kontroly, a mohlo se vyrazit dom. Ani teď nevím, kde jsme Viktora vyhazovali. Tentokrát jsem jen nedával pozor. No a navečer už jsme brzdili v Plzni. Krásnej západ Slunce jsme si užili s Karýkem v pěškobuse na Bory. Jenom Fanda musel busem, páč táhnul nějakou krabici na pořádání plzeňských Áček. Jo vlastně! Fanda tam byl celou dobu s náma, ale jak málo mluví a pomalu pije pivo, tak jsem na něj málem zapomněl…